14 fotografií

Trapné chvíle našeho psa… různé historky

Předchozí díl najdete zde.

1)

Naše čubička, zn. český střapatý pes, si nevšimla, že páníček přivezl domů nové auto. No jak by si taky všimla – barva stejná, značka stejná, v kufru ten samý cestovní pelech… Tak si do nového auta nastoupila, jenže nikdo jí neřekl, že to nové auto je asi o pět centimetrů vyšší. A jak si tak skočila do kufru, samozřejmě nedoskočila, packy jí trapně nedosáhly nahoru a Kessina pleskla na zem jak zralá hruška. Pochopitelně jsme se tomu smáli a ona se pochopitelně tvářila hóóódně blbě, jako že to nebyl dobrý vtip.

Na podruhý to dala a už to nedělá problém.

Kessinka si na louce užívá poskakování kolem myších děr. Sice žádnou myš ještě nechytla, ale moc ji to baví, skáče jak liška polární. | foto: Jů

2)

Za zahradou máme zarostlou strž, na jejím světlém konci je vydupaná stezka od laní. Říjnové odpoledne, já obstarávám podzimní práce a vidím, jak po té stezce kráčí dvě ty urostlé potvory. A míří přímo k jabloním, co jsou u nás za plotem, na kraji pole nad tou strží, co jsem z nich chtěla setřást jablka na štrúdl!

Brusinka, Kess, Molly a Kira. Jó, když jde o žrádlo | foto: JiK

Kolečko s kompostem jsem nechala stát, utíkala jsem pro hrábě a košík na jabka, a vytáhla jsem Kessinu z pod kamen. Vyrazily jsme zadní brankou do polí. Kess asi ty potvory ušatý neviděla přes vysokou trávu, ale sledovala, jak se úporně drápu do kopečka a vztekle nadávám.

Nahoře za jabloněmi stály ty laně a čučely, jinak se to nedá říci, prostě čučely. Tak jsem na ně poštvala psa! Našeho psa! Tedy přesněji řečeno ukázala jsem je Kessině a donutila ji, aby se k nim rozběhla. Kess vyrazila. A laně stály a čučely… Tak Kess udělala pěkné kolečko po poli a zase běžela ke mně. Tak znova jsem ji poštvala na ty laně a Kess doběhla skoro k nim, ony se na ni podívaly jakože „fuj, co to je?“ a Kess se zase poníženě vrátila s nechápavým výrazem „voni mě vyhodili“. Fakt trapnej pes.

Tak jsem jí nakázala štěkat. Jo, to Kessinku moc baví. Vyskakuje vysoko, točí se u toho a ječí. Teprve pak se laně zvolna otočily k lesu a odklusaly, pěkně pomalu, jak na přehlídce. Obávám se, že moc velké zadostiučinění to pro Kessinu nebylo.

3)

Všichni máme přátele a známé. I Kess má přátele, tedy spíš přítelkyni, nejmilovanější je pudlice Molly. Ty dvě když se potkají, to je kňučení a vřískotu a poskakování a šťastného kvílení!

Molly a Kess | foto: KarN

Mezi známé patří čubička našich přátel manželů K. jménem Brusinka, už je to starší dáma. Když nás navštíví, tak se čubičky vezmou na vědomí a Brúsa u nás zvizitýruje hračky a nějakou si usápne a pak se rozvalí v Kessinčiným pelechu, snad aby Kess dobře věděla, kde je její sociální pozice. Kess to snáší v klidu.

Brusinka na gauči | foto: Jů

Když přijdeme na návštěvu k manželům K., Brusinka řve a brblá. Ale přeci jen to taky vezme na vědomí a smíří se s tím. Až do tohoto víkendu, kdy se Brusinka rozhodla, že Kess tu nechce, a když kolem ní Kessinka probíhala chodbou (šli jsme ven na kafíčko), tak po ní cvakla zoubkama. Nic dramatického, ale naprosto jednoznačné „hele, vypadni“!

Kess na gauči | foto: Jů

To Kess trochu znejistělo a držela se u mne na klíně, pro jistotu. Pak jsme hráli karty (prohrála jsem, vrrrrr) a obě čubičky se usadily na velkém gauči, každá na jedné straně, hezky daleko od sebe. Pohoda, klídek, najedou se Brusinka zvedla a přeběhla gauč a znovu CVAK a štípla Kessinu do kýty. Ta vyletěla, zakničela, protože to nečekala, a my se, to asi byla chyba, docela smáli… Trapné to Kessině bylo, protože Brusinka se posadila na gauč, z výšky shlížela na naši čubičku a Kess fakt nevěděla, kam dál. Nakonec byla posazena na televizní křeslo, na gauč se neodvážila ani pohlédnout a Brusinka měla klid.

Kess na TV křesle | foto: Jů

Podívejte se do fotogalerie!