Minicon je sám o sobě akcí poměrně netradiční a ten letošní byl přímo extra-netradiční. Opět se musel obejít bez prostor Technického Muzea (loni se konal v kině Sigma, letos v Městské knihovně v Praze, která se stala partnerem akce).

Další změna proběhla na postu organizátora: Egon Čierny se ho pro letošek vzdal a na jeho místo nastoupil Michael Bronec, jehož Drakobijci tvoří ostatně už léta nezbytnou složku programu.

Účastí byl 24. ročník akce, konané v sobotu 24. 11., opravdu „mini“. V 11 hodin, kdy se mělo podle programu začít, jsem napočítal sotva tolik lidí, aby mezi nimi mohli být všichni vítězové letošního Trollslayera. Ač se to časem zlepšilo, myslím, že tři desítky počet účastníků rozhodně nepřekročil. Což je škoda - sál daný conu k dispozici měl poměrně slušnou kapacitu.

Asi 20 minut po stanovené době zřejmě přestal Michael doufat, že ještě někdo dorazí a akci zahájil. Honza Kantůrek za pomoci Vládi Kejvala a Vlada Ríšy zavzpomínal na historii Klubu Julese Verna a Miniconů; pro nás příslušníky mladší generace byla „přednáška“ důkazem, že kromě všeho ostatního bylo za bývalého režimu těžké i založit a udržet v chodu sci-fi klub. Já osobně vzal za do praxe přínosnou také informaci, že rum se dá pít i z půllitru.

Petr Bohdan nás ve své prezentaci obeznámil s pojmem Living history a s jejím využitím v literatuře.

Poté přišli na řadu autoři té úplně nejmladší generace, někteří naprostí nováčci, někteří otrlí veteráni (minimálně v prostředí soutěže) a další něco mezi – zkrátka autoři sborníku Drakobijci 9. Michael se sestrou (tradičně) každého z nás vyzpovídali, následně byl sborník pokřtěn. Příjemnou novinkou byla „beseda s autory“, čímž vzletně označili v programu to, že nás Míla Linc (sám zúčastněný autor) nahnal na pódium, kde z nás tahal rozumy. Po chvíli se s otázkami osmělilo i několik diváků v sále, takže dostali možnost se na nás dozvědět spoustu zajímavých věcí (Tuším, že kromě Lucky Lukačovičové se překvapivě nikdo nechceme věnovat psaní profesionálně, zato ale téměř všichni hodláme trumfnout ve slávě Kulhánka. A tak podobně. Jedna z otázek se zvrhla až na téměř filozofickou disputaci o možnosti oddělit při psaní umění od řemesla.)

Letos byly na conu pokřtěny dvě knihy Strak na vrbě (nepočítaje Drakobijce), nejdřív sborník Zrození modrého měsíce, po Kaat druhá kniha z prostředí Asterionu, editorů Zdeňka Holuba a Michaela Bronce. Netradičně ji pokřtili čajem. O něco později se křtil Želes Jiřího Mazurka, společně s Trichaminem® Tomáše Žlůvy, vydaným KJV. Tady už bylo zřejmě potřeba něčeho ostřejšího, proto Michael vyhlásil, že kdo první donese dostatečně silnou tekutinu ke křtění, dostane podepsaný výtisk knihy zdarma. Zabralo to, a tak se křtilo Jelínkem, kterého pak Michael neváhal dorazit.

V předposlední přednášce promluvil opět Honza Kantůrek, tentokrát O pohádkových knížkách a akci uzavřeli Františka Vrbenská s Leonardem Medkem povídáním O spoluautorství v literatuře.

Svou přítomností poctili letošní Minicon nositelé mnohých - v rámci fandomu - věhlasných jmen, tedy nejen šéfredaktoři obou nejvýznamnějších periodik, věnujících se fantastice (pevnostní Tomáš Němec a ikarijní Vlado Ríša), ale i několik spisovatelů, kromě již jmenovaných například Pavel Renčín nebo Martin D. Antonín.

Převážně na chodbě probíhaly živé debaty mezi autory, vydavateli, redaktory a fany, které vytvořily další, myslím, že velmi podstatnou, složku conu.

Kam se v celém tom mumraji ztratil v titulku avizovaný Knížkon netuším, možná mi něco podstatného uniklo, zatímco jsem se účastnil zmíněných debat. Každopádně jsem zaslechl Michaela zmínit se o tom, že by se snad dotyčná akce měla pro příště konat zvlášť.

Shrnu-li to, letošní Minicon si podržel tvář příjemného, téměř až rodinného setkání, což je skoro po všech stránkách (snad až na nevelkou propagaci křtěných knih) dobře. Bylo to příjemně strávené odpoledne, které uteklo příliš rychle, a tak už nezbývá, než se těšit zase na příští rok.