Navrátil Josef 7.4.2008 10:43

Re: Re: Mnohé teorie ani z principu propojit nejdou

( citace ) : Koncept éteru zatím používám na to, abych s ním vysvětlil to, co současné teorie neumí, ne to co už umí.

(reakce) : pane Stoura, to je od Zephira dobrá odpověď. Petřík nabízí ( no spíš mírně vnucuje ) tolik kolik umí, co si myslí že je pokrokem, víc nenabízí. Pak je na vědě a vědcích kolik mu přijmou, kolik budou považovat za dobré a kolik z toho použijí, co zamítnou. To je normální zdravý běžný postup každého badatele….- > nabízí tak dlouho dokud to věda-vědci neposoudí, tj. dokud nebudou mít chuť se k tomu vyjádřit. Za uplynulý rok-dva >malý vědci<  reagovali, mu to odsoudili a podali tucty protiargomentů. Petřík by je měl ( roztřídit doma ) analyzovat, a né chrlit nové vize, obvykle pouze tytéž, vidlema přeházené. A samozřejmě, že bez matematiky mu éter nevezmou ani za 100 let.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stoura 7.4.2008 10:38

Věty v matematice

Matematická tvrzení, která nejsou dokázána, nejsou považována za věty, ale za hypotézy. Proto nemohl být jejich důkaz proveden zpětně - do provedení důkazu se nejednalo o korektní věty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stoura 7.4.2008 10:31

Re: Re: zkuste z éterové teorie spočítat

Co se týče matematiky: Tou alternativní teorií množin jsem chtěl ukázat, že matematika je založena na volbě několika základních axiomů. Ty nejsou nijak dokázány. Až z nich se pomocí logiky odvozuje zbytek. A právě ve volbě axiomů je ten háček. Axiom výběru lze přijmout nebo ne. axiom rozhodnutelnosti lze také přijmout nebo ne. Přijetím jednoho z nich dostanete dalším odvozováním matematiku. přijmutím obou dostaneme nekonzistentní teorii, v níž lze dokázat vše.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 7.4.2008 10:20

Re: zkuste z éterové teorie spočítat

Stále to máte pomotané. Hiearchie teorií v matematice je postavená na predikátové logice, teprve když funguje logika, má smysl podle teorie něco počítat. Samozřejmě, i v historii matematiky se hřešilo na to, že některé významné konjektury vyplývaly z kontextu zjevně, takže rigorózní důkaz některých významných vět byl podán mnohem později, co se začaly používat. Ale ten logický důkaz tam nakonec vždy doplněn být musel.

Podobně třeba heliocentrický model nebyl přijat proto, že umožňoval cosi spočítat podle nastřeleného Keplerova vzorečku, protože totéž uměl geocentrický model taky. Heliocentrický model byl přijat proto, že v něm fungovala logika jevů jako paralaxa, fáze Venuše nebo stíny kráterů na Měsíci, čili vesměs kvalitativní jevy, vyplývající z geometrie, nikoliv z formální matematiky. Kdybyste měl dokázat heliocentrický model formální matematikou, hezky byste se načekal a vlastně bychom jej neměli dokázaný dodnes. Např. Newtonovy zákony pro důkaz heliocentrického modelu použít nemůžete, protože pracují s hmotností planet a ty zvážit neumíte (resp. jejich hmotnost odvozujeme naopak právě z heliocentrického modelu).

Takže přestaňte blbnout s matematikou - ta o pravdivosti teorie nevypovídá nic více a nic méně, než logický model, který byl použit pro její odvození. To, že je éterová teorie je správná se dokáže logickými důkazy. A podobně jako heliocentrický model, její predikativní schopnost není omezena jen na formální výpočty, ale i na kvalitativní předpovědi, na jejichž základě může být testována.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stoura 7.4.2008 10:05

preklep

axiom výběru, ne vývěru, a oběh nikoliv oběk ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stoura 7.4.2008 10:01

Narušení koresponence

Máte asi smůlu a Vaši lidovou představu Vám narušuje například matematika. Tu můžete založit na axiomu vývěru (což se z historických i praktických důvodů používá), nebo na principu rozhodnutelnosti určitého typu nekonečných her. Obě tyto matematiky jsou použitelné, ale vzájemně neslučitelné.

