„Kolikátý že je rok?“

„508.“

„Prokristapána! Před Kristempánem, nebo po Kristupánovi?“

„Po Sputniku!“

Propagační materiály výstavy Planeta Eden - svět zítřka v socialistickém Československu vás v poslední době určitě nemohly minout (alespoň pokud jste z Brna a netrpíte slepotou či velmi výkonými antiplakátovými filtry). Shlédnout výdobytky socialistické pokrokové vědy a techniky jsem se vydal coby imperialistický agent vyzbrojen miniaturním fotoaparátem a mladistvým šarmem. Bohužel ani to druhé mi neumožnilo použít to první v prostorách brněnského Domu umění, takže zajímavé fotografie tady nehledejte. A že bylo na co se koukat.

V sálu věnovaném filmu jsem si nejprve vychutnal několik ukázek z předlistopadové sci-fi klasiky - filmem Zítra vstanu a opařím se čajem počínaje a seriálem Návštěvníci konče. Exkurzi do hájemství science fiction crazy komedie doplňují vystavené kostýmy a nesčetné filmové plakáty. Perličku pro zvídavého návštěvníka představují citáty, jež zazněly na stříbrném plátně a vhodně ilustrují ducha doby. Jeden z nich zdobí i úvod této reportáže a podobně jako všechny zbylé může budit stejně dobře smích i pláč.

Po schodišti, na jehož strop se promítal pamětihodný počin soudruha Gagarina, jsem provedl spěšný přesun do patra, kde už na mě čekali pánové Zdeněk Burian, Theodor Rotrekl a další. Pochopitelně je to obrat myšlený obrazně (a to doslova). Průřezovou výstavku těchto mistrů štětce opět doplnil erudovaný komentář, za nějž si kurátoři Ivan Adamovič a Tomáš Pospiszyl zaslouží přinejmenším řád práce.

Ve vedlejší expozici Svět zítřka, zasvěcené komunistickému snu o dokonalé budoucnosti plné racionality, techniky a třídní rovnosti, na první pohled zaujme sbírka krabiček od sirek, pouzder na tužky a dalších každodenních potřeb, jež poznamenala fascinace kosmem. Zde nejmocněji na člověka dýchne ta síla myšlenky na dobytí vesmíru, která částečně sytila ideologii (nejen) Východu v padesátých a šedesátých letech. Drobnou připomínku nadšení z vesmírných závodů pro vás může být písnička Dobrý den, majore Gagarine, další napůl úsměvnou a napůl nostalgickou ukázkou představ o budoucnosti nabízí i internetová klasika Jak měl vypadat rok 2000. Úsměv vám ale možná ztuhne na rtech, až zjistíte, jak moc pevně byli soudruzi přesvědčeni o tom, že do nového tisíciletí ten komunismus opravdu zbudujeme.

Radost na tvář a světlo do očí vám zpátky vnese obsah síně zaměřené na Retrofuturismus. Zde se současní umělci neomezení cenzurou vyrovnávají s minulostí a často i vlastním propagandou poznamenaným dětstvím. Krom vtipných věrohodných parodií na Neználkovy příběhy tady najdeme zvláštní amatérsky vyhlížející videa, jež ale mají svou sílu a panel věnovaný záhadné tzv. Gagarinově věci. O té je možné říct, že... Ale ne, to bych prozradil příliš, raději si to vychutnejte na vlastní oči bez prozrazení pointy.

Pokud jdete na výstavu s nějakým méně vytrvalým úderníkem z vaší rodiny, můžete využít prostor dětského koutku a netrpělivé dítě / partnera / rodiče tam odložit. Krom výstavky socialistických hraček určených k šíření komunismu ve vesmíru i dětské duši zároveň, se může rodinný příslušník zabavit kreslením. Přiznávám, že pohled na mistra Jodu vyvedeného nejistou rukou nějakého mladého umělce a nápis „A long time ago, in a galaxy far far away..." na mě v tu chvíli měl vyloženě psychoterapeutický účinek. Samozřejmostí expozice jsou i ukázky dobových u nás vydaných sci-fi knih, z nichž některé dnes patří k nesmrtelné klasice, zatímco jiné upadly v zapomenutí. U nejzajímavějších kousků připravili organizátoři pro návštěvníky možnost si jimi zalistovat. Aby to nebylo jednoduché (a aby prastaré fascikly neutrpěly žádné škody), budete k tomu potřebovat speciální plastový rukáv, takže si můžete zahrát na biologa zaměstnaného za dveřmi s nápisem biohazard, neboť právě toho budete při manipulaci s knihami připomínat nejvíce.

Pokud jste na výstavě ještě nebyli a máte cestu kolem moravské metropole, může být pro vás Planeta Eden - svět zítřka v socialistickém Československu příjemným zpestřením nedělního odpoledne. Kurátorům se podařilo ukázat socialistické představy o budoucnosti bez nostalgie a zároveň bez jakéhokoliv výsměchu v osvěžující, realistické a oduševnělé expozici, jež má velký potenciál zaujmout i lidi mimo sci-fi ghetto. Ačkoliv některé vize komunistické budoucnosti působí úsměvně, nezastírá výstava ani jisté mrazivé varování. Takže...

Do roku 3000 komunismus bez nejmenších pochyb zbudujeme, soudruzi!

Čest práci!