Již druhý ročník setkání příznivců hororu a Dart Artu se pod názvem Skon konal v sobotu 1.12. v pražském kině Aero. Začátek byl naplánován na desátou hodinu dopolední. Na místo konání jsem dorazil s menším zpožděním, ale jelikož v kině pravděpodobně úřadoval místní poltergeist, kvůli němuž promítací technika střídavě fungovala a nefungovala, o nic jsem nakonec nepřišel. V kině se v té chvíli sešla asi třicítka lidí, upírů, démonů a jiných monster, která se postupně rozrostla na nějakou stovku. Pozdravil jsem se s Molirem a Jardou Houdkem, které jsem jediné z přítomných znal osobně, a pak už se technika konečně umravnila a mohlo se začít.

Jako první bylo na programu asi dvacetiminutové videopředstavení Dart Artu jako takového, sice mu moc neholduji, ale proti gustu... však to znáte. Po té nastoupil Paesant s první částí přednášky Zlatý věk béčkového filmu. Během přidělené půlhodinky se od padesátých let ve znamení velkých monster z vesmíru dostal až k létům sedmdesátým ve znamení už nevím jaké obskurnosti. Ale pamatuji se, že ukázky, kterými doplňoval představované nejen hororové filmy, byly vskutku výživné. Nejvíce mi v paměti utkvěl film o dvou obřích mozcích, co na naši matičku Zemi zavítají z dalekého vesmíru, jednom hodném a druhém zlém a sexuálně zvrhlém a neukojeném. Brr.

Po krátké občerstvovací přestávce, kterou účastníci kromě baru mohli strávit i prohlídkou výstavy Dark Artu ve foyeru, pohovořila Lament o hororových subžánrech. Rovněž ona doplnila přednes ukázkami. Nejvíce mě zamrazilo při pětiminutovce z remaku Hory mají oči. Udělal jsem nikoliv první mentální poznámku dne "Musím si sehnat". V poledne nastoupila na pódium dívčí taneční skupina Jedová Růže a předvedla nám nějaké to gothic belly dance tanyny. Dobré to bylo.

V půl jedné přišlo na řadu promítání prvního z připravených filmů. Šlo o Horror Hotel, což je trochu zapomenutý čarodějnický horor z roku 1960 vyprávějící o mladé naivní studentce, která se kvůli průzkumu dějin upalování čarodějnic vydá do jednoho tajemného městečka a je za to po zásluze potrestána. Nebo tak nějak. Strukturou to hodně připomínalo Psycho z téhož roku. Nebyla to sice žádná vyložená bomba, ale ke koukání to bylo.

Po promítání nám byl představen fenomén jménem Zombie walk, což je přesně to, co říká název. Sejde se parta blá... nadšenců, co se namaskují za zombie a posléze vyrazí na pochod městem mezi nic netušící spoluobčany. Po světě se těchto akcí konalo již několik a nyní přichází na řadu i Praha. Pokud jsem si to správně zapamatoval, klíčové datum zní sobota 17. 5. 2008, podrobnosti hledejte na www.sanctuary.cz/skon.

Následovala přednáška Upírský fenomén v podání Mefisto, která se netajila tím, že se jedná o původně jednuapůlhodinovou přednášku zkrácenou na půlhodinovou, což se projevilo především překotným tempem. Někdy bych si to rád poslechl v původní nezkrácené formě, protože téma bylo zajímavé a podávané informace rovněž. Druhou částí Zlatého věku béčkového filmu pak pokračoval Paesant, tentokrát shrnul léta osmdesátá až devadesátá. Jedním z vypíchnutých majstrštyků byl The Toxic Avenger, který je za 99 Kč k dostání v Levných knihách, což jsem pochopil jako narážku a po doplňující konzultaci s Molirem jsem si ho po cestě ze Skonu zakoupil. (Nedělní info: Film jsem zhlédl a koupě nelituji, moc povedená záležitost.)

V té chvíli nabral program už hodinový skluz, ale naštěstí byl ještě čas před návratem kina Aero k normálnímu provozu promítnout i druhý plánovaný film a to sice původní The Texas Chainsaw Massacre. Nedávný remake se mi líbil poměrně hodně, a jelikož jsem původní film neznal, byl jsem zvědavý, jestli dostojí pověsti ještě kvalitnějšího dílka. Stručně a jasně: dostál.

Těsně před půl šestou byl pak letošní Skon ukončen příslibem dalšího ročníku. Přestože nejsem přímo hororový fanoušek, festival jsem si užil, pobavil jsem se a nasál nějaké ty nové informace. Příští rok mám v plánu se zúčastnit opět, a pokud vám hororová a dartartová tématika byť jen trochu říká, mohu vám vřele doporučit totéž.