ZEPHIR 12.1.2008 13:18

Re: Jsou chybne

O takovém závěru s vámi taky nemohu diskutovat, protože jde o autoritativní tvrzení bez dalších argumentů. Ale kdybyste si to, co říkám rozebral, pak byste si uvědomil, že většinu času tu trávím jen vysvětlováním existujících teorií na novém základě. Máte nějaké vysvětlení pro konstantní rychlost světla, pro kvantové jevy, pro závěry teorie strun a smyčjkové teorie gravitace?

Pokud ne, jak můžete vyvrátit jejich vysvětlení na společném základě? Vždyť nenabízíte lidem žádnou alternativu, jak si tyto teorie představit a spojit. Nemáte čím konkurovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 12.1.2008 15:02

Re: Re: Jsou chybne

Nevíte o čem mluvíte a přesvědčil jste mě, že jste naproto nikdy nic z HDV nečetl....natož, aby jste byl schopen po přečtení tomu porozumět a pochopit.

http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/d/d_012.doc  např. tohle je asi pro Vás nad Vaše síly, že ?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 12.1.2008 15:14

Re:Nevíte o čem mluvíte

Ten, kdo neví o čem je tu řeč jste Vy.

Řeč je o éterové hypotéze a čtenář PETER se o ní baví se mnou. Pokud se chcete bavit o něčem jiném, než je tento článek, jste tady na špatné adrese. Když budete chtít mluvit v řeznictví o programování počítačů, tak vás A) budou mít za cvoka B) vyhodí vás. Divíte se, že s vám ostatní lidé zacházejí neuctivě? Chovejte se uctivěji sám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 12.1.2008 17:15

Re: Re:Nevíte o čem mluvíte

...opravdu nevíte o čem mluvíte, protože ve 12.01.2008 12:58 jste odpovídal na mou řeč a v ní HDV ..a ...a ta řeč s předmětem HDV pokračovala, tekže o žádném éteru tu od 12:58 nepadla řeč, sám nevíte o čem mluvíte. Prostě se s Váma už bavit nechci. Sohem. Veďte si své mrtvé monology na věčné časy s éterem a do éteru sám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Peter 12.1.2008 22:07

Re: Re:Nevíte o čem mluvíte

Dovolim si jen pripomenout, ze jsem odpovidal panu "....", Vam, pane Petriku, do uvah vstupovat nechci, jelikoz mam dojem ze jsou nespravne, Vy jste se mnou nesouhlasili a doporucili jste mi starat se o mich 5 deti a varit halusky a nebranit Vam ve Vasem rozletu. Takze Vam se snazim nebranit v monologech a staram se o sve deti a obcas varim halusky, mne to tak vyhovuje taky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Peter 12.1.2008 22:09

Re: Re: Re:Nevíte o čem mluvíte

"...." = "hukunutu" Peter

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 12.1.2008 22:32

Re: ze jsem odpovidal panu "...."

Bohužel jste se přitom v diskusi pod mým článkem otíral o mě, takže moje odpověď zákonitě směrovala vám. Jestli věříte, že když budete lidem onikat, že vám tím v diskusi vznikne nárok na poslední slovo a že se ten, koho pomlouváte proti vám nemůže ozvat, tak se prostě pletete. 

Pokud vám téma debaty nic neříká, jste tu stejně jako pan Navrátil zbytečný a jen ji pro ostatní čtenáře rozmělňujete - můžete svoje příspěvky psát kamkoliv jinam a vyjde to nastejno, ne-li lépe. Vy dva tu jen vytváříte rozbroje.

Tady je vlákno diskuse, vyplývá z něj jasně, kdo na koho reagoval a že pan Navrátil reagoval na příspěvek, který nebyl určen jemu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Borecký 14.1.2008 21:17

Re: Re: ....

