ZEPHIR 16.1.2008 1:18

Re: protože žádný fyzikální model nemáte

Ke konceptu éteru by lidé mohli být dojít dávno, kdyby byli jen trochu důsledný v logických úvahách. V okamžiku, kdy experimentálně zjistím, že se světlo šíří vlnami můžu se zeptat: když se energie hmotou šíří ve vlnách, nemůže být i vakuum tvořeno hmotou? Na takové úvaze není nic závadného. Dále se můžu zeptat: když každá energie potřebuje ke svému přenosu dostatečně hustou hmotu, jak by aso měla vypadat látka, která je schopná přenášet energii světla, jejíž hustota by se mohla měnit v rozmezí několika desítek řádů? Její hustota energie a hmoty měla být přinejmenším srovnatelná. Opět, takové úvaze nelze nic vytknout.

Nakonec se můžu zeptat, jak by asi tak mohla vypadat hmota, jejíž hustota odpovídá nejvyšším možným hustotám energie světla. Každá hmota se skládá z částic a hustota energie takových částic by měla právě odpovídat hustotě hmoty. Fyzikální model éteru je hotov.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

schneider 16.1.2008 23:37

Re: Re: protože žádný fyzikální model nemáte

 K tomu bych rád dodal: kdesi na internetu je článek, že díky nejpřesnějším měřením reliktního

záření k expanzi vesmíru došlo v Planckově čase. Zajímavé na tom je, že autor a mnoho dalších

v této souvislosti stále tvrdí, že jde o expanzi z JEDNOHO BODU. Přitom Planckův čas je hraničním časem rozeznatelnosti, tedy kvantem času. To zajímavé je, že , asi jsem neměl štěstí, že by někdo tvrdil, že  reliktní záření je pozůstatkem FÁZOVÉHO PŘECHODU VAKUA OBROVSKÉHO PROSTORU v němž se náš vesmír stále nalézá. Vzhledem k času v němž se obě události staly nelze přece obě od sebe rozeznat. Přitom, díky zjištěným tepelným rozdílům a jejich struktuře je nejspíš pravdivější právě fázový přechod a vznik toho čemu se říká špinavé vákuum. Je to nejspíš důsledkem toho, že Velký třesk každý bere jako hotovou věc                                                   

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 17.1.2008 11:39

Re: Velký třesk každý bere jako hotovou věc

Myslím, že tomu tak není, řada kosmologů dnes rozpracovává teorie pulsujícího vesmíru, nebo podobné alternativní modely a docela dobře se tím živí.

Éterová teorie nemá s představou Velkého třesku a vznikem vesmíru z bodové "počáteční"singularity velký problém, protože názorně ukazuje, že přesně tak se opravdu vývoj vesmíru může jevit pro hypotetického pozorovatele, žijící ve vlnách na povrchu nějaké kapičky páry, která se v éteru vysrážela. Rozdíl hustot byl na počátku kondenzace infinitezimální, tedy i vlny na mezifázovém rozhraní se z hlediska takového pozorovatele šířily nekonečně rychle a tedy celý vesmír byl tvořen bodem. A tak se mohl svým pozorovatelům jevit i tehdy, když byl z vnější perspektivy docela velký, protože celou počáteční fluktuaci tvořila jediná vlna, podobně jako dnes elementární částice.

Ve svých důsledcích ale éterová teorie ukazuje, že představa vesmíru jako objektu s jediným začátkem v čase je příliš antropomorfní, že Vesmír mohl mít počátků několik, resp. nekonečně mnoho.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

pbla4024 16.1.2008 23:48

Re: Re: protože žádný fyzikální model nemáte

Proberte se! Logické odvozování patří do matematiky, meřítkem správnosti je ve fyzice soulad teorie s experimentem. Ani jeden z vámi provedených kroků není opodstatněný. Kupříkladu  výrok "Energie se hmotou šíří ve vlních" platí pouze v přiblížení látek jako kontinua. Výrok "každá energie potřebuje ke svému přenosu dostatečně hustou hmotu" nedává vůbec žádný smysl. A poslední "tak mohla vypadat hmota, jejíž hustota odpovídá nejvyšším možným hustotám energie světla" je už naprostý blábol.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 17.1.2008 11:28

Re: Výrok "Energie se hmotou šíří ve vlnách" platí pouze v přiblížení látek jako kontinua.

Stejně tak dobře můžu říct, že platí jen pro látky složené z částic, kde mezi částicemi musí existovat nějaké mezery, aby se hustota látky mohla periodicky zvětšovat a zmenšovat.

Co vy na to?

Vaše další výroky, že "moje tvrzení vám nedávají žádný smysl" pro mě nedávají žádný smysl.

Tím jsem s nimi po stránce argumentů vypořádán stejně rychle a zodpovědně jako vy sám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

pbla4024 17.1.2008 11:44

Re: Re: Výrok "Energie se hmotou šíří ve vlnách" platí pouze v přiblížení látek jako kontinua.

Netvrdil jsem, že mi vaše výroky nedávají smysl.

Tvrdil jsem, že vaše výroky nedávají smysl.

Drobný leč podstatný rozdíl.

Co přestat blábolit a přijít s predikcí experimentu plynoucí z vaší "teorie". Pokud z ní žádné neplynou, nejde o fyzikální teorii.

Ps.: Vaše představy o závislosti rychlosti světla ve vakuu na frekvenci byly experimentálně vyvráceny.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 17.1.2008 12:05

Re: Tvrdil jsem, že vaše výroky nedávají smysl

Nemůžete tvrdit, že moje výroky nedávají smysl ani jednomu z šesti miliard lidí, co momentálně po zeměkouli lezou. Ostatně jste nepodepřel žádným důkazem ani mnohem slabší tvrzení, totiž že moje výroky nedávají smysl jenom vám.

Doufám, že víte jak se v predikátové logice dokazuje bezespornost výroku?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 17.1.2008 12:13

Re: závislost rychlosti světla ve vakuu na frekvenci...

..byla přímo potvrzena pozorováním rentgenové observatoře MAGIC

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 14.1.2008 15:29

Re: Bylo by k vidění chování páry za Vámi citovaných stavů?

Ovšem, na interentu je řada ukázek superkritické fáze. Asi nejilustrativnější je tahle ukázka kondenzace superkritické páry hexafluoridu sírového SF6. Výhodou SF6 je, že jeho pára má poměrně vysokou hustotu, takže její fluktuace mají relativně velkou setrvačnost, chovají se jako samostatné částice, které mohou v úzkém rozmezí podmínek tvořit jakousi pseudokapalinu. To je ta chvíle (jakýsi fázový přechod 2. druhu), který je zachycen na animovaném GIFu, kdy prvotně vzniklé fluktuace vytvoří na okamžik nový meniskus a hladina - fázové rozhraní - se stává třirozměrné.

V takovém případě v systému plavou fluktuace, tvořené dalšími fluktuacemi, čili ta fáze může sloužit jako jakýsi primitivní model vakua v pokojových podmínkách. Energie při šíření preferuje fázové rozhraní mezi kapalinou a párou, čili se zde šíří podél složitých drah a tím celková rychlost jejího šíření klesá, zato její hustota roste. Pozorovateli takovým prostředím tvořenému by se v okamžiku kondenzace zdálo, že v jeho lokální časoprostoru probíhá inflace.

Počet dimenzí v tomto modelovém systému je ovšem značně omezen, takže kdybyste chtěl tímto způsobem experimentálně modelovat rekurzní tvorbu fluktuací vyšších úrovní, musel byste kondenzaci provádět za podstatně drastičtějších podmínek. Druhá možnost je simulovat tyto jevy v plasmě, čili systému nabitých částic, které se navzájem silně odpuzují už na velkou vzdálenost, takže ke kondenzaci dochází za podstatně mírnějších podmínek. Zde jste v podstatě omezen stabilitou vznikajících iontů, resp. snadností, s jakou elektrony přeskakují z jedné částice na druhé. Takže fyzikálně nejpřesnější by asi bylo modelovat plasmu svazkem protonů, stlačovaných elektromagnetickým polem do malého prostoru.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Borecký 14.1.2008 21:03

Re: Pára

Jak to tady čtu, ten pan Petřík alias Zephir nemá moc "páru" o čem vlastně píše, píše, že píše, zas další grafoman na psu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 14.1.2008 23:47

Re: Re: Pára

Borecký Vladimír, expert na mašíbly !, anebo.. že by..že by mašíbl na experty ?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 15.1.2008 0:45

