Úterý 17. září 2024, svátek má Naděžda
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

BTW: Psi se dvěma jazyky

Jedním z projevů milosti, kterými nás osud obdařil poté, co jsme se nahonem přestěhovali do Norska, je velkomyslné přátelství JanyBa a jejího muže na jedné straně a Marty na straně druhé. JanuBa znáte z komentářů (retriever Ross), Marta je Češka žijící napůl v Norsku a napůl v Turecku, která vedle jiných znalostí a dovedností miluje psy, ví o nich první poslední, skvěle je cvičí a poslední léta slouží pro známé jako luxusní pětihvězdičkový psí hotel. Psi k ní nejsou na dobu nutnou odkládáni, psi k ní jedou na dovolenou ve stylu "all inclusive". Dede - Norsko - Psi v Martině autě

Pokud jsou v její péči, mají její stoprocentní pozornost, mnohahodinové vycházky a výcvik odpovídající jejich zvyklostem a možnostem. Není potom divu, že když člověk vypustí psy z auta na parkovišti u Martina domu, táhne budoucí paničkou odložený chudinka na vodítku k Martiným dveřím v blahé jistotě, že ho tam čeká vřelé přivítání a nějaká to dobrota v misce.

Já s Nazgúly máme výhodu v tom, že jsme se všichni s Martou skamarádili, takže s ní vyrážejí ven podstatně častěji, než jen ve dnech, kdy jsem na cestách. Nazgúlové společné vycházky milují, protože vědí, že bude legrace a dobrá společnost. Takřka vždy jde s sebou fenka německého ovčáka Nesta a často se připojuje (s paničkou nebo bez ní:)) i Finken, původně plachá až bojácná fenka bedlington teriéra.

To je ostatně moc hezká historie - já tedy maličko odbočím, ano? Nevím přesně, jestli byl na začátku Finkenina strachu útok velkého psa (asi ano), ale rozhodně se chudák pejska v době, kdy jsme ji poznali, venku spíš ustrašeně schovávala, než s radostí běhala. Když uviděla prvně Nazgúly, byla strachy bez sebe, ale kdo by se vydržel bát Daníka, že? A Kazan má v případě ustrašených tvorů výslovně ovčácké pečovací sklony.

Dede - Norsko - Finken se zraněnou packouTakže to dopadlo, jak vlastně muselo. Finken se jich nejdřív přestala bát, potom si je oblíbila, a nakonec je začala používat jako osobní strážce. Jak jde smečka pohromadě, tak obvykle vepředu běží Daník, vyslanec dobré vůle. Za ním běhá a slídí čiperná Nesta, která se učí číst smečkové signály - už pochopila, že víc čenichů víc cítí, takže když občas hodí oko na kolegy, postřehne podstatně víc zajímavostí, než když se spoléhá jen na vlastní nos. (To ovšem nemá jen výhody - od Daníka k jistému zoufalství své paní převzala zvyk, který lze decentně označit jako hodit ouško... ehm, víte do čeho, že...:))

Potom kluše Kazan, který bedlivě sleduje nejen ty vepředu, ale průběžně kontroluje i dění za sebou - tedy paničky a Finken. Když se smečka blíží k jinému psu (psům), jsou Nazgúlové i holky přivoláni, aby okolo cizince důstojně prošli či se přátelsky očuchali.

A tady je příležitost pro Finken - nejdřív na "drzém kolemjdoucím" vyzkouší Nazgúly, a pokud se nic neděje, tak hrdě projde sama. A představte si, někdy si dokonce i štěkne! Pravda stačí, aby se procházející pes za ní jen otočil, a už je stříbřitá kudrnatá fenka schovaná Kazanovi u boku, aby teprve zpoza jeho mohutné černé chundelaté jistoty vysílala vítězné pohledy - to jsem mu/jí to vytmavila, co?