Jsou tady přece dva nadšenci, ten druhý je pan Josef Navrátil jenže ten jak je od konce roku všem známo, už diagnozu určenu má. Pan Petřík na ni zatím čeká. Taková alogická změť slov a pojmů se málokdy vidí - typický "slovní salát" .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 10.1.2008 16:44

Matematická struktura časoprostoru a rekurzívní pěny - prvočísla a Liovy grupy

Přestože je prostorová struktura vícerozměrné houby geometricky velmi složitá, lze v ní vysledovat několik závislostí, které nám nám umožní pochopit, jak struktura hmoty souvisí s fundamentální matematikou a geometrií. Protože je éter velmi hustý, struktura bublin pěny odpovídá struktuře nejtěsněji uspořádaných koulí. Taková struktura má blízko k uspořádání semínek v okvětí slunečnice, kde lze pozorovat logaritmické struktury, označované jako Fibonacciovy spirály a do sebe vnořené kružnice a ty právě definují symetrie v takto vytvořeném časoprostoru.

K uplnému obsazení jedné vrstvy semínky dochází po určitém počtu vrstev, které lze spočítat pomocí tzv. Fibbonaciho řad. Podobné řady se projevují v rozložení provočísel a matematické řady, kterými lze prvočísla spočítat jsou odvozena z Fibonacciho řad. Pro popis geometrických transformací se používaji Liovy grupy. Jejich kořenové vektory odpovídají nejtěsnějšímu uspořádání vícerozměrných koulí a přitom platí, že středy koulí musí ležet na obvodech další generace koulí. Liova grupa popisuje geometrické transformace, ke kterým dospějeme, když v prostoru popolezeme o určitou vzdálenost, tam se rozhlédneme a vystartujeme novým směrem. To je strategie propagace fraktálních struktur, podle kterých se derou na světlo třeba větvičky stromů, nebo rostou keříčkovité kolonie baktérií i sněhové vločky a vyznačuje se optimalizací využití objemu k povrchu při fyzikální difúzi.

V případě nesouvislých transformačních grup se hovoří o vyjimečných Liových grupách. Ty vznikají tak, že středy nové generace koulí v N-rozměrném prostoru zaujmou vždy jednoznačná místa a těmi jsou místa dotyku předchozí generace koulí. K tomu modelu lze dospět tím, že každá generace částic slouží jako výměnné částice, tzv. kalibrační bosony generace předchozí a bude proto zaujímat spojnice středů částic předchozích generací. Z daného místa pak vyroste nová generace částic a ty se musi vměstnat nejen mezi sebe, ale také mezi všechny předchozí generace částic.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 10.1.2008 17:02

Re: Liovy transformační grupy a počet skrytých dimenzi časoprostoru

Protože jsou výjimečné Liovy grupy odvozeny od kalibračních transformací, říká se jim také kalibrační grupy. Lze matematicky odvodit, že pokud budeme prostor zaplňovat N-rozměrnými navzájem se dotýkajícími koulemi (částicemi), dojde po konečném počtu generaci k tomu, že si středy koulí v jedné vrstvě "sednou" přesně na dotykové body koulí v generacích o několik úrovní dál. Tím se z geometrické struktura stane sebepodobná nekonečně se opakující hypemřížka, která pri  pozorování  z každého místa vypadá zcela stejně. Jde ukázat, že toto chování je možné jen pro hyperkoule s určitým počtem dimenzí, např. 4D, 6D, 7D a 8D, ale ne více. Počet úrovní do sebe vnořených generací hyperkoulí je tedy tímto způsobem omezen geometrickými pravidly a nelze jej překročit. Z toho lze usuzovat, že i když počet generací částic v našem vesmíru není shora omezen, po mnoha generacích je vzhled vesmíru víceméně daný a už se nemůže měnit. Vesmír vně našeho vesmíru bude tedy nejspíš vypadat dosti podobně, jako ten náš.

Nejtěsnější struktua hyperkoulí v prostoru je ve skutečnosti zřejmě odvozena z analogické struktury prostoročasu, protože souvisí s mechanismem, jakým vesmír kondenzoval. Pokud prudce stlačíme houbu nebo pěnu, dojde v ní v kondenzaci hmoty na hustší fázi ve víceméně náhodných rozestupech. Z těchto kondenzačních center se pak šíří nová fáze v kulově expandujících hyperplochách, podobně jako když do podchlazené vody nasypeme krystalické zárodky ledu. V místě, kde se kulové oblasti navzájem střetnou dochází k lokálnímu přesycení hmoty a nastartování kondenzace v nové generaci částic. Místo a čas, kde se čelně střetnou dvě takové kulové oblastí odpovídá dotyku dvou sfér v prostoročase a leží vždy na spojnici středů techto oblastí. Z tohoto místa pak zase začne expandovat nová generace kondenzačních zón a ty se zase střetnou v nových místech časoprostoru. Po několika generacích se původně náhodné rozmístění zárodků stane pravidelné, protože bude přesně odpovídat kalibrační grupě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 8.1.2008 17:04