K éterové teorii: Pokud je oběk kolem Slunce moc složitý, zkuste z éterové teorie spočítat cokoliv měřitelného podle vlastní úvahy. Uveďte axiomy a postup výpočtu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 7.4.2008 9:46

Re: Mnohé teorie ani z principu propojit nejdou

Takové pak narušují princip korespondence (lidově řečeno představu, že "všechno souvisí se vším"). Vědu neúkoluji ale věda sama sebe taky kompletně úkolovat nemůže - plní společenskou poptávku. Na počítání oběhu Země kolem Slunce stačí odvozené teorie, stejně jako hustotu směsi při míchání vody a lihu nebudete počítat kvantovou mechanikou. Tím samozřejmě neříkám, že to éterovou teorií nejde, ale není to efektivní. Koncept éteru zatím používám na to, abych s ním vysvětlil to, co současné teorie neumí, ne to co už umí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

George 7.4.2008 3:01

To tady samozrejme nevyresime ??

Jen se tolik pane Zephire nepodcenujte, kdyz ctu ty vase vedecke rozbory, tak verim ze vy to vyresite hrave.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 6.4.2008 23:19

Re: Re: Re: Obávám se, že jste daleko papežštější než "papež".

Jeho éterová teorie nemá žádný matematický aparát, jak jednou přiznal Srnka nesměle. Má jen vize ve zpracování pomocí metafor nebo užitím výkladových forem soudobé fyziky bez éteru….s  nabádáním, radami a snahami ,aby si věda fyzikální podle něho (a jeho éteru) tu dnešní fyziku přepsala (i do matematiky).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stoura 6.4.2008 22:46

Re: Re: . Fotony určité velikosti jim prostě neprolezou otvory určitých velikostí

I na amplitudě záleží. Zkuste si poslat vlnu po provaze zkrz malý otvor. Nebude záležet na délce, ale na amplitudě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stoura 6.4.2008 22:41

Re: Re: Obávám se, že jste daleko papežštější než "papež".

No - co se týče úkolování vědy, asi jste trochu mimo. Pokud už je něco úkolem vědy, pak to jistě není propojování teorií, ale především poznání světa. Teorie a manipulace s nimi je pouze prostředek. Mnohé teorie ani z principu propojit nejdou a v rámci jedné nemusí být ta druhá platná (vizme godelovu větu). Obor platnosti teorie je  třeba kontrolovat před jejím použitím a ne až poté. Výjimkou je použití a testování nové teorie, kde se experimentálně testuje její extrapolace. Pokud prozsazujete éterovou teorii, zkuste pomocí ní počítat. Třeba jen oběh Země kolem Slunce a z toho vyplývající efekty. To je nejlepší test.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 4.4.2008 15:27

Re: Obávám se, že jste daleko papežštější než "papež".

To je docela dobře možné. Např. volání po začlenění logických důkazů do rigorózních struktur fyziky lze interpretovat jako další stupeň formalizace fyziky. Současný přístup k tzv. "vědecké metodě" je totiž velmi nevědecký. Úkolem vědy totiž není vyvracet nevědecké teorie, ale navzájem je propojovat do jednotného systému poznání na základě principu korespondence. Takže každá logicky vystavěná teorie je apriori správná, jinak náš vesmír není řízen fyzikálními zákony. A pokud se teorie ve svých předpovědích od pozorování liší, je nutno v první řadě ověřit, zda se nepohybujeme mimo obor její platnosti. Jak jsem již ukázal, Popperova metodologie neposkytuje žádné obecně platné pravidlo, jak nějaké tvrzení potvrdit nebo vyvrátit a jeho negaci nikoliv, pokud jsou obě tvrzení vystavená na principech logiky. Takže éterová teorie neřeší, jestli je správná strunová teorie nebo smyčková teorie gravitace, heliocentrický nebo Ptolemaiův model - ale jak lze všechny tyto teorie interpetovat jediným konzistentním modelem. S teoriemi nesoupeří, ale interceptuje je. Logicky budovaná teorie, která nevyhovuje dobře naopak otevírá prostor pro testování zavedených teorií. Může se totiž časem ukázat, že taková teorie představuje úzkou, ale zato hlubokou skulinu v našem poznání.