Samozřejmě to byly právě Martiny "psí" známosti, díky kterým jsme mohly pořádně trénovat potlačování Kazanovy dominance a provokativního chování k cizím velkým psům. Kazan se musel s takovým psem nejen slušně minout, ale třeba v jeho přítomnosti posedět, zatímco paničky rozmlouvaly, nebo s ním dokonce nějaký čas pokračovat v procházce. Zdvořilé chování ke Kazanovi samozřejmě nespadlo z nebe, takže s Martou (stejně jako se mnou) trénují prakticky kdykoliv jdou ven. Dede - Norsko - Nesta

Zase odbočím:)) Musím vám říct o tom, jakou měla Marta velikou radost, když ve Frognerově parku v Oslo potkala paní s velikým německým ovčákem a Kazan nejenže neprovokoval, ale on si s ním dokonce úžasně hrál! Běhali spolu, skákali proti sobě, přetlačovali se zaklesnuti předními tlapami, honili se, strkali do sebe... Říkáte si, no a co? Jenže ono to skutečně bylo úžasné - a z několika důvodů.

Kazan žil prvních pět let svého života jako pes primárně hlídací - střežil dům a velkou zahradu a nikdy se vlastně neučil hrát si s jinými psy než s Daníkem. Má velmi silný teritoriální pud a teprve po příchodu do Norska se začal učit životu městského psa. Daníkovi to šlo samo, ale Kazan na sobě musel hodně popracovat, aby v každém cizím (velkém) psu neviděl potenciální ohrožení a svoje hlídání omezil pouze na vnitřní prostory domu. S jinými psy (samci) si tak hraje opravdu zřídkakdy.

Onen německý ovčák zase trpěl nedostatkem nerozbitných psích kamarádů. Ono tady totiž toto plemeno má mezi pejskaři velmi špatné renomé, většina lidí (se psy či bez nich) se jich preventivně bojí. Tak např. první otázka, kterou od lidí kvůli psům dostávám, zní: "Nejsou to němečtí ovčáci, že ne???" A tak důvod k radosti nad vydařenou psí hrou měla i ovčákova panička - konečně se v zemi setrů, ohařů a španělů našel ke hře ochotný druh, který po přátelském bodyčku neodletěl tři metry daleko... Ale zpátky k tématu.

Z toho, co jsem vám popsala je jasné, že Nazgúlové musejí fungovat - a tedy i poslouchat, v "národnostně" smíšené psi smečce. Nelze v jednom okamžiku zařvat "nesmíš" nebo "stůj" ve dvou jazycích, takže se zkrátka Nazgúlové začali učit norsky. Musím uznat, že jim to nejspíš šlo líp, než mně, ale zase je fakt, že mně nikdo za zapamatovaná slovíčka nenabízel pamlsky:)))

Dede - Norsko - Daník v leseTakže výsledkem je to, že když je Marta zrovna v Turecku, musím s Nazgúly procvičovat kromě poslušnosti i cizí jazyky. Samozřejmě ne všechny povely, ale ty nejběžnější. Sedni, jdeme, stůj a univerzálně platné "ne". Přiznávám se, že já například v češtině pro komunikaci se psy "ne" nepoužívám - máme "nesmíš" a "fuj". Ono je to i tím, že české "ne" je neznělé, nemá prostě tu šťávu, když musíte na psa autoritativně houknout. Takové norské "nei" (čti nai) zní úplně jinak a Nazgúlové na něj pěkně slyší.

Stejně jako "nei" ráda používám "sitt" místo sedni. Opět nejde o jazyk, ale zvučnost a naléhavost. Jsme-li v klidu, tak jen brouknu "sedni", nebo třeba "sedni si, ty troubo" či použiju poněkud expresivního povelu "hačipes":)) Když mi ale jde okamžitou a bezpodmínečnou poslušnost (u silnice apod.), zavelím krátké a jednoznačné "sitt". Naopak nepoužívám norské "stopp", ale české "stůj", protože mi to zní líp. Na procvičování tohohle slovíčka si musím prostě vzpomenout.