Re: opravdová fyzika stagnuje

Ve skutečnosti je hodně jevů ještě na prozkoumání a nejsou to nutně jen jevy projevující se za extrémních podmínek (vysoké tlaky, ultranízké teploty), ale třeba ten gravitomagnetismus nebo jevy související s psychotronikou apod.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Servisman 8.1.2008 17:29

Re: VĚDA VE SLEPÉ ULIČCE

Každý z nás bohužel zná jiné příklady. Já nepovažuji za tolik důležitou teorii, žáci mohou biflovat to či ono, výsledek je tentýž. Oficielní fyzika bohužel učí lhát. Když nemá experimentální důkaz, tak si jej nalže. Neříkám to jako mimovědec, mimovědu rozhodně neobdivuji. Fyzikální věda je kritizována ze strany mimovědců, a bráníc se, uchyluje se k jakýmkoli argumentům. Nová fyzika by měla případy lží pečlivě diskutovat, a tak sebe rehabilitovat. Můžeme navazovat na mnoho vědců, kterým byla lživá metoda zcela cizí.

Obávám se, že takovéto informace leckdo bere jako pokus nepřítele vědy prosazovat magii a vůbec mimovědu.

Oponente, neobsahuje váš pseudonym snahu za každou cenu oponovat? Může z našeho hovoru vyjít cosi dobrého? Co dělat, abychom nezůstali jen u slov?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 8.1.2008 17:54

Re: bráníc se, uchyluje se k jakýmkoli argumentům

No tak na ni neútočte. Pokud začnete kohokoliv na veřejnosti pranýřovat, jeho přirozená reakce je, že se začne bránit a kopat kolem sebe. Prakticky tak můžete kohokoliv zahnat do silně neetické roviny chování, čímž se sice znemožní, ale celku to nic lepšího.To není tendence omlouvat chyby a nepojmenovávat existující problémy, ale snaha předcházet nekonfrontačním stylem debaty ještě větším konceptuálním problémům.

Cílem vývoje nových teorií přece je, aby se lidé navzájem co nejlépe domluvili ve smyslu interpretace svých poznatků. O ničem jiném věda vlastně není. Čili i kritika má svoje přirozené meze, nad kterými se stává kontraproduktivní. Další věc je rovnováha nabídky a poptávky. Pokud tedy chcete, aby se lidé začali vaší teorií zabývat, musíte jim za to něco nabídnout. Ne že začnete vykřikovat: "jé hele, mám nápad, že se vesmír skládá ze dvou veličin - proč ho nikdo nechce rozpracovat?". Můžete to vykřikovat celý život, ale to ještě není skutečná práce nad nápadem. A neměly by se ignorovat obecné zákonitosti vývoje teorií.

Podle éterové teorie vývoj probíhá jako fázový přechod, třeba při varu. Na první pohled to vypadá jednoduše: dole je stará teorie, kapalina, nahoře je nová teorie, pára. Lidi (molekuly) opouštějí starou teorií a přelízaj do nový. V praxi to takhle jednoduše to funguje jen za ideálních podmínek. Nejprve dochází k tvorbě věrozvěstů se správnými myšlenkami ale velmi hloupým vysvětlením - malých izolovaných bublinek páry, které sice stoupají k hladině, ale než jí stačí dosáhnout, rozplynou se ve svém okolí. Postupně se na ně přibalují větší, bubliny se zvětšují, až najednou začne celý objem kapaliny vřít. Ale i nad hladinou není vše jednoznačné, někteří lidé se obtížně nových myšlenek zbavují a tak ani parní fáze není homogenní, objevují se v ní kapky a fluktuace hustoty. Čím je fázový přechod významější a zasahuje větší část společnosti, tím je fázový přechod povlovnější.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Servisman 8.1.2008 17:56

Re: Re: bráníc se, uchyluje se k jakýmkoli argumentům

Opravdu neznáte Kuhna?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 8.1.2008 18:59

Re: Opravdu neznáte Kuhna

Z éterový teorie vyplývá, že vědecký teorie se vyvíjej podobně jako hmota ve fázových přechodech. Protože i vedecký teorie se chovaj jako fluktuace éteru: zlepšujou přenos hmoty a energie mezi lidma v civilizaci stejně jako fluktuace hmoty zlepšujou přenos hmoty mezi částicema v kondenzující páře. A proto na vývoji teorií a informatice můžeme studovat vývoj hmoty a obráceně. Z toho modelu ale vyplývá že úplně přesně není ani holistická, ani gradualistická koncepce vývoje vědy. Revoluce tu sice jsou, ale poměrně povlovné a lidi na nové koncepty přecházej postupně, zpravidla tak, jak se obměňují lidi v populaci.

Podobně třeba ani vznik vesmíru nemusel být nijak náhlý přechod a probíhá neustále. Hmota kvasaru se postupně drolí, rozpadá na menší částice a ty se vypařují na záření. Kousek dál, když gravitační pole poklesne se zase postupně kondenzují částice hmoty, nabalují se a zvětšují. Pro tvory, kteří v té oblasti kvasaru žijí jeho povrch připadá jako objemová fáze s různě velkými částicemi, malé se vypařují, velké rostou jako kapičky v páře. A celé vypařování kvasaru vnímají jako postupný, dosti pomalý proces. A celý kvasar může být jen zase jedna z mnoha dalších vypařujících se kapek v ještě větším vesmíru, fraktálně. Počet úrovní zde není prakticky omezen, nicméně by stálo za to se zamyslet, zda tento koncept, stejně jakýkoliv jiný nemá ve své podstatě nějakou přirozenou hranici.

O počtu dimenzí víme, že svoji hranici mají. Když budeme stlačovat velký systém vzájemně se odpuzujících částic, částice se začnou agregovat do kulovitých shluků a ty se zase budou agregovat do větších. Ale agregáty kapiček z kapiček nemůžou být větší než několik úrovní, pak se tyhle husté systémy začínají zase rozpadat. Musí se mezi nimi uplatnit nový princip interakcí, ve kterém pak dojde k nové generaci agregátů. Zákonitosti těchhle velkých jsou zatím velice málo prozkoumány nejen experimentálně, ale i teoreticky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 8.1.2008 19:20

Re: Éterová teorie a teorie evoluce

Samozřejmě, éterová teorie nezasahuje jen vývoj vědeckých teorií, ale i vývoj lidské společnosti jako takové a vývoj živých organismů vůbec. Podle éterové teorie živé buňky vznikly nejspíše v sajrajtu na hladině praoceánů, v emulzi směsi mastných látek a vody podobné pěně a houbovitá struktura živých organismů tu protopěnu jenom zafixovala. Časem začaly vznikat složitější struktury: kolonie organismů a státní celky, ale celý ten proces se fundamentálně neliší od kondenzace hmotných částic v jádrech atomů. I mezi částicema se projevuje dualismus, lze je rozdělit na pohyblivější a lehčí samečky (bosony) a těžší a klidnější samičky (fermiony), oba druhy částic svoji povahu uchovávají ve spirálovité struktuře svých vnitřích fluktuací (DNA?), kterou si při vzájemných srážkách vyměňují a rozpadají se na potomstvo lehčích částic. Podobně jako živé organismy částice cílevědomě vyhledávají hustčí vakuum s vyšším obsahem energie (potravu) a hromadí se tam. Analogie mezi živou a mrtvou hmotou se neprojevuje v místě, ale i v čase: stejně jak na začátku biologické evoluce (baktérie aj. prokaryota) byla hmota krátce po Velkém Třesku tvořena obojakými gravitony, které můžou hrát roli bosonů a fermionů současně. Podobných analogií lze nalézt mnoho a vyplývá z toho, že hranice mezi živou a neživou hmotou není zdaleka tak ostrá a že její evoluce začala už mnohem dříve, prakticky jakmile nastartovala evoluce ve vesmíru.

