Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.

Poněkud nezvykle je třeba tuto reportáž začít doporučením všem literátům, zvláště takovým, kteří se do velkého světa vlastních křtů teprve chystají a nejsou si zcela jisti co a jak. Prosím vás, nepořádejte křty uprostřed léta v klubu Krakatit. Tedy pokud samozřejmě nejste šestistou šedesátou šestou reinkarnací samotného Satana, nenosíte černé kalhoty s cvoky (a dalšími umučenými dušemi), okované kanady s lebkami (menších i větších savců) a vedro je vám srdečně ukradené. Či bylo by, měli-li byste srdce, což si samozřejmě jako šestistá šedesátá šestá reinkarnace samotného Satana nemůžete dovolit.

Na druhou stranu se musí uznat, že sejde-li se v místnosti něco málo na něco málo metrů několik málo desítek lidí, přičemž větrák dělá, že neexistuje a otevřená okna mají účinnost sáněk v létě, atmosféra křtu románu s příhodným názvem Pekelný nářez je dokonalá. A přesně takovou se povedlo utvořit v úterý 29. 6., od půl šesté večerní dále (ta šestka tam prostě nemohla chybět!). Kromě "řadových" (či mnohem spíše řádových) fanoušků přišlo Martina D. Antonína podpořit i několik kolegů z branže, namátkou Františka Vrbenská, Jakub D. Kočí, Míla Linc, či Vlado Ríša. Poslední jmenovaný byl autorem a nakladatelem Michaelem Broncem po představení knihy, během nějž jsme se dozvěděli, že oba chodí rádi po lese a Darion je grafoman (to bylo ovšem spíše připomenutí), vybrán za největší celebritu v sále, nepodílející se na vzniku křtěné knihy a tudíž vhodnou stát se jejím kmotrem. I byla Daemonica pokřtěna poprvé, leč svlažení se jí v panujícím vedru nedostalo, neb Vlado je, jak prohlásil, zapřisáhlým odpůrcem máčení knih. Načatého šampaňského se tak ujali hosté, stejně jako dortu s pekelným tématem, který se jako zázrakem vyloupl z lednice.

Následně si sám pekelník přistavil štafle a, jak je krakatitskou tradicí při křtech, poskvrnil strop obrazy pavouka a pentagramu (což je zas soukromou tradicí dotyčného autora). Navíc proběhla stropní výměna názorů mezi ním a Mílou "Roggym" Lincem, který křtil svou knihu o čtrnáct dní dřív. Historická hodnota klubovního stropu se tak ještě pozvedla – není již "jen" záznamem podpisů všech těch slavných velikánů, kteří zde křtili svá díla, ale také záznamem jejich vzájemných vztahů. Bez něj by se jistě budoucí badatelé nikdy nedozvěděli, že my všichni jsme Darionovy děti!

Jakmile byly ukázky z knihy dočteny, jídla snědena, alkoholy vypity a vzduch dodýchán, přišel čas na strategický ústup, jak jinak než do hospody (pardon, klubu). K tomu jakýmsi záhadným způsobem stále se rozrůstající skupina podivných individuí využila městské hromadné dopravy, k nemalé radosti svých spoluobčanů. V klubu L8 na Karlíně pak zábava pokračovala, tentokrát za vydatné podpory vzduchu, piva Démon, kterým byla kniha pokřtěna podruhé, a především spřátelené kapely Succuba.

O tom, co se zde dělo po desáté hodině večerní bohužel nemůže tento reportér referovat, neboť se odebral tam, kam jezdí žurnalisté spát, nicméně od některých pozůstalých přišly následujícího dne zprávy, že se v Praze té noci děly velice podivuhodné věci…