Dvoujazyčná psí výchova má tady ještě jednu přednost. Když v rámci psí skrumáže zavelím "nei!" a následně "sitt!", tak mám jistou naději, že na okamžik poslechne (nebo se aspoň zarazí) většina zúčastněných - tedy těch čtyřnohých, samozřejmě. A jak každý psí člověk ví, i takový okamžik může stačit ke zvládnutí nebo zmírnění případného konfliktu.

Nazgúlové tedy pochopili teorii cizího jazyka a jak se dalo předpokládat, postavili s k ní tvůrčím způsobem. Když po nich chci něco, do čeho se jim nechce, když se zkrátka někde válejí jak kravský ocas či se naopak radostně pročichávají lesem a nechtějí být rušeni, tak programově nerozumějí.

Oni se už ani nesnaží předstírat proslulou progresivní hluchotu, sílící s psí nechutí poslouchat a zázračně mizející cinkne-li miska či se otevřou dveře ledničky, ale zešikmějí jim oči a tázavě se na mě zadívají: "Šíkala osoba něco? My nerozuměla! Némlufím tvůj jazyk!" Oči se jim potměšile smějí a jazyky plandají z tlamy, jak se snaží o co nejnevinnější výraz.

Já vám dám, "némlufím tvůj jazyk"! Ke mně vy prevíti, nebo... jen počkejte, až se přestanu smát!

Dede - Norsko - Kazan v lese

Aston Ondřej Neff
17. 9. 2024

Ani velká voda nemůže zastavit přípravu voleb do krajů a třetiny senátu. Byly takové nápady,...

Ivo Fencl
17. 9. 2024

On to byl, kdo zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako jsou pivo, viržinka a aeroplány.

Jan Ziegler
17. 9. 2024

Stalo se tak před 85 lety, kdy 17. září 1939 Sověti vpadli do zad Polákům statečně se bránících...

George Švehla
17. 9. 2024

V demokratické společnosti patří volby správních jedinců k občanským výsadám ale i povinnostem.

Tomáš Guttmann
17. 9. 2024

Mnozí jsou pro Rusko a mnozí proti Americe, ale málokdo je pro silné Česko.

Aston Ondřej Neff
14. 9. 2024

Za oknem je clona deště, píšu tyto řádky, kdy máme za sebou 30 hodin nepřetržitého deště. Ráno to...

Aston Ondřej Neff
16. 9. 2024

Povodně přicházejí a odcházejí. Pokaždé zasáhnou jinde a jinak, tam kde zasáhnou, nechávají za...

Chechtavej tygr
14. 9. 2024

Chlapec z intelektuálské moskevské rodiny hrál s chlapci na dvoře fotbal.

Marian Kechlibar
16. 9. 2024

V červenci 1997 mi bylo necelých devatenáct let a povodně jsem znal … no, víceméně jen z četby.

Benjamin Kuras
14. 9. 2024

Jestli vás Putin štve, zkuste si ho vyslovit francouzsky a vyhrknout s přízvukem na obou slabikách.

Josef Kopecký
16. 9. 2024

Na územích zasažených povodněmi bude pomáhat až 2000 vojáků a to až do konce října, rozhodla vláda....

ČTK, Lidovky.cz
16. 9. 2024

Škody nejméně za desítky milionů korun napáchaly o víkendu katastrofální povodně v Jeseníku, kde...

alis Sabina Ali
16. 9. 2024

V souvislosti s ničivými záplavami evidují pojišťovny téměř devět tisíc událostí za 1,14 miliardy...

Lidovky.cz, ČTK
16. 9. 2024

Sněmovní volby by podle volebního modelu agentury NMS Market Research vyhrálo se ziskem 32,1...

Ondřej Neff
16. 9. 2024

Není to bohužel poprvé, kdy mě povinnost glosátora vede k úvahám o povodních a potížích s velkou...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz