Veškeré bezpředmětné komentáře upozorňující na gramatické chyby v textu budou brány v potaz, ale z diskuze smazány. Pro upozornění na chyby využívejte redakční e-mail uvedený v tiráži. Po upozornění na chybu e-mailem bude ihned uvědoměn korektor Sardenu a zjednána náprava. Veškeré výtky na gramatické chyby směřujte na hlavu korektora.

Po mnoha letech jsem otevřel jednu kroniku. Knihu, která zaznamenala přelomové a důležité události jedné, ne, vlastně dvou, planet. Knihu vyprávějící o zániku dvou civilizací. Příběh natolik silný, že ačkoli se ve skutečnosti odehrál pouze v autorově fantazii a reprodukovala ho naše obrazotvornost, přesto k nám jeho poselství bude promlouvat stále.

A možná se jednou budou budoucí historikové domnívat, že se skutečně odehrál. Dovolte, abych se zmínil o Marťanské kronice.

Ray Bradbury, klasik žánru SF, slavil úspěch už svým prvním "románem" 451 stupňů Fahrenheita. Jeho další kniha je také stejně tak známá. Tou knihou je Marťanská kronika. Soubor mnoha povídek spojených v celek tím, že se odehrávají na Rudé planetě a zobrazují střet dvou kultur, nakolik odlišných od lidské a nakolik se zrcadlících, zůstává otázkou.

Celkem 26 povídkových útvarů popisujících události od ledna 1999, kdy odstartovaly první rakety na Mars, až do roku, i nám stále ještě vzdálenému, léta páně 2026. Od odletu prvních raket, přes prvních několik nezdařených kontaktů s Marťany, zamoření Marsu lidskými choroboplodnými zárodky, přenášení všech lidských neduhů na, už tak dost zvrásněnou, tvář Rudé planety, až k smutnému a přesto velice pozitivnímu konci, který předznamená Výlet na milión let.

Ray Bradbury ukázal světu, že SF motiv je velice vhodnou rekvizitou k vyjádření nespokojenosti s poklesky společnosti i doby. Zvláštním kouzlem dokáže psát příběhy tak, že vás začne nepříjemně mrazit v zádech, a přitom jsou tak poetické a jednoduché zároveň. Dalším prvkem ohromující po desetiletí čtenáře na celém světě je neuvěřitelná komplexnost knihy jako celku, přičemž se můžeme vracet ke každé jednotlivé povídce zvlášť, aniž bychom získali pocit ochuzení, či neúplnosti.

S některými povídkami jsme se mohli setkat i v televizním provedení (Divadlo Raye Bradburyho. V této souvislosti mi nejvíce v paměti utkvělo zpracování Třetí expedice. Pomocí telepatie dokáží Marťani lidskou posádku uklimbat a umožní jim setkat se starými známými, rodiči, ženami, atd., s jedním jediným smrtícím záměrem.

U nejsilněji působících povídek se zastavím, čímž nechci znevážit vliv a dojem působící na nás z ostatních, pouze chci vyzdvihnout ty opravdu nezapomenutelné.

Kromě Třetí expedice je to povídka Ylla, která popisuje úplně první kontakt. Ovšem kontakt Marťanů s Pozemšťany. Už v tomto dílku máme pocit, že Marťané by mohli být lidmi, možná ze sousedního státu, možná našimi sousedy za plotem. Seznámíme se tak s hlavními motivy povídky, které se prolínají příběhem, ve dvou postavách Ylly a Ylla. Do protikladu v podobě muže a ženy je tu postavena touha objevovat a poznávat, proti strachu z neznámého a nenávisti k cizímu.

Mrazivou a přitom vtipnou hříčkou jsou Pozemšťani. Druhá výprava se totiž dostane mezi duševně choré Marťany. Samozřejmě jsou obyvatelé Rudé planety obdařeni telepatií a tak mohou v očích ostatních vytvářet jiné vjemy toho, jak vypadají. Co by bylo vhodné učinit, abyste normální Marťany přesvědčili, že nejste jen excelentní halucinací?

Povídka ...ač bude stejně luna plát vypráví o čtvrté výpravě, která již dorazí na Mars, ale nalezne pouze prázdnou pustinu. Mars zdecimovaný pozemskou nemocí - spalničkami. Astronaut Spender je znechucen nad rouháním se a znevažováním vyspělé kultury ostatními členy výpravy a stává se psancem, zastáncem marsovských tradic, umění, historie.