Re: Zephir nemá moc "páru" o čem vlastně píše

Ani současné fyzikální teorie nemají páru o tom, co vlastně popisují. Vlnová teorie éteru neříká, z čeho vesmír je, ale vysvětluje, proč vesmír vypadá tak jak vypadá za předpokladu, že naše vlastnosti jsou ve svém okolí rozloženy zcela náhodně. Není to ještě dokonalá teorie všeho, má v sobě určitý antropocentrický prvek, ale už hodně slabý. Neříká, proč se nám částice éteru chovají jako hmotné, tedy jako částice v každé běžné páře. Ale vysvětluje, proč v takovém systému částic vidíme některé skupiny částic lépe a jiné hůře. Zbytek jsou matematická pravidla počtu pravděpodobnosti, která se pochopit dají a hlavně se dají donekonečna vyplepšovat a zpřesňovat. A modelovat fyzikálními systémy, jako je ta kondenzující pára a simulovat je počítači. V tom momentě pro mě přestává být éterová teorie zajímavá, protože ji může rozvíjet prakticky kdokoliv, kdo má čas a peníze se tomu věnovat. Spousta lidí se ráda vrtá naopak v detailech (typicky matematici) a neřeší, jak jsou udělané.

Jsem si jist, že éterovej model takový lidi na dlouho zabaví. Vystačili si sto let s mnohem složitějšími model relativity a kvantovky, jejichž fundamentální rovnice a postuláty jsou mnohem složitější, než jednoduchý výklad, že dva vrhy kostkou jsou v číselné řadě vidět lépe, než jeden. Současně je ale důležité neupadat zase do falešného platonismu a představy, že matematika vysvětlí všechno. Je nutné si uvědomovat, že i tak jednoduché pravidlo nepadá z nebe, mělo by být z něčeho odvozeno. Lze je odvodit z mechanických vlastností částic: náhodný účinek částic, které se vůči sobě navzájem pohybují se vyruší, teprve když se pohybují současně, projeví se na dálku. Čili jsme zase zpátky u éterové teorie a Newtonovy dynamiky a stojíme před úkolem, jak zobecnit a hlavně vysvětlit koncept hmoty samotný. A to je úkol úplně jiné kategorie, než poměrně bezpečné odvozování vlastností systému ze známejch pravidel, zde nám matematika už nijak nepomůže, musíme se opět spolehnout na svou zkušenost intuici.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 13.1.2008 6:37

Re: Korpuskulární teorie zvonění zvonu

Pokud si neumíte fyzikální jevy představit názorně, pak vám ani éterová teorie nepomůže a bude pro vás lepšé se místo zavádějících představ  věnovat přímo formální matematice a neřešit, co popisuje. Někteří lidé si ale fyzikální jevy představit umí protože mají rozvinutou názornou představivost - a pak jim éterová teorie může výborně pomoci pochopit, jak vlastně fungují a k čemu směřují současné teorie pole.

V tom ohledu vlastně éterová teorie nemá žádnou konkurenci, protože žádná jiná teorie nevysvětluje svou podstatu tak názorně na příkladech makroskopických jevů z "reálného života". Pokud studujete fyziku - myslím tím, že se nepovažujete za čistého matematika, ale máte nějaký vztah k  profesi fyzika a baví vás fyzikální experimenty - pak vám ten pohled může určitě pomoci přemýšlet, co současné teorie mají společného, čím se liší a jak to vlastně asi tak s tím éterem před stopadesáti lety bylo.

Takže éterový pohled vám může pomoci už dnes, při studiu současných teorií a jejich smělých konceptů, jako jsou černý díry, kosmický struny a hvězdný brány. Můžete se éterovou teorii dívat jako na teorií o současných teoriích, když si netroufáte věřit, že právě ona je tím skutečně fundamentálním pohledem na fyziku. Není třeba trpně švejkovat, jak to má český národ ve zvyku, když má pocit, že na něco nedosáhne.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 13.1.2008 8:29

Re: Éterová teorie v současných matematických modelech

Další věc je, jak interpretovat současný formalismus fyzikálních teorií, bez ohledu na to, zda na nějakou éterovou teorií věříte nebo ne. Variační princip, dráhové integrály a Hamiltonián jsou široce používané koncepty kvantové mechaniky používané pro popis ustáleného stavu (jiný kvantovka předpovědět neumí, protože pri ni nemá okamžitá hodnota vlnové funkce fyzikálně měřitelný význam). Podobně i pohyb hmotných objektů časoprostorem po geodetice lze interpretovat jako Hamiltoniánský tok (hmotné částice se pohybuje časoprostorem stejně jako částice energie prostorem).

Tyto koncepty byly na počátku 19. století odvozeny pro popis optických jevů v mechanickém prostředí. Koncept hamiltoniánu tak umožňuje jednoduše formálně propojit kvantovku s relativitou zavedením časové dimenze (což je z hlediska éterové teorie jen další dimenze prostorová) a současně s klasickou mechanikou současně.. 

Konečně i na významu samotných pojmů energie, moment apod.  se od doby mechaniky nic nezměnilo - vždy když počítáme s energií si můžete výsledek převést na mechanický účinek inerciálního prostředí. Vlnová teorie éteru vysvětluje, proč se takový účinek bezprostředně neprojeví mechanickými účinky, a too vysvětlení funguje stejně jak pro vlny ve vakuu, tak třeba pro vlny na vodní hladině a lze je na mechanickém modelu vodní hladiny snadno pochopit.

Pokud budeme časoprostor sledovat z pohledu pozorovatele, který má veškerou informaci o okolí zprostředkovanou pouze vlnami na hladině, pak ani velmi výrazná deformace hladiny vody (třeba její pád do víru uprostřed hladiny) se pro takového pozorovatele se výrazně neprojeví, pokud je tento deformován spolu s ní. Takže zatímco např. gravitační pole planet se z pohledu pozorovatele tvořeného fluktuacemi vakua projevuje velmi slabými efekty,  z pohledu vnějšího pozorovatele jde o docela výrazné změny v hustotě vakua.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 12.1.2008 20:45

Re: Paradax kosmologické konstanty a ultrafialová katastrofa

Kosmologická konstanta představuje dosti zásadní problém u teorií, které používají jak formální aparát teorie relativity, tak kvantovou mechaniku - a to jsou v současné době prakticky všechny formální teorie! Pokud tedy strunová teorie tvrdí, že vychází z kvantové mechaniky a dokáže přitom ze svých rovnic odvodit obecnou teorii relativity, odhad kosmologické konstanty ji usvědčuje z omylu. Rigorózním modelem není totiž možné bezešvě spojit dvě teorie, jejichž předpovědi se od samého začátku liší o dvěstě řádů.

Důsledkem mj. je, že strunová teorie díky použití renormalizace předpovídá hodnoty kosmologické konstanty, které se asi o čtyřicet řádů liší od reality, což je jakýsi průměr mezi hodnotami předpovídanými kvantovou mechanikou a teorií relativity. Tento problém teorie strun řeší formálním rozpadem svých modelů asi na 10E+500 řešení, jejichž počet odpovídá přibližně počtu gravitonů v pozorovatelné části vesmíru. Je pochopitelné, že takovýhle závěr (i když má z hlediska éterové teorie smysl) nemá pro předpovědi ani názorná vysvělení praktický význam, protože jím nelze nic predikovat.

Uvedená situace ve fyzice není zcela nová, už koncem minulého století se projevila jako tzv. ultrafialová katastrofa při pokusech kauzálně (tedy bez zahrnutí vícečásticových interakcí) předpovědět průběh spektra vyzařování černého tělesa. Nyní se fyzika opět pokouší modelovat vícečásticový systém kauzálními modely, které selhávají v oblasti velmi vysokých energií (a frekvencí) v důsledku rozpadu řešení teorie relativity do kvantové pěny.

Zatímco ultrafialová katastrofa před sto lety byla řešena zavedením kvantové teorie do Newtonovské mechaniky, stejným postupem, ale opačným může být řešena ultrafialový problém současné fyziky. Z hlediska éterové teorie je to logické, protože fázové transformace éterové pěny se cyklicky opakují: velmi hustá pěna složená z bublin  se chová jako kapalina složená z částic, jejichž dalším zahuštěním se vysráží nová generace pěny a celý vývoj se opakuje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 12.1.2008 21:19

Re: Alternativní modely éteru a současné teorie

Pokud mainstream fyzika nebude chtít přistoupit ke změně paradigmatu (přechod na rekurzívní Newtonovu dynamiku), může svoje problémy řešit zavedením rekurzí do současné teorie relativity nebo kvantové mechaniky.

První cestu zvolila Heimova teorie, což je rekurzívní geometrodynamická teorie (čili založená na relativistických transformacích), která zavedla pro popis spinové pěny (protosimplexů) selektorový počet, což je formalismus pro popis vnořených torzních deformací vycházející z modifikované Einsteinovy teorie pole, takových jako se objevují ve složených fluktuacích kondenzující páry. Není úplně fraktální, jako výchozí jednotku zvolila metron, což odpovídá přibližně gravitonu, jako primitivní struně o Planckově délce v strunových teoriích, jinak se ale podobá teorii LQG.

V případě kvantové mechaniky lze rekurzívní popis vystopovat v rodině tzv. ortogonálně heterotických teorií strun (HO), které používají pro popis vnořenou SO(32) kalibrační grupu v deseti dimenzích. To je kalibrační grupa založená na Lorentzově transformacích vycházející z popisu torzních (spinorových) deformací (Abelovských perturbací) relativistických polí, vnořených rekurzívně jedna do druhé. Její vznik si můžeme představit podobně jako tvorbu parazitních vírů na vírových kroužcích v kapalinách.

Druhá cesta, kterou se teorie strun ubírá je formalismus založený na algebrách Liových tranformačních grup, kde se perturbace pole nepopisují torzními deformacemi, ale kvantovými vlnami způsobujícími  zhuštění "na místě". Podle tohoto přístupu jsou výměnné částice mezi fermiony (kalibrační bosony) uspořádány v hyperprostorové mřížce, která tvoří kořenové vektory výjimečné Liovy grupy, o které jsem už několikrát zmínil. I tento popis zřetelně konverguje k modelu vnořených fluktuací éterové teorie, je ale ještě víc orientovaný na kvantově mechanický popis.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Schneider 12.1.2008 8:18

Re: Éterová teorie a lidské vědomí

 S posledním odstavcem silně souhlasím. Z celého textu je mi zřejmé, že jsme naladěni na společnou vlnu. I když bych některé představy v příspěvku formuloval jinak, byl by to jen jiný pohled na totéž.                                                                                                                                    JSCH

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 12.1.2008 12:36

Re: byl by to jen jiný pohled na totéž

I teorie relativity je jen jiný pohled na fluktuace éterové pěny ve srovnání s kvantovou mechanikou. V zásadě jde o pohled zevnitř fluktuací, zatímco kvantovka popisuje chování malých fluktuací zvenčí. Z pohledu uvnitř je pozorovatel vystaven stejným deformacím, jako celý časoprostor, který jej tvoří, takže vnímá rychlost šíření energie jako konstantní a povrchové vibrace vnímá jako rotaci a torzní deformaci. Kvantově mechanický pohled je pohledem na vlnící se fluktuace hustoty éteru zvenčí, kdy se jeví jako kvantové vlny.

Relativistický pohled zevnitř je v něm obsažen ve formalismu tzv. rotátorů, čili matice imaginárních objektů, které fázovými posuny svých rotací skládají výslednou kvantově mechanickou vlnu. Éterová teorie ukazuje, že může jít o objekty skutečné, tvořené bublinami nižší generace éterové pěny. Kvantovku pak lze interpetovat jako výslednici relativistických efektů mnoha malých objektů a naopak, relativitu lze transformovat na kvantově-mechanické efekty mnoha malých částic, tvořících časoprostor. Je zjevné, že mezi oběma pohledy existuje spojitý přechod, který je ale z matematického hlediska divergentní a lze jej realizovat mnoha způsoby.

V tomto směru je jistě významné, že Newtonova dynamika pěny může sloužit k vysvětlení sama sebe, jde o linearizovaný, lokálnější a tedy fundamentálnější nástroj k popisu fyzikálních objektů, než odvozené teorie. Je tu ale ten háček, že oblast, kde relativita přechází do kvantového popisu je z kauzálního hlediska docela úzká (šíření energie zde diverguje a tvoří jen malou část kauzálního časoprostoru), takže se mnoha konzervatistům může zdát nevýhodné celou fyziku reformulovat jen s ohledem na lepší popis těchto hraničních jevů. Ve skutečnosti  ale takovouto hraniční oblast tvoří celá pozorovatelná část  vesmíru, protože právě její komplexnost umožňuje nejrychlejší evoluční vývoj složité hmoty a inteligentních bytostí. Takže to, co formalismus fyziky opomíjí je právě s ohledem na její další vývoj nejvíce podstatné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Schneider 12.1.2008 8:51

