Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

V našem liberálně demokratickém režimu se přerozděluje formou dotaci v míře konkurující historickým socialistickým zřízením. Liberální demokracii se tváří internacionálně (multikulturalismus), ovšem některé řasy preferuje (BML), rozlišuje podle barvy pleti. Upřednostňuje i různé národnosti ( osvobození Ukrajince za zapíchnutí Roma za které by Čech skončil s výjimečným trestem) . A liberální demokrati prepisuji historii tvrzením, že nás sovětský svaz neosvobodila, ale dobyl, což neodpovídá skutečnosti vítání sovětské armády Čechy a Moravany v českých obcích v dubnu a květnu 1946 ani tomu, že sovětská armáda opustila naše území na podzim 1945. Z těchto znaků plyne, že liberální demokracie je režim se socialistickými znaky klonící se více k německému nacismu než k sovětskému marxismu.

Osobně nerozlišuji pravici a levici. Rozlišuji levici, liberalismus (pravicový), konzervatismus, radikální pravici (fašismus). V tomto schematu není fašismus levicový, ale ani liberální či konzervativní. Připadá mi to smysluplnější, než pouhé pravolevé dělení.

aby to bylo symetrické:

Už od počátku 20. století znamená v Evropě levicové smýšlení politický směr založený na kolektivismu, na upřednostnění zájmů společnosti nad zájmem jednotlivce. Naopak pravice je tedy individualismus, důraz na upřednostnění zájmů jednotlivce nad zájmem společnosti.

To jste ale napsal pěknou koninu, pane Ševečku.

Na světě není a NIKDY NEBYL stát, který by upřednostňoval zájem jednotlivce nad zájem společnosti. A vlastně by ani nemohl být, páč by nefungoval.

Na druhé straně je mnoho států, které na zájmy jednotlivce se*ou jak na placatý šutr, a takový byl i ten váš "komunistickej" stát.

Když ony jsou ty pojmy levice a pravice jaksi kluzké.

Když si vezmete Hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, jde o hnutí národně socialistické, jehož sociální demagogie je nepřehlédnutelná. Viz (nejen) známé jarmarky SPD.

A vida, podporuje ji nejautentičtější ze všech autenticky pravicových politiků a myslitelů, pravicový etalon V-K-sen a ten by nějaké levičáky zcela jistě nepodporoval. Ty nesnáší a potírá na potkání, takový Miloš Zeman by mohl vyprávět, he.

Shrnuto: SPD je pravicové, národně socialistické hnutí.

Dtto druhdy NSDAP.

Aneb, jak to vidět chcete, tak to vidíte

S pobavením sleduji, jak je V.K. váš etalon všeho.

Autor to napsal velmi dobře. Pamětníci si možná pamatují, že komunistická propaganda stydlivě obcházela řadu uváděných faktů, svědčících o společném mezi německými nacisty a ruskými komunisty. Na př. že zkratka NSDAP znamená Národně socialistická německá dělnická strana.

A pořád někdo tvrdí, že nacismus byl pravicový.

Skutečně je pravda že pojmy jsou dnes pokřiveny a bohužel i sami pravičáci jsou tak dnes v mezinárodním obchodu a politice internacionalisty a tak levičáky.

Myslím že pravicový přístup je a má být toto: Navenek podpora silného státu a národa a to v ekonomice, vojenství i politice. Dovnitř pak ekonomika s minimálními zásahy a zdaněním pokrývajícím především udržování státu. Armáda, policie soudy. Uvnitř to pak asi je i podpora svého vůdčího národa a náboženství!

Nakonec nejsou to ty staré dobré USA? Není to to co slibuje (nevím jaké jsou šance) vrátit Trump?

Bohužel kdosi přišel s tím, že liberalismus je pravicový a je tak správný liberální mezinárodní obchod a dokonce i přijímání migrantů z jiných civilizačních oblastí.

Ono to je v souladu s pravicovou ekonomickou svobodnou konkurencí. Ta má být ale především uvnitř státu a je v rozporu s navenek silným státem, proto dnes většina "pravičáků" ekonomický internacionalismus podporuje. Jak by mohl normální pravičák rozprodávat pozemky na Západě muslismům a komunistům z cizích zemí?

Migrace a podpora cizích zvyků a náboženství je pak samozřejmě internacionalistická a levičácká evidentně.

Jen bych dodal že dnešní trend v USA je přesný opak než toho co bych si přál. Ve vnitřní ekonomice bych možná nějakou roli státu u vzdělání a velkých firem i toleroval, v přistěhovalectví, ustupování islámu, dovozu čínského zboží vyprodávání know-how bych neuhnul.

Jasně. A taky už se nikdy nedovíme, jestli to pojmenování "levice" a "pravice" vzniklo z pohleu pozorovatele, nebo z pohledu subjektů.

To pojmenování stádeček lidí vzniklo jen z pohledu politiků zejména politických stran, zcela zbytečných politologů a přitroublých novinářů.

Jako je to víceméně tak. Nacionální socialismus má s tím internacionálním hodně společných prvků.

Přesto, nacionalismus ani rasismus nejsou oficiální součástí komunismu, naopak nacismu ano. To je v článku trochu zlehčováno.

Naopak společné vlastnictví výrobních prostředků je jeden z hlavních znaků komunismu. Pro nacismus to platí jen částečně.

Ono svět není černobílý. V něčem je komunismus a nacismus podobný, v něčem je pravicový kapitalismus nebo nacionalismus opakem komunismu a ne nacismu. Zastánci kapitalistické ekonomiky dnes nejsou většinou nacionalisty. Pokud je to ta prvicovost pak jí teda pravicoví nacionalisté nejsou.

Těžko pak nazývat nacisty pravicovými extremismy. Jsou to extrémní nacionalisté.

Nacismus i komunismus jsou socialismy. Sice různé, ale společný jmenovatel, právě ten socialismus, tam je.

Autor má pravdu. Argumentace pravice-levice je velmi často o účelové snaze tzv. levičáků vylhat se z logické příbuznosti všech kolektivistických ideologií.

Problém je v tom, že rozdělení politických proudů na pravici a levici dávno zastaralo. Veřejně to přiznal až v 90. letech Tony Blair, když čelil obinění, že konzervativcům krade jejich témata. Argumentoval tím, že labouristé už nejsou levicovou starnou, ale "catch all party".

Takže. Partaje jsou dnes nastaveny marketingově. Volí témata podle vkusu svých cílových skupin. Někdy kolektivistická, někdy individualistická a kalkulují co přinese nejvíce preferencí. U nás je v tom nejlepší Babišův ANOfert.

Ano ale labouristé nejsou zastánci neregulovaného trhu, nízkého zdanění. Tyto strany podporují i dnes větší zdanění bohatších a dotace chudších . Jakkoliv se tvrdí že takovéto "levopravé "dělení je přežitek, není to pravda.

Pravičáctví a levičáctví je tak dnes spíš špatně definované špatně používané a matoucí.

"Být levicový stejně jako pravicový je jeden z nesčetných způsobá, jež si člověk může vybrat, chce-li se stát imbecilem - oba tyto způsoby jsou ve skutečnosti formami mravního ochrnutí. Kromě toho přežívání těchto přívlastků nemálo přispívá k ještě většímu zfalšování "reality" přítomnosti - falešné již jako takové -, poněvadž obracejí naruby politické zkušenosti, k nimž se vztahují, jak to dokládá fakt, že dnes pravice přislibuje revoluci a levice tyranii."

Jossé Ortega y Gasset : Vzpoura davů (Předmluva pro Francouze, kap. IV)

Klasika, ten člověk je podle té jeho definice normální komouš.