O tom, zda je teorie pro poznání důležitá nebo ne můžeme sáhodlouze diskutovat, já si myslím, že až na několik triviálních výjimek jsou všechny artefakty, o které se naše poznání opírá je předmětem teorií, nikoliv observační reality a až donedávna jsem o nich neměli ani tušení. Viděl snad někdo z vás v přírodě trojúhelník, čas nebo energii, nedejbože nějaký foton? Já teda ne. Pro éterovou teorii jsou to všechno jen nějaké beztvaré gradienty hustoty éteru, podobně jako obrázek králíka náhodně stvořený na obloze z mraků. Pokud se na obloze v nějakém intervalu času a prostoru tyto útvary soběpodobají, máme tendenci vytvořit o tomto opakování teorii a v jejím rámci těm artefaktům dát jméno - ale to je asi tak všechno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 4.4.2008 15:00

Re: pluralismus a holismus versus oportunismus a blátivé myšlení

V debatách jsem se moc-x setkal s tím, že proponenti vědy prezentují "poctivý" přístup po malých, rigorózních krocích jako ten jediný správný způsob vědeckého myšlení. A za důkaz považují jen formální, matematický důkaz - zdůvodnění na úrovni sémantické logiky považují za projev neschopnosti a rozbředlosti myšlení. To bych akceptoval, kdyby můj logický model rigorózně otestovali a vyvrátili. Na to ale pro změnu nestačí zase jejich schopnosti.

Ve skutečnosti rigorózní přístup může být téměř vždy stejně zavádějící jako ten vágní. Představme si, že budeme mít nařízeno jako foton letět konstantní rychlostí napříč vesmírem. Což se nám může povést, pokud cestou nenatrefíme na nějakou černou díru, která nás zachytí a my se v ní začneme točit po spirále. Zatímco si tedy budeme myslet, že letíme a chápeme furt stejně, bude naše myšlení dávno zdeformováno tak, že vlastně budeme jen přešlapovat na místě. A samozřejmě, protože v takovém případe nefunguje postulát o konstantní rychlosti, nebude fungovat ani ani jakákoliv rigorózní matika, která na jeho základě bude odvozená.

Např. heliocentrický model by dnešní vědátoři vůbec Galileovi nezbaštili, dokud by nepředložil nějaký matematický důkaz, např. platnost gravitačního zákona, ze kterého lze odvodit vztah mezi hmotností a oběžnou dráhou planety. Když se nad tím ale zamyslíme, heliocentrický model nelze nikdy gravitačním zákonem potvrdit, protože hmotnost planet neznáme, naopak ji odvozujeme z drah planet. To samé platí i pro relativistické aberace - dosud nikdo žádné těleso na váhu nepoložil. Takže vlastně jediný přímý důkaz heliocentrického modelu zůstávají geometrické modely jako paralaxa, fáze Venuše nebo tvar měsíčních kráterů, založené na logice, které ovšem nic nepočítají. Keplerovy zákony by fungovaly jedině tehdy, kdyby platil gravitační zákon a ten tímto modelem ověřit nelze.  

Ve skutečnosti je booleánská logika základem rigoru matematiky a nelze ji přeskočit ani ve fyzice, jinak fyzika přestane být rigorózní vědou. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Servisman 4.4.2008 14:35

Re: Re: může uspět "štěkot" nás "neviditelných psů"?

Tvrdíte "Otázka nezní tak, zda je teorie velkého třesku špatně nebo ne, ale jak ji lze srozumitelně a konzistentně interpetovat ".

Jste na opačné straně barikády. Já vidím úlohu vědy v tom, aby umožnila ledem rozeznat co je špatně, a co ne. Pro mě teorie je zcela nedůležitá; jen musí užívat vědeckou metodu (tuto metodu definoval jak známo Descartes). Jednou z metod je sespsání možných závad. Nejde o podporu mimovědy, astrologie a mimoslmyslů; jde právě o jejich opak.

Obávám se, že jste daleko papežštější než "papež". "Einsteinštější" než dnešní hrdí "Einsteini".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 4.4.2008 14:26

Re: Pokud připisujete tento citát Einsteinovi, můžete prosím uvést

Tu citaci lze najít na mnoha místech na webu, což ovšem neznamená, že se jí Einstein skutečně dopustil. Samozřejmě takový názor může řadě vědců znít jako totální popření Popperovy teorie poznání a vědeckého přístupu, ale nemusí. Když se nad tím zamyslíme, Popperova metodologie tvrdí, že každé tvrzení by mělo být apriori považované za nedokázané. Což ovšem platí i tehdy, když je tím tvrzením negace jiného tvrzení. Prakticky to znamená, že byste neměl věřit ani tvrzení, že éter je, ani tvrzení, že jeho existence již byla definitivně vyvrácena.

Nicméně dosah toho výroku je ještě o něco hlubší. Einstein v podstatě říká, že každá názor je sám o sobě správně, pokud je formulován jako teorie, tedy konzistentní logickou cestou. A pokud je taková logika špatně, je to problém výběru podmínek, tedy vstupních dat. Co to pro nás znamená? Znamená to, že éterový model není o nic horší, než třeba teorie strun nebo smyčková teorie, dokud neobsahuje chybu v logice, pak jím lze vždy vysvětlit aspoň něco. A pokud nějaká teorie hlásá opak, dívá se prostě na problém z druhé perspektivy.

Tento přístup je blízký tzv. dvojímu myšlení, který ironizoval Orwell ve svém románu 1984 jako krajní příklad bezpáteřního oportunismu. Jenže éterová teorie ukazuje, že právě pluralismus myšlenkového přístupu je to, co nám umožní vesmír poznat dokonaleji. Lze to demonstrovat na tzv. gravitačním čočkování, které lze považovat jak za důsledek teorie relativity, tak kvantové mechaniky. Akorád v prvním případě tu gravitační čočku pozorujeme zevnitř, takže tou měrou, jak nám houstne časoprostor se nám zpomaluje i čas, takže rychlost světla ve vakuu zůstává uvnitž konstantní. Zvenčí ale naprosto jasně vidíme, že se dráha světla vakuem ohýbá, takže vakuu můžeme přisoudit index lomu, spojený s nižší rychlostí světla v přítomnosti gravitačního pole. A oba pohledy přitom budou zcela rovnocenné!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 4.4.2008 14:09

Re: Analogie vývoje na různých stupních hiearchie

Všiměme si, že podobně jako se vyvíjejí názory sekt se vyvíjejí i názory jednotlivce, který lze považovat za jakýsi hustý chomáček idejí, projektovaných ze svého okolí. Čím více je takový jedinec svým okolím přesvědčován o svých omylech, tím více se uzavírá do sebe a zatvrzuje se. Nicméně i mezi jedinci a sektami může v omezené míře probíhat výměna evaporací, čili hawkingovým mechanismem, podobně jako v systému vodních kapek, kde se menší kapky díky větší tenzi páry rychleji vypařují, zatímco ty velké rostou na jejich úkor. Tento proces je ovšem velmi pomalý, proto se nám velké kapky jeví jako poměrně stabilní vesmíry, uvnitř kterých může probíhat evoluce. Ta v lidské cilivizaci probíhá na mnoha úrovních, od kvarků až po geny a informační memy, čili ideje, protože to umožňuje velmi vysoká hustota prostředí, která evoluci umožňuje.

Uvnitř dostatečně hustých hvězd se sice mohou také tvořit agregáty fluktuací a jakési částice, ale počet úrovní je omezen, takže zde určitě nejsou vesmíry tak bohaté, jako ten náš. Z toho by vyplývalo, že vně našeho vesmíru mohou sídlit velmi vyspělé bytosti, které - protože měly dost času na vývoj - mají i technické prostředky, jak dceřinné vesmíry vyrábět a modifikovat a lze je tak považovat za naše božstva. Ale je také možné, že ten model nelze tak jednoduše generalizovat, éterový koncept ztrácí predikativní schopnost a vně našeho vesmíru už prostě nic není, nebo že se jeho povrch projektuje dovnitř jako částice vakua. To tady samozřejmě nevyřešíme.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 4.4.2008 13:49

Re: Existuje vědecký obor, který zjistil souvislosti vývoje vědy

Vývoj vědeckých teorií (ale i jakýchkoliv dalších idejí, vč. náboženství) éterová teorie popisuje docela dobře inerciálním modelem. Podle něj se teorie nebo ideje chovají stejně jako houbovité fluktuace v husté kondenzující páře, protože vlastně urychlují šíření energie a informací napříč civilizací stejně jako ty fluktuace v páře. Ve skutečnosti zde civilizace vystupuje jen jako jedna z dalších odvozených fází éteru.

