Tentokrát se nebudu zmiňovat o zdejších jedovatkách. Ani o podivné flóře a o tom, že zde je pro Evropana všecko naopak. Jako právě nyní, kdy se nám teploměr ve stínu pohybuje mezi 25 – 35 °C, relativní vlhkost vzduchu je díky La Nině kolem 95 – 100 % a ze všeho furt kape voda.

Rád bych tentokrát nakousl ne příliš známou australskou historii. Nikoliv tu nejmladší a ne zrovna nejslavnější historii bílého muže, avšak tu nejstarší kontinuální historii domorodého obyvatelstva na světě. Nové a nové poznatky posouvají prokazatelnou hranici této nejstarší kontinuální historie stále hlouběji do temna prehistorie lidstva. Tato hranice se nyní nachází něco přes 60 000 let a pro vědce tak vyvstává nový, zajímavý problém. Dosud se věří, že naši dávní předkové vyšli z Afriky do světa. Existují různé hypotézy, kterak a kdy se tak událo. Co je na tomto zajímavé je to, proč tito lidé nešli prvně do blízké Evropy, ale do vzdálené Austrálie, kam měli dorazit o několik tisíc let dříve. Vyskytují se i názory, že stáří jistých zdejších nálezů lze určit na více než 100 000 let. Ovšem to jsou všecko chytré hypotézy. Ve skutečnosti toho příliš nevíme.

Podle těchto hypotéz se lidé dostali na tento kontinent ze severu, kde měl být jakýsi „most“ vytvořený z ostrovů, který umožňoval jejich migraci z Asie do Austrálie. Snad… Další zajímavost zdejších původních obyvatel je ta, že jejich vývoj dospěl až do doby kamenné, ale ne dále. Tam ustrnul. Žili kočovným způsobem života, avšak v naprostém souladu s přírodou, svojí matkou a živitelkou. Živili se lovem a sběrem. Když v jedné rodové oblasti či kmenovém teritoriu vysbírali a vylovili zdroje potravy, zvedli kotvy a jako správní nomádi se přestěhovali tam, kde se tyto zásoby časem obnovily. Svoje teritoria si však hlídali a urputně mezi sebou o ně bojovali. Jakási „přírodní“ kontrola populace. Kmeny se bez milosti mezi sebou vybíjely.

Před příchodem bílého muže žilo na území Austrálie kolem šesti set těchto kmenů, které hovořily zrovna tolika jazyky. Písmo však neznali a veškerá jejich historie byla předávána ústním podáním. K tomuto měli svoje lidi, jakési specialisty, kteří si pamatovali, co jim jejich předchůdce sdělil, a pak tyto vědomosti přenesli na svoje následovníky. Konečně něco podobného bylo snad mezi lidmi všude. Ať se už těmto jedincům říkalo šaman, kouzelník a nebo kněz. (Moderní specialisté na historii, tedy historikové, vznikli oproti těmto nedávno, až v „moderní“ společnosti. Liší se tím, že jejich výklad dějin v mnoha případech zní podle toho, kdo je kde zrovna u moci.) Šamani či kouzelníci s knězi dohromady a hlavně zde v Austrálii „učili“ to samé a neměnné po desítky tisíc let. Tito však především chránili zdejší hlubokou spiritualitu a bohatou mytologii, kde je pochopitelně vysvětlen vznik světa, stvoření člověka a proč zde vlastně jsme. Základní otázky lidstva ať už kdekoliv. Také je tam obsažen základní kodex soužití, jakási „přikázání“, co se smí a co se nesmí, co je dobré a co zlé. Je zajímavé, že základní lidské hodnoty jsou všude na světě stejné. Sice „trochu“ jinak podané, ale v základu stejné.

Poslední genetické testy opět rozvířily nepříliš klidnou hladinu našich znalostí australské historie. Těmito testy se ukázalo, že původními a nejstaršími obyvateli klokaního kontinentu byli ostrované ze severu s geny Denisovanů, bratranců Neandertálců. Pohodoví lidé, kteří byli před zhruba 4000 lety téměř vybiti agresivními přivandrovalci z Ceylonu, nyní Sri Lanky.

Tito agresivní přivandrovalci jsou předkové nynějších aboridžinců – domorodců. Přivezli sebou nové, Pama-Nyungan, jazyky a jiné technologie výroby kamenných nástrojů. Takže většinu galerií prehistorických maleb na skalách vytvořili ostrované, jen ty „mladé“ mohly přidávat nežádoucí invazivní druhy odněkud ze Sri Lanky. O bílém muži, který na klokaní kontinent přibyl zhruba před 250 lety a v mnoha případech se „úspěšně“ křížil s přivandrovalci ze Sri Lanky, se „zasloužil“ o jeho ovládnutí a v mnoha případech i o dokonalou devastaci prostředí, se raději taktně zmiňovat nebudu.

Austrálie, co by geologicky nejstarší kontinent na matičce Zemi, je nejřidčeji osídlena. Díky tomu se zde zachovalo hodně jak přírodních krás, tak historických míst, kde kdysi bydleli předkové zdejších domorodců. Kamarád byl nedávno v Arnhemské zemi v národním parku Kakadu, v místech, kam se jeden dostane, jen když má vhodné styky a přátelský poměr s místními domorodci. Jsou tam nejrozsáhlejší galerie kreseb a maleb na světě. Na skalních stěnách pod převisy a sahající až 50 000 let zpět do prehistorie. Také posvátná místa, kde se odehrávaly domorodé ceremonie a nebo i místa, kde tito předkové bydleli a pohřbívali.

Život Aboriginců, autorka Caroline Le Souef, 1895

Narazili také na místo, kde si tito lidé vyráběli nástroje a zbraně z úlomků kamene. Všechno pěkně nachystané a rozdělené, poskládané, jako by si výrobce na chvilku zrovna nyní odskočil. Od odborníků se však dověděl, že stáří místa je určeno na 20 000 let. Kouzelné místo, vyvolávající nevšední pocity. Může nás hřát vědomí, že člověk, který převážnou většinu tohoto umění popsal, zkatalogizoval a určoval data jeho vzniku, byl původem Čech, co v této oblasti žil od počátku padesátých let minulého století a který těmto místům zasvětil celý svůj život. Jmenoval se Jiří Chaloupka. O svém bádání napsal také krásnou knihu „Journey in Time“: 50, 000 Year Story of the Australian Aboriginal Rock Art of Arnhem Land (Cesta časem).

Snad proto, že mezi Evropou a Austrálií je tak velký rozdíl kultur, když se podíváme na místa, co jsou na seznamu světového dědictví UNESCO, tak v Austrálii a přilehlém okolí to jsou v drtivé většině místa přírodní a kouzelné výtvory přírody, uchvacující svojí jedinečností a krásou. Máme to privilegium, že žijeme v jednom z nich. Zdejší národní park v Modrých horách do tohoto seznamu také patří. Oproti zdejším zázrakům přírody jsou na seznamu světového kulturního dědictví v Evropě a v České republice místa vytvořená lidským úsilím, umem a neúnavnou prací. Také krása a jedinečnost, ale spojená s vývojem, kulturou a historií společnosti, jejímž úsilím vznikla. Prostě kulturní evropská krajina na rozdíl od krásy nespoutané divočiny, která je na převážné většině území Austrálie.

Psáno 18/2/2021