Čili éterová teorie je veskrze evolucionistická, současně však ukazuje, jak fázové přeměny často probíhají nespojitě, čili že gradualistický model evoluce není zcela udržitelný. Změny probíhají často náhle a emergentně, kvůli skrytým interakcím ve svinutých dimenzích, takže se občas hodně podobají stvoření. Ale i zde éterová teorie ukazuje, že to, co považujeme za skokovou změnu je při dostatečně globálním pohledu jen harmonický přechod ve vyšších dimenzích a při ještě větší úrovni všechny zdánlivé vývojové trendy přecházejí na chaotický šum.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Schneider 10.1.2008 8:15

Re: Re: Éterová teorie a teorie evoluce

 K tomu co píšete.  Podle mého názoru historie života na zemi není jen čistě evoluční, ale je

provázena množstvím *revolucí* bifurkačními skoky, kdy se stará struktura z různých důvodů

vnějších i uvnitř ní samé v relativně velmi krátkém období zhroutí a tak je umožněno, při

obnově, vzniku struktury nové, inovované, málokdy zcela jiné. Takže takovými bifurkacemi jsou obě světové války, ale třeba i rok1989. Ale jsou jimi i hospodářské krize a bude jím i ta, která je na spadnutí.

    Vážený pane, u Vás mě těší, že věci promýšlíte v mnohem širším záběru než jen čistě technickém.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Schneider 10.1.2008 8:19

Re: Re: Re: Éterová teorie a teorie evoluce

Doplňuji.Jde o krizi energetikou a možná i potravinovou. Jsou země s velkou populací, kde se

skromní obyvatelé začínají stále více chovat jako rozhodně méně skromní Američané.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 10.1.2008 11:00

Re: skromní obyvatelé začínají stále více chovat jako rozhodně méně skromní Američané

Éterová teorie na to opět nabízí fyzikální model. Éter je tvořen systémem v podstatě náhodných nepatrných fluktuací keteré se chaoticky srážejí a opět rozpouštějí. Ale v okamžiku, kdy mezi nimi vznikne nějaká větší, začne se chovat vůči svému okolí jako malá gravitační čočka a začne z něj vychytávat kauzální fluktuace, které se pro ni stanou "potravou". V  tom ohledu se začne chovat jako živá, začne kynout a houstnout. A navíc ten proces je nestabilní, částice si začne při sběru "energie" počínat čím dál dravěji a začne posléze vychytávat i jiné, menší fluktuace, které se na jejich úkor začnou rozpouštět. Ve vesmíru to pozorujeme jako postupné nabalování malých částic hmoty do větších celků, planet, hvězd, galaxií a galaktických kup. Ve společnosti dochází k tomu, že bohatší členové společnosti bohatnou ještě více na úkor těch sociálně slabších a vývoj společnosti se stává nestabilní.

Inerciální model vysvětluje řadu aspektů sociálních a biologických evolucí a je jen věcí erudice jednotlivého čtenáře, aby si představil další analogie mezi vývojem hmoty a sociálních struktur. Např. model agregace částic dobře vysvětluje vznik státních celků, odpor kapek vůči spojování přirozený konzervatismus vůči změnám a společenské hystereze. Bosonový kondenzát je dobrým příkladem totalitární společnosti, naproti tomu plyn nebo pára je model liberální společnosti, kde je ovšem absence společenských pravidel vykoupena značnou dissipací energie zdrojů. Ideální model společnosti je ten, ve kterém jsou obě fáze v rovnováze, velmi málo se liší navzájem a koexistují v dualitách podobných membránám pěny, tvořených dvojicemi k sobě nahloučených gradientů. Takový systém je z hlediska kauzálního šíření energie i politiky nejtransparentnější a nejstabilnější a představuje systém dvou politických stran, vznikající ve vyspělých demokraciích.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 10.1.2008 10:43

Re: množstvím *revolucí* bifurkačními skoky, kdy se stará struktura z různých důvodů