Za zmínku určitě stojí Noční setkání, nejspíš paralela nepochopení dvou národů, kultur nebo jedinců mezi sebou. A zároveň ukazuje, jak je jednoduché dohodnout se, přestože si nerozumíme, ale i tak nevyhledáváme spory kvůli malichernostem.
"Tak se dohodněme, že se nedohodneme," navrhl Marťan. Co na tom záleží, kdo je Minulost a kdo Budoucnost, jen když oba žijeme, vždyť co má být, to bude, zítra, nebo za deset tisíc let. Jakpak víte, že támhlety chrámy nejsou chrámy vaší vlastní civilizace za nějakou stovku staletí, zřícené a rozbité? (str. 100)

Má duše se vznáší ve výši odráží nejspíš společenskou situaci v USA v padesátých letech, kdy rasová diskriminace černé populace získávala na oblibě mezi běloškým obyvatelstvem "pokrokového" jihu. V tomto literárním dílku se černí rozhodli postavit si raketu a všichni zmizet, přičemž dojde ke konfliktu chlapce a jeho pána (zaměstnavatele). Pýcha, samolibost a zaslepenost nakonec ustoupí většině, ale i přesto je Samuel Teece schopen nálezt svou ztracenou důstojnost: "Všimli jste si? Jak je bůh nade mnou, až úplně do poslední chvilky říkal ,milostpane´!" (str. 117)

Pocta a vzpomínka E. A. Poeovi vyznívá z práce Usher II, která kdysi vyšla i v ABC v komiksové podobě. Tato povídka je zároveň připomínkou rozsáhlejší práce 451 stupňů Fahrenheita. Zápletka je zrůdně jednoduchá. Pan William Stendahl a architekt Bigelow postaví, díky moci peněz, na Marsu dům po vzoru Poeovi povídky. S pomocí robotů dokáží oživit všechny postavy a zrůdy, které se v díle Poa vyskytovaly a nakonec pozvou významné členy, zejména z Ústavu pro výzkum morálních podmínek, lidstva, aby si zahráli role hrdinů příběhů jako: Jáma a kyvadlo, Vražda v ulici Morgue, či Sud vína Amontilladského. Krvavá řež může začít.

Marťan a Mlčící města jsou další delší útvary, lákající naši pozornost. První působí jako nostalgický, smutný, nešťastný a tragický. Jeden z posledních původních obyvatel Marsu změní svůj vzhled podle tajných myšlenek a podvědomých přání starého páru. Bohužel i přes naléhání nově nalezeného syna ho staříci vezmou do města (ta stará pohádka o Dvanáctero komnatách), kde ho začnou měnit touhy jiných lidí, až nakonec...
Druhá povídka je tragikomická a svou ironií děsivá. Jedno z klasických schémat románů, kdy se někde ocitne člověk úplně osamocen - řekněme projev patriotismu a přehnaného nacionalismu. Na Zemi vypukla krize a všichni opouští Mars. Zůstane na něm pouze Walter Griff, ačkoliv ne proto, že by se nechtěl vrátit s ostatními. Postupem času mu samota začíná vadit, když tu najednou zazvoní telefon! Skoro stejně děsivé a napínavé, plné očekávání jako nejkratší strašidelný příběh? (pro jistotu: Poslední člověk na Zemi seděl sám v místnosti. Když tu najednou někdo zaklepal na dveře...). Nejděsivější je nenaplnění očekávání. Člověk, který volal z jiného místa, byla žena...

Uběhne 21 let. Přijdou vlahé deště - hříčka s hlavním aktérem domem. I z něčeho tak obyčejného dokáže Ray Bradbury udělat srdceryvné drama.

Výlet na milión let završuje sbírku v podobě vyprávění o výletu jedné rodiny, která objeví jedny z posledních, vlastně prvních, Marťanů. Jeden z nejsilnějších zážitků a nejlepší literární konec: A ti Marťané na ně mlčky dlouho, dlouho hleděli z rozčeřené vodní hladiny... (str. 202)

Sbírka povídek? Román? Nejlepší označení zní kronika, ačkoli autor sám soubor nazval Marťanské kroniky. 51 let od prvního vydání a dílo je stále ještě silné, protože ve skutečnosti vypráví pouze o lidech, o lidech v mnoha situacích, o lidech s mnoha problémy. Snad se někdy najde nějaký odvážný autor, který se odhodlá vytěžit další příběhy z již vystaveného světa. Vlastně bude lepší, když se nenajde a my sami si budeme doplňovat chybějící místa v příbězích, jež se staly nesmrtelnými.

A možná jednou, někdy v budoucnosti, je lidé objeví a uvěří jim. Pak se stanou skutečností.