Po rozpačitém prvním ročníku měli organizátoři Skonu co dělat, aby této akci vydobili slušnou reputaci. Z chyb se ale dokázali poučit a v sobotu 1.12. v kině Aero šlo vše jako na drátkách. Čtěte dál a dozvíte se, jak jsem neumřel hlady na Skonu 2007.

Na Skon jsem doufal dorazit včas, ale stěží se mi povedlo stihnout druhý pořad programu, přednášku o béčkových filmech 50tých až 70tých let. Ani na snídani nezbyl čas. Těžkou hlavu mi to ale nedělalo. Bylo mi jasné, že v programu najdu nějaký nezáživný pořad, který mi umožní si odskočit na vydatný oběd. S kručícím břichem jsem ještě přestál velmi zajímavou přednášku zabývající se klasifikací hororových subžánrů.

Problémem akcí s jedinou místností vhodnou k přednášení a promítání je naprostá absence alternativních programových linií. Pokud se bez problému dokážu „utrhnout“ na conu, kde probíhá šest až sedm programových linií současně, jen stěží mě dokáže v křesle udržet jediná. To jsem si alespoň myslel. Když v půl jedné začínal pozoruhodný starý horror s mladým Christopherem Lee v roli profesora-černokněžníka, můj žaludek už volal (ano, nahlas) o něco k snědku. Naštěstí přímo v hale kina pomohla malá hospůdka s dokonale uleželým nakládaným hermelínem.

Odpolední program zahrnoval dokončení průletu ukázkami z béčkových filmů (od 80tých let po současnost), překvapivě poučné povídání o upírech (ale kdo by věřil démonické krasavici alergické na česnek), informace o akci zvané ZombieWalk (vygooglete si to a 17. května nástup, pokud neumřu budu tam a pokud umřu přibelhám se také, jen ušetřím za make-up a tekutý latex) a bez přehánění uchvatný Gothic belly dance. S břišním tancem jak ho znám měl málo společného, ale jednalo se o příjemnou změnu.

Ještě k programu: Vybrat pořady, které je možné uvést v kině, a doprovodit je audiovizuální složkou využívající možnosti kinosálu, která navíc zachovává ráz a atmosféru celé akce, je velmi náročné na techniku, vkus a čas. Toho všeho se pořadatelům dostávalo v míře více než nezbytné. I doprovodnou výstavou jsem byl okouzlen.

Před promítáním původního „Texaského masakru motorovou pilou“ jsem stihl vyběhnout a koupit v blízkém kiosku bagetu, která mě udržela naživu až do opulentní večeře. Měl jsem ale co dělat, abych ji v průběhu krváku udržel v sobě.

V klubu Styx později toho večera zábava pokračovala, tentokrát nevázaně. O tom ale nemá smysl nějak detailně psát, protože na nějaké EBM/Gothic párty už určitě každý byl. Nebo snad ne? Ale to se dá snadno napravit.

Organizátoři, tedy pokud vím klub Mealstrom a lidé od Sanctuary.cz pod vedením Lyrel, odvedli skvělou práci a příští Skon si vyznačím do svého klendáře červeně, abych náhodou nechyběl.