Dvanácté udílení cen Akademie SFFH proběhlo pod záštitou Světa knihy a opět se neslo ve slavnostním duchu za asistence "tradiční" dvojice moderátorů Richarda Klíčníka a profesionálky Evy Aichmajerové. Letos předávání započalo o půl třetí odpoledne a moje maličkost se na něj dostala právě včas (pět minut předem). Improvizovaný sál v centrální hale Výstaviště byl nacpaný k prasknutí a udílení mohlo začít.

Eva Aichmajerová si posteskla nad ohnivou diskuzí týkající se konfekce, která proběhla po udílení minulý rok na popud Darth Ziry. Zatímco Eva se mohla vtipným aPa trošičku jedovatým způsobem očistit, Darth Zira nebyla přítomna, což mohlo být jedině dobře, celý sál se bavil, kdo ví, zdali by nedošlo k nějaké insultaci, pokud by Zira nebyla v Londýně. Pro jistotu však Eva zvolila decentní kožený oblek a pro tuto příležitost také sestřih po vzoru nové podoby ceny Akademie (jak je vidno z fotografií).

Prvním předávajícím se stala spisovatelka Vilma Kadlečková, které kromě dvojice moderátorů asistovavaly její dvě dcery (třetí se nemohla dostavit). Prvním oceněným se tak stal velký sběratel, skvělý člověk a editor - Martin Šust. Na pódiu se příliš neohřál, alespoň ze začátku, svůj prostor dostal později. Další na pořadu bylo ocenění nejlepšího výtvarníka, které získal Jan Patrik Krásný, bohužel se však na předávání nedostavil. Cenu za překlad pak obdržel Petr Kotrle. Jak vidno, k nějakému zásadnímu překvapení nedošlo, ačkoliv seznam nominovaných byl více než reprezentativní.

Vilma Kadlečková si mohla jít odpočinout a její čestné místo převzal Filip Gotfrid, aby předal ceny v kategoriích Časopis a médium (Tom Němec za Pevnost), Antologie (Martin Šust za TDK 2) a Povídková sbírka (Písně mrtvých G. R. R. Martina od Tritonu - přebíral Martin Šust). Filipovo vystoupení také pobavilo a mohl směle konkurovat moderátorské dvojici, ostatně ego Evy bylo uspokojeno, když sálem proběhl bouřlivý potlesk na rozloustknutí otázky, zdali zvolila své oblečení vhodně. Reakce diváků byla dostatečně jasná.

Filip pódium opustil a jeho místo nahradil Antonín Kudláč. Ocenění za nejlepší Teoretický text převzal Aleš Langer za Průvodce paralelními světy - dílo, které před deseti lety vycházelo v Interkomu a mapovalo československý literární fandom do začátku devadesátých let. Martin Šust se na vyvýšeném pódiu vyskytl už potřetí, podruhé za sebe, aby převzal cenu za nejlepší počin, tedy za obnovení české edice magazínu F&SF. Závistivých pohledů mužské populace a nevraživému ze strany své přítelkyně se mu dostalo za polibky od Evy. Obnovenou kategorii české a slovenské povídky letos získal Jaroslav Mostecký za fantasy Štěňata vlků (Legendy české fantasy).

Gala odpoledne se přehouplo do své druhé poloviny a Tondu Kudláče vystřídala příjemná Eva Hauserová. Nakladatelstvím minulého roku se stal Triton a ač tuto cenu měl za pana Juhaňáka přebírat Martin Šust, Eva Aichmajerová si vyžádala, aby poslal svou přítelkyni (Bohumíra Novotná), která si taktéž vysloužila polibek Evy a následné dotěrné otázky na to, jak klofla Martina. Nejvíce srandy, zábavy a nadhledu předvedl Ondřej Neff, který získal sošku Sfingy za Nejlepší původní českou a slovenskou knihu, tedy za Rock mého života. Již nástup a dvojsmyslnou poznámku o páchnutí ke sci-fi dokázal Neff obrátit ve svůj prospěch tvrzením: "Já páchnul vždycky." V děkovném proslovu poděkoval a sebevědomě odrážel otázky Richarda Klíčníka: "Jak si vysvětlujete, že jste převálcoval takovýho matadora jako Kulhánek?" Aston se nezarazil a odvětil: "To je jasný, jsem lepší." Došlo také na otázky ohledně plánovaných knih. Ačkoli mu právě vyšlo Tušení podrazu, překvapil, když avizoval plán s napsáním románu, k němuž má jako základ pouhou jednu větu: "Někteří mimozemšťané jsou pěkní kreténi."
Dále by chtěl objasnit bílé místo v životě Kuby Nedomého, který nějakou dobu trpěl na odvrácené straně Měsíce v koncentráku.

Aby toho nestor české science fiction neměl málo, musel zůstat na pódiu a předat si další dvě sošky, což se neobešlo bez další vděčné vlny smíchu - Ondřej totiž neměl své brýle, na předávání dorazil na motorce a nepředpokládal, že by mohl něco číst.
Nejlepší SF knihou uplynulého roku se stal horký kandidát s názvem Spin od Charlese R. Wilsona, kterou skromně přebral Bohuslav Svoboda z Polarisu, aby se záhy vrátil pro další ocenění za nejlepší Fantasy/Horor knihu - Anansiho chlapce Neila Gaimana.

Posledním z čestných hostů byl exvelvyslanec Jaroslav Olša, jr., zkušený řečník a velice příjemný společník, aby vyhlásil oceněného za Dlouholetou práci pro sci-fi. Ve velice vyrovnáné nominační listině zazářil Ondrej Herec. Cenu za něho převzal další z nominovaných, Pagi. Eva Aichmajerová se Jaroslavu Olšovi omluvila za to, že mu neodpověděla na e-mail, vždyť kdo by předpokládal, že máme svého velvyslance v Zimbabwe a jako pokání mu zavázala tkaničku. Žánrovou knihou roku 2006 se staly Legendy české fantasy editované Ondrou Jirešem, který byl příliš nervózní a zapomněl spolknout žvýkačku.

Ceny Akademie SFFH tak proběhly ve velmi zábavném duchu. Díky za celkem povedený scénář patří Richardu Klíčníkovi, který se obětoval a přes vysoké horečky všechno zvládl zorganizovat a připravit. Díky patří také všem akademikům za jejich hlasy, návštěvníkům za jejich aplausy a nám nezbývá, než se těšit na ročník následující.

Vítězům a nominovaným blahopřejeme a za redakci Sardenu děkujeme za vysokou kvalitu naší fantastické scény.