27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


ZÁBAVA: Tutochvil vs. Patofil

31.7.2006

Motto:
Prohrál jste, saláte…
Limonádový Joe

Neschopnost dohodnout se rozhodně není totéž, jako schopnost nedohodnout se. Je-li neschopnost nedostatek, pak schopnost je logicky dostatek.

Právě jsem absolvoval nedělní televizní duel tutozemního Tutochvila s paranoidním Patofilem. Nic nového pod Sluncem. Vše už tu bylo… Avšak zaujal a doslova nadchnul mě žertem pronesený návrh většího a hubenějšího, aby se vojevůdcové utkali ve vzájemném souboji a jeho výsledek by byl závazný pro obě vedrem a stranickou disciplínou zdecimované armády, růžovo-rudou i modro-černo-zelenou. K čertu s ústavou a demokracií! Je to řešení sice kapku nemoderní, ale chlapské a čestné. Navíc rozhodně divácky přitažlivější než nekonečné a neplodné slovní přestřelky.

Prostě reality show, jaká nemá ve světě obdoby. A pochopitelně v přímém přenosu, který by jistě dychtivě převzaly všechny televizní stanice světa. Prodejem vysílacích práv ze souboje i státního pohřbu poraženého by se podařilo významným způsobem snížit státní deficit. Tedy žádné jenom JAKO, nýbrž opravdový boj na život a na smrt. Nejlépe v megalomanském sportovním stánku Sazka Aréně. Vstupenky by byly pro poslance jako elitní občany zdarma, pro ostatní násobek částky, jaké jsou ochotni ti nejochotnější vydat za koncert Madonny. Pořadatelem by samozřejmě bylo Ministerstvo financí, které by se zároveň změnilo v gigantickou sázkovou kancelář. Ztrátová PATogenní situace by rázem vytvořila obrovskou přidanou hodnotu. Soupeři nechť navrhnou zbraně, nejlépe bodné a sečné, z nich by pak bylo vylosováno pořadí, v jakém je mohou použít. Duel by probíhal tak dlouho, dokud by jeden ze soupeřů nezůstal ležet v kaluži krve. S Trestním zákoníkem bych si hlavu nedělal. I kdyby nezávislý soud chtěl pokazit tuto hru a vítěze odsoudit za zabití. Prezident republiky by okamžitě odsouzeného amnestoval. Ten by byl ovšem už dávno jmenován premiérem a ti jsou, jak známo, zcela beztrestní.

Poměr ve sněmovně už by nebyl dvojnásobná „paragánská padina“, nýbrž příjemných sto ku devádesátidevíti. Pozůstalým po padlém bych přiznal státní rentu v odpovídající výši a … jsme VŠICHNI elegantně z maléru venku!

Jenom se obávám další plichty – že totiž zůstanou v tratolišti krve bez dechu ležet oba. Ale pak by mohli ve druhém kole nastoupit místopředsedové. Za tutochvily třeba tlustý borec, jenž je bystrozraký a touží být nechutně prachatý. Za patofily naopak hubený a plešatý, co je brýlatý (aby na nás lépe viděl) a děsně zubatý (aby nás lépe sežral). Pravděpodobnost, že se postupně všichni vzájemně vybijí, je statisticky takřka nulová. Pro občany této země v tuto chvíli je však i tato varianta poměrně wellmi atraktivní. Nemyslíte? Tak myslete!

Jak říkal už zvěčnělý generalissimus Stalin: Není člověk, není problém…

Absurdné? Hej, bolo to absurdné. A povedztě mi, čo vy si představujetě pod takým slovom – absurdný?

Tutochvil vs. Patofil

© aTeo www.ateo.cz předposledního července 2006