Každá idea se pak chová podobně jako fluktuace páry při postupném zahušťování prostředí. Napřed je to úzká struna, spojující vzdálené oblasti poznání. Potud dobrý. Ale pak se fluktuace začínají sbalovat a zakulacovat, tak jak přibývá jejich interpetací, spojují více oblastí poznání ale čím dál hůře, resp. na kratší vzdálenost, protože poznatky se zpřesňují a začínají se objevovat rozpory. Nakonec dojde k tzv. spontánnímu narušení symetrie, kdy se fluktuace uzavřou do sebe a vytvoří izolované sektářské kapky. V tom okamžiku už přestávají být pro šíření informací ve zbytku společnosti užitečné, urychlují pouze vedení energie uvnitř kapek, které se tím mění na bosonový kondenzát. To je fáze, která jakokoliv ideové změny přejímá bez odporu jako totalitární společnost nebo sekta a všichni její členové vyznávají totéž. Samozřejmě, tak jak se hustota informací ve společnosti zahušťuje, počet sektářů neustále klesá až zbývá jen to skalní jádro, které pak s větším nebo menším společenských otřesem pukne a zanikne.

Všimněme si, že tou měrou, jakou se zakřivuje povrch izolovaných zmenšujících se kapiček, stávají se silně nesnášenlivé, odpudivé a navzájem se od sebe odrážejí jako malé bubliny nebo rtuťové kapky. Jediným způsobem, jak kapky spojit je naložit do prostředí s výrazně vyšší hustotou informací, takže mezifázové povrchové napětí klesne a může dojít ke splynutí kapiček. To ovšem vyžaduje celkově vyšší informovanost společnosti, proto se sektám tak dobře daří tam, kde je nízké obecné povědomí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stoura 4.4.2008 13:46

Re: Re: může uspět "štěkot" nás "neviditelných psů"?

V tomhle asi máte bohužel pravdu. Doba, kdy se budou udělovat granty na výzkum divoženek, hejkalů a čarodějnic, protože tomu lid na rozdíl od vědy rozumí,  se asi blíží.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 4.4.2008 13:31

Re: může uspět "štěkot" nás "neviditelných psů"?

Otázka nezní tak, zda je teorie velkého třesku špatně nebo ne, ale jak ji lze srozumitelně a konzistentně interpetovat spolu s dalšími výsledky, např. expanzí vesmíru, konstantní rychlostí světla nebo kvantovými jevy. Jelikož éterová teorie všechny tyto záležitosti vysvětluje poměrně jednoduše mechanickými modely, bude se k ní mainstream fyzika muset časet vrátit ať bude chtít nebo ne, nebo jí veřejnost drasticky seškrtá dotace, protože nebude chápat, o co vědci vlastně snaží.  Čas tedy pracuje pro laternativní výklady, protože vědci už nemají díky internetu na informace monopol, zvlášť když s okolím komunikují pouze prostřednictvím obtížně dostupných placených odborných časopisů.

Myslím, že současná věda už dávno ztratila kontrolu na intepretací svých výsledků vůči veřejnosti, protože její vysvětlení jsou tak složitá, že je prakticky nikdo není schopen zreprodukovat. A protože věda je o reprodukovatelnosti výsledků a závěrů, míra pochopení reality není v tom, jak dobře ji bude "chápat" uzounká vrstvička lidí, ovládající vysokou matematiku, ale v tom, jak dobře ji bude chápat i ten zbytek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 4.4.2008 12:42

Re: . Fotony určité velikosti jim prostě neprolezou otvory určitých velikostí

No to ano, to se pak ale nebavíme o amplitudě fotonu, ale o jeho vlnové délce, protože podobně jako na vodní hladině o tom, zda nějaká vlna efektivně proleze dírou nerozhoduje její amplituda, ale vlnová délka. A při výpočtu vlnové délky vlnění nevystupuje hustota prostředí, ale rychlost šíření vlnění v tomto prostředí. Pro výpočet hustoty energie totiž není hustota prostředí směrodatná, protože se na ní podílí i povrchové napětí a další veličiny. I velmi těžká kapalina může mít vlny velké, pokud má nízké povrchové napětí a naopak, i povrch velmi lehké kapaliny může mít vysoké povrchové napětí a přenášet tak vysoké hustoty energie. Hustota prostředí ovlivňuje pouze tzv. permeabilitu vakua, jeho povrchové napětí tzv. permitivitu.