Éterová teorie vysvětluje, že ty revoluční skoky jsou nutný důsledek povrchového napětí, čili hustoty povrchové energie, která vzniká při formování každé entity v inertciálním prostředí. S trochounadsázky se celý náš vesmír chová jako hromada rtuťových kapiček, které jsou k sobě namačkané povrchovou energií celé hromady a postupně se zmenšují. Jak se celá hromada zmenšuje tlak roste, protože uvnitř malých kapek je větší tlak povrchového napětí, než ve velkých. Ze stejného důvodu ale také rostou odpudivé síly mezi malými kapkami. Jejich spojení vyžaduje přechodné vytvoření malého krčku se silnou zápornou křivostí. Protože energie se snaží šířit rovnoměrně přímočaře, vytváří ten samý efekt dynamickou rovnováhu odpudivých a přitažlivých sil, které se neustále zvětšují, tak jak roste zakřivení časoprostoru, tvořící částice v naší generaci vesmíru.

V určitém okamžiku malé kapky (částice éteru tvoříci vakuum) uvnitř celé hromady povolí a celá hromada se zhroutí a sesune jako nůše plná vajec. Materiál kapek, éter tím přirozeně nezanikne, ale jeho viditelná manifestace, tj. houbovité gradienty hustoty mezi jednotlivými namačkanými kapkami se přesune velkou rychlostí k obvodu vesmíru a celý proces začne znovu. Příčinou hystereze fázových přechodů hmoty i evolučních a sociálních změn je tedy povrchová energie kauzálního šíření energie v příčných vlnách, která soupeří s indeteministickým vedením energie v podélných vlnách mezi všemi částicemi současně. Z hlediska šíření energie se však o žádnou hysterezi nejedná, změny ve vesmíru probíhají prakticky rovnovážně a poměry obou energií jsou stále přibližně stejné. Jenže my vnímáme časoprostor právě na základě kauzálního šíření energie, indeterministické formy šíření nám unikají a tak vidíme, jak se nám smršťuje a expanduje kauzální časoprostor: vidíme totiž oblasti tvořené pěnou, ve kterých se energie může šířit a přenášet informaci na dílku nejen různě velké, ale také různě staré.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Sokratés 10.1.2008 12:48

Re: Re: Re: Éterová teorie a teorie evoluce

Pane Schneidere,  používáte nesprávný termín 'bifurkace', tam, kde je výstižnější termín recyklace,.rekonstrukce, t.j. obnova, starých nefunkčních struktur. Bifurkace znamená rozdvojení, rozvětvení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 10.1.2008 13:15

Re: Bifurkace znamená rozdvojení, rozvětvení

IMO je to použito správně. 

Když se éterová pěna houstne a její membrány se štěpí, k rozmnožení dochází skoro vždycky binárně. Podobně i při sociálné revoluci se nejprve společnost polarizuje na dvě části, a teprve v jejich rámci dochází ke tvorbě složitějších koalic. Binární strom je z hlediska pravděpodobnosti nejčastější způsob bifurkace, čili fázové transformace parametrických prostorů, zvlášť tehdy, jde-li o fázový proces alespoň trochu rovnovážný. Při sociální revoluci nebo fázové transformaci hmoty existující sociální struktury slouží jako materiál pro vznik struktur nových. Bavíme se tedy stále o jedné a téže věci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Sokratés 10.1.2008 13:49

Re: Re: Bifurkace znamená rozdvojení, rozvětvení

//bifurkačními skoky, kdy se stará struktura z různých důvodů vnějších i uvnitř ní samé v relativně velmi krátkém období zhroutí// 

Zhroucení struktur není totéž co větvení životaschopných, vitálních struktur. Ať už společenských, nebo struktur  organické přírody (stromů).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 10.1.2008 14:09

Re: Zhroucení struktur není totéž co větvení životaschopných, vitálních struktur

V reálu jdou takové procesy vždycky ruku v ruce, protože se uplatňuje zákon zachování hmoty a energie a nelze je oddělovat. Např. v hustý pěně vznikaj nový žlomky, zatímco ty starý se rozpouštěj. Čili jde v podstatě o reorganizaci kauzálních struktur. Např. v Česku vznikl politický systém mnoha stran jen proto, že komunisti vyklidili mocenský pozice a nový strany si přerozdělily jejich majetek (Lidový dům, majetek Svazu mládeže apod.).