Re: Éterová teorie a lidské vědomí

K tomuto příspěvku bych dal rád diskuzi po internetu. jschneider@seznam.cz

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 12.1.2008 12:14

Re: bych dal rád diskuzi po internetu

Bohužel nemám čas komunikovat s mnoha lidmi po emailu. Debatovat může v češtině zde a v angličtině např. tady, jen se musíte do příslušného fóra zaregistrovat (což umožní ochranu diskuse proti vandalismu anonymů). Pak si v takovém fóru můžete založit i vlastní vlákno a mě do něj pozvat, pokud tam budou pro mě přínosné postřehy, rád se zůčastním diskuse také. Ale předem upozorňuji, že nejsem filosof a filosofie mě zajímá jen potud, pokud má nějaký přesah pro objektivní realitu.

Myslím (a éterová teorie to názorně dokazuje), že další vývoj filosofie se bude čím dál tím víc ubírat pod taktovkou fyziky, která bude postupně objektivizovat řadu empirických závěrů filosofie, např. sémantické definice obecných pojmů a principy utilitarismu a etiky. Např. tím, že vymezí okruh podmínek, za jakých by se měl jedinec obětovat vyšším zájmům a cílům celku a v jakých případech by měl naopak prosazovat svůj postoj a názor proti zájmům většiny. Takové závěry mohou být užitečné i pro samotnou fyziku, která se neustále potýká s divergentními nápady různých individualistů na straně jedné, a snahami konzervativců vše popsat existujícími teoriemi na straně druhé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 11.1.2008 20:14

Re: a proc neni v soucasnosti daleko znamejsi

Autor přece neni vůbec zajímavej - podstatná je myšlenka. A na ní nezáleží, jestli ji lidstvo najde načmáranou na stěně nějaké jeskyně, nebo svázanou v nějaké knize. Prostě tady je a od chvíle kdy je vyslovená žije svým vlastním životem jako součást reality. Krom toho to koncept éteru není žádná senzace, je to jen poslední cihla, která ležela dlouho odložená stranou, dokud nebyla je zasunutá do ideové stavby současné fyziky a nezpevnila ji. Opět se zde projevuje éterová T-dualita - velmi prostý nápad může propojit velmi složité myšlenky současně. Asi jako když je jednoduchý povrch kapky nebo bubliny pěny výslednici mnoha složitých interakcí mnoha částic uvnitř.

Kdyby se fyzika vyvíjela před sto lety jinak, mohla se tou tmelícím ideou stát zase úplně jiná myšlenka. Je ovšem jisté, že by se fyzika mohla vyvíjet mnohem rychleji, kdyby od začátku disponovala nějakým intuitivním konceptem. To, co ale není vůbec jisté, jestli by to lidstvu prospělo, protože jeho filosofie vyspívá mnohem pomaleji, než jeho technologie. Není těžké si představit, jak by dnes mohl vypadat svět, kdyby koncept éteru umožnil např. nacistickým fyzikům sestrojit atomovou pumu jen o pět let dříve.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Peter 12.1.2008 6:27

Re: ....

Autorem je nadsenec, co se odmita podivat poradne na to co je a funguje, hleda a buduje neco o cem se domniva, ze lip vysvetluje skutecnost, a to tak nadsene a urputne, ze si nevsiml ze jeho konstrukce jsou davno "uplne mimo misu". To taky vysvetluje proc se o podobnych bludech pak dal uz nediskutuje. Jsou chybne.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 12.1.2008 12:36

Re: Re: ....

Pro Srnku-Pteříka nastává období "věčného ledu", tedy věčného monologu do éééteru neslyšících,  tedy těch. co si už zacpávají uši.

Jo ... uvidíme komu z nás dvou to vyjde lépe, zda moje HDV nebo jeho éter ... uvidíme ... ( mou smůlou je, že neumím anglicky, jinak by HDV už dávno četl celý svět ...nevadí, mě nic neuteče ).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 13.1.2008 8:58

Re: komu z nás dvou to vyjde lépe, zda moje HDV nebo jeho éter

Teorie založená na matematickém popisu času a prostoru dávno existují a od doby nebožtíka J.A.Wheelera neustále přibývají další. Nedávno jsem četl formálně brilantní teorii, která hmotu nahražuje zrychlením a je založena na času a prostoru a je striktně formální. Na několika PDF stránkách maticových transformací ve 3D+1T shrnuje celou klasickou fyziku (bohužel jsem ztratil link, ale třeba se někdo z čtenářů ozve).

Se svým, natož vaším mentálním vybavením bych se na toto dávno zorané pole nepouštěl. S formalismem založeným na času a prostoru mezi fyziky nemáte šanci a mezi laiky taky ne, protože i kdyby by ten formalismus byl správný, jsou transformace časoprostoru nepoměrně obtížněji představitelný, než fázové přechody hmoty. I zcela formální matematika je založená na diferenciálním počtu (gradientech skalárního prostředí) nebo diskrétní matematice (neprostupujících se částicích) a tedy bez konceptu hmoty nemá smysl.

Myslím tedy, že éter je takový ten pátý element, čili koncept, který do geometrodynamických teorií vnáší chybějící informaci, která ve svém důsledku vede k chaotickému modelu vesmíru, který stojí nad konceptem samotného času a prostoru, čili se ho těžko v hlubších úvahách zbavíme. V každém případě má koncept hmoty výhodu, že ho lidstvo chápe o nějakých těch pár tisícovek let déle (koncept prostoru a času pochopilo mnohem později) a i z tohoto důvodu si myslím, že hmota je fundamentálnější koncept než prostor i čas současně, i kdyby se nám nakrásně zdálo, že ničím jiným, než prostorem a časem tvořena není. 

Konečné rozhodnutí ale určitě nepadne brzy, to by se musel stát zázrak a na fyziky nějakým způsobem padnout osvícení, které by je donutilo věnovat se geometrodynamickým teoriím, natož nějakému éteru. A za fundamentální teorie se Nobelovky stejně nedávají, ostatně ani za kvantovku a relativitu jako takovou žádný vědec odměnu nedostal. Rozhodně bych viděl reálnější se živit normální prací.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 12.1.2008 12:58

Re: co se odmita podivat poradne na to co je a funguje

Ale já ty existující teorie znám a aniž bych měl potřebu zabíhat do detailů, mám dobrou představu o tom, co jsou schopny odhadnout, modelovat a spočítat. Hlavní problém je v tom, že jde o pohledy roztříštěné, chybí jim jednotný rámec.

Fyziky lze přirovnat k průzkumníkům geometrům, kteři mapují nepřehledný fraktálně zvlněný terén tím, že v něm hledají nejphodlnější cestičky, které lze popsat striktně kauzálním formalismem matematiky. Tím se však ale nutně vzdalují jeden druhému a ztrácejí z dohledu jako brouci vyžírající hlávky rozvětvujícího květáku. Je nutné je čas od času svolat a na výsledky jejich uplatnit nějaký jednotící pohled, aby bylo zaručeno, že jejich teorie stále mapují topologicky souvislou množinu. Nehledě na to, že jim takový pohled umožní se lépe orientovat v dalším průzkumu - alespoň do té doby, než bude nahrazen nějakým novým jednotícím pohledem.

Éterová teorie je jednoznačně svázána tím, že viditelné realitě přisuzuje určité, byť minimální atributy hmoty, čili schopnost deformace podle vlnové rovnice. Ale i tento minimální determinismus se může časem jevit jako neúnosné zjednodušení reality, který nás bude svazovat v hlubším pochopení jeho podstaty. Zatím se mi ale zdá, že váš konzervativní pohled je pohled středověkého šamana, který říká: pohleďte, co tu mám krásných odvarů a tinktur - můžu s nimi léčit tolik nemocí a přivést vás do euforického stavu z jejich poznání - aniž však tuší něco o chemii, biologii a jejich skutečné podstatě. Jemu prostě stačí, že ty léky fungují stejně jako člověku doby kamenné stačilo vědět, že rozbitím pazourku získá předmět s otrými hranami. Neřešil, proč tomu tak je.

Tímto postojem trpí hlavně střední kádry fyziky, vědecké špičky stejně jako poučení laikové jsou novým představám otevřeni mnohem více. Vědecké špičky proto, že ví, že existující teorie mají spoustu nekonzistencí, ti laici proto, že neví ani o jejich souvislostech.

• reagovat
• nahlásit příspěvek