Zkrátka a dobře, současná fyzika se bez hustoty éteru až dosud v klidu obešla, protože jak všichni dobře víme, vakuum bylo až doposud považovala za nevažitelné, tedy nehmotné prostředí. Hustota prostředí tedy fyziku začne zajímat teprve tehdy, když se začne zajímat o narušení existujících závislostí, např. Lorentzovy invariance. Protože přechod světla z transversálního modelu šíření do longitudinálního samozřejmě na hustotě prostředí závisí a projevuje se např. kvantovým chaosem. Proto v odhadu hustoty éteru vystupuje ta Planckova konstanta.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Servisman 4.4.2008 12:00

Problém důkazů

Teorie velkého třesku je založena na úvaze, že znám-li směrnici určité závislosti, pak znám její hodnotu v "počátku". Tato úvaha správně vystihuje prvou derivaci funkce, dokonale ale ignoruje vliv dalších derivací. Mají složité děje jen prvou derivaci? Není děsivé, když nám lidé s tímto myšlením velí?

Pojem "prvotní atom", "atom primitif", je podobně tak geniálně primitivním, že věda se jím dávno stala antivědou.

Důkazy, o které se dnes většinou uznávaná věda opírá, jsou leckdy něčím tak slabomyslným, že jejich normální hodnocení se zastáncům teorie může jevit jako urážka - rázně končí diskuze. Eddington 1919, pseudodůsledky Michelson-Morley, Hafele 1971. Není už tento začátek úplnou hrůzou?

Pan Grygar je velký vypravěč, jeho schopnost přiblížit složité jevy zjednodušujícími paralelami je obdivuhodná. Bohužel své schopnosti zapřáhl do čertovského kočáru. Jeho exorcismus, s jakým některé racionální pojmy z vědy vymítá, a jiné - třeba "červí díry" - vášnivě vítá, je prostě neodolatelný.

Existuje vědecký obor, který zjistil souvislosti vývoje vědy. Jak uvádí, věda zatím vždy přijala určitý základní názor; tento názor jí byl nejprve společným jmenovatelem pro plodnou diskuzi, později ale brzdou. Věda vynakládá mnoho sil na obhajobu svého přístupu, a bránění fakt základní názor narušujících. Pan Grygar tedy (v určitém pohledu) jedná právě tak, jak mu věda přikazuje (když svou autoritou brání publikaci důležitých fakt). Ohledně dnešní základny, podvody na kterých stojí tato základna se pokusili odhalit Rutherford, Soddy, a mnozí další. Neuspěli-li takoví velikáni, může uspět "štěkot" nás "neviditelných psů"? Jinak než pouhou náhodou? Aniž bychom začali usilovat o vytvoření jednotné fronty?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stoura 4.4.2008 11:23

Re: Re: Re: Re: A kolik ta hustota je? Můžete prosím uvést nějaký horní a dolní odhad

Kdo to ví? Třeba konstruktéři radarů. Fotony určité velikosti jim prostě neprolezou otvory určitých velikostí. Na vodní hladině Vám velká amplituda způsobí problémy při průchodu úzkými štěrbinami (5 cm vlny na hladině rtuti o stejné energii projdou snáz třeba 10 cm mezerou, než energeticky stejně vydatné metrové vlny na hladině vody). Mimochodem - ta analogie s hladinou je dobrá - jen je třeba ji dovést do důsledků

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 4.4.2008 11:02

Re: Re: Re: A kolik ta hustota je? Můžete prosím uvést nějaký horní a dolní odhad

Právě že hustota prostředí ovlivňuje amplitudu a tím pádem i charakter vlnění, ale s její energií nemá co do činění - to je nezávislá veličina. V hustém prostředí bude prostě vlnění tutéž energii přenášet menšími vlnkami, ale to vás nemusí zajímat. Kdo ostatně ví, jaká je fyzická amplituda světelné vlny?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stoura 4.4.2008 10:47

Re: Re: A kolik ta hustota je? Můžete prosím uvést nějaký horní a dolní odhad

ještě k energii vln: ta samozřejmě s hustotou prostředí souvisí velmi úzce. Hustota prostředí svazuje dohromady velikost (například u vlny na hladině kapaliny amplitudu) vlny s její energií.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stoura 4.4.2008 10:41

Re: Re: A kolik ta hustota je? Můžete prosím uvést nějaký horní a dolní odhad

Nějak mi to nejde dohromady. Teď  tvrdíte, že éter má hustotu 10E+92 kg/m3. Třetí mocnina planckovy konstanty je ale o 200 řádů nižší. Navíc má třetí mocnina planckovy konstanty fyzikální rozměr kg^3m^6s^-3 a nikoliv kgm^-3 jako tvrdíte. 

Ale nešť. Co gravitační projevy takového éteru? Prostor by se měl pak přee gravitačně zhroutit - buď celý nebo kolem libovolné fluktuace (podobně jako ve vaší oblíbené analogie s párou kapičky kolem kondenzačních jader) V jiném příspěvku navíc tvrdíte, že "Éterová teorie ale expandující časoprostor chápe jako houstnutí". Znamená to, že dříve byla hustota éteru menší (o kolik?)?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stoura 4.4.2008 8:13

Pokud fakta nesouhlasí s teorií, změňte fakta.

Pokud připisujete tento citát Einsteinovi, můžete prosím uvést, odkud čerpáte to, že jej pronesl? Uveďte prosím patřičný odkaz (nebo knihu a stranu). Jinak by se ven citát vztahoval k Vašim vlastním příspěvkům. Dík.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 4.4.2008 8:09

Re: A kolik ta hustota je? Můžete prosím uvést nějaký horní a dolní odhad

Éter podle mé definice nemá žádnou horní hranici hustoty, je nekonečná, resp. si nedovedu představit žádný důvod, proč by konečná měla být, protože má nekonečný počet dimenzí. Vakuum tvoří třírozměrný prostor, tam se ta hustota dá odhadnout docela přesně jako třetí mocnina Planckovy konstanty, což je nějakých 10E+92 kg/m3, tj. nějakých 1027 K. Měla by odpovídat hustotě gravitonů o energii tzv. velkého sjednocení interakcí 1014 GeV, namačkaných v prostoru Planckovy délky.

Energie vlny s hustotou éteru nebo vakua nijak nesouvisí: i na vodní hladině může energie tvoři libovolně malé vlnky v rozmezí od vlny tvořené jedinou molekulou (vlna nižší intenzity zaniká v šumu molekul) až po energetický limit daný přitažlivými silami mezi molekulami v kapalině (několik tun/cm2), pak dochází k tříštění vody do molekul.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stoura 4.4.2008 7:38

hustota

A kolik ta hustota je? Můžete prosím uvést nějaký horní a dolní odhad, případně se zdůvodněním?  Stále jste totiž neuvedl ani jednotky, v níž ji měříte. Připomínám, že v laboratořích se používají fotony například o energii o 1MeV. Jaké hustotě éteru to podle Vás odpovídá?

Pokud přidáte třeba jen desítku vzájemně různých a přitom méně pitomých vysvětlení (tvrdíte, že jich jsou tisíce a TR je nejpitomější, takže by to neměl pro Vás být problém). Ta vysvětlení by měla být zároveň konzistentní s dalšími měřeními.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Milan Kralovic 4.4.2008 3:27

Re: Re: proč né také Peklo

Tato diskusia sa mi zacina pacit. Citim v nej vysmech temy clanku a to sa mi paci. Este chvilu a Orwell by nam mohol zavidiet a rychlo napisat dalsiu knihu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 4.4.2008 0:33

Re: Pokud jsou vznešené pravdy v rozporu s faktickými detaily

...pak je možné, že je rozpor v intepretaci těch "faktických detailů". Klasickým příkladem je éterová teorie, která byla údajně vyvrácena M-M experimentem, ale to jen díky tomu, že si lidé éter představovali jako nějaký řiďounký plyn ("vždyť to vakuum prakticky nic neváží").

Zatímco aby koncept světlonosného éteru skutečně fungoval, musí být hustota éteru vyšší, než hustota energie nejkrátkovlnnějšího světla, které se ve vesmíru vyskutuje. A v takovém prostředí se světlo bude pohybovat v příčných vlnách, přesně tak, jak předpovídá Maxwellova éterová teorie světla, ze které vyplývá konstantní rychlost světla.

Jinými slovy, ani to, že nějaký experiment zdánlivě vyvrací určitou teoirii, nemusí znamenat, že ta teorie je nutně chybná. Může to taky prostě znamenat, že výsledek toho pokusu chybně interpretujeme. Protože to co se při M-M pokusu měří není přítomnost éteru, ale jen nějaký posun intereferenčních proužků, který lze interpretovat ve vztahu k éteru tisíci různými způsoby. No a jak už tomu tak v životě bývá, fyzici si holt vybrali zrovna ten nejpitomější.

Albert Einstein: "Pokud fakta nesouhlasí s teorií, změňte fakta."

• reagovat
• nahlásit příspěvek