Starý struktury nikdy úplně nemizí, infiltrujou ty nový jako příslušníci STB infiltrujou státní úřady, jen se rozptýlej. Ale stejně jako jsou ve vesmíru stále videt slabý pavučiny temný hmoty (pozůstatek vakuový houby z předchozí generace vesmíru expandovaný v průběhu inflace), ani bolševický struktury ve společnosti úplně nezanikaj, jen začnou protínat společnost v podobě mafiánskejch pavučin, propojenejch napříč existujícíma stranama. V reálu vždy v systému koexistuje několik struktur éterový pěny současně, tvoří do sebe vnořenou rekurzívní houbu nebo pěnu. V ultrahustým systému jako je naše vakuum je vliv všech nejbližších generací časoprostoru stále zřetelně patrnej a projevujou se jako skrytý dimenze časoprostoru. V řidších a odvozenejch systémech jsou rekurzívní struktury zřetelný jen slabě a systém se chová spíš jako houba či pěna jediný úrovně, takže jejich fraktální podoba není tak zřetelná. Proto byla vlastně objevena docela nedávno.

Samozřejmě systém jako celek musí neustále houstnout, aby takový průběh kondenzace byl vůbec možný. V případě, že země naopak chudne, probíhá proces obráceně a moci se ujmou komunisté. Pokud se kondenzovaná pára nechá expandovat, hustota její energie poklesne a nově vzniklý gradienty (kapičky) se začnou rozpouštět. Pro takový systém čas, tak jak ho běžně entropicky definujeme začne běžet pozpátku. To se děje např. tehdy, když hmota padá do černý díry,  postupně se rozpouští v hustým vakuu, který kolem černý díry panuje a vypařuje se na akreční záření.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Schneider 12.1.2008 8:44

Re: Re: Re: Bifurkace znamená rozdvojení, rozvětvení

  Bifurkace pro mne znamená v některých případech i okamžitý přeskok z jedné úrovně na jinou

za přísně *kalibrovaných * okolností. Tj. v okamžiku nejvyšší lability systému. Svět a vesmír je proto tak úžasný, krásný a *živý*, že v něm probíhá neustále obrovské množství bifurkací.

Bifurkace jsou hybnou silou života i nás samýých. Bifurkace jsou to co dělí realitu od její bídné počítačové napodobeniny.   Bifurkací je podle některých 14 typů podle jiných 28. Podle mně jich je přesně tolik aby stačily obsloužit všechny potřeby reality pro její existenci.                                                                                                                                             JSCH

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 12.1.2008 13:08

Re: Bifurkací je podle některých 14 typů podle jiných 28.

 Za určitých podmínek může být "bifurkační pohled" na vesmír velmi užitečnou perspektivou pohledu na fázové přechody v éterové pěně, ale myslím, že pojem bifurkace není nic, co by se nedalo z popisu větvení gradentů hustoty uvnitř éterové pěny odvodit a hlavně sjednotit do obecného popisu fázové transformace hmoty. Protože počet dimenzí - heiarchií v éterové pěně je omezený geometrií šíření energie, je docela možné, že i těch typů bifurkací je konečný počet a že jde odvodit teoreticky z geometrických pravidel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Schneider 10.1.2008 5:55

Re: Re: bráníc se, uchyluje se k jakýmkoli argumentům

   S názorem souhlasím, problém je větší, protože metafora v realitě je složitější. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Schneider 10.1.2008 6:32

Re: VĚDA VE SLEPÉ ULIČCE

  Souhlasím. Asi by měl být obor, který by analyzoval celou oblast a nacházel vyšší strukturu

 tohoto jevu. A z ní by vyplynuly neuralgické body a komplexy názorů s nimi související. Snad by se pak daly   pomocí takovéto logistiky formulovat správné otázky a to nejdůlejžitější vymezit oblasti niž se pravděpodobně nachází nejpravdivější odpověď. Takže by to nevypadalotak jak teď, jako v židovské škole. Stačí si přečíst diskuze nejenom k tomuto, ale i k ostatním tématům. Ovšem tento stav může také znamenat blížící se bifurkaci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek