Tragický prodloužený víkend - 27 mrtvých! A všichni se strašně diví. Kromě tedy těch, kteří se po silnicích a ulicích běžně v autě pohybují. Ti se většinou diví, že těch mrtvých není víc. To, co děje na našich cestách, je neuvěřitelná snůška arogance, opovrhování zákonnými normami, někdy i prostá lidská blbost.

Nejprve o té aroganci. Klasika: stříbrné audi se žene předjížděcím pruhem s tím, že mu ti blbečci ve slabších autech uhnou. Na autě ještě značku 88-88 nebo jinou podobnou, kterou čirou, ale čirou náhodou dostal přidělenou. Já, když vidím takovou značku, raději rovnou uhýbám, protože vím, že to bude nějaký blb. Takoví klidně mohou parkovat, kde se jim zachce, protože si každý policajt rozmyslí je pokutovat, když mají takovou značku.

Nadávno se jel „závod“ zbohatlíků na otevřené dálnici. Auta jela kolem tří set kilometrů za hodinu. Ale naše policie nic neviděla, ani o tom neslyšela. Nakonec chytli u pumpy řidiče ferrari, který sice daný závod nejel a neměl s ním nic společného, ale dali mu pokutu 200 Kč, protože neměl v pořádku doklady! Když ale pojede nějaký chudák s favoritem 130 km/h, tak na něm si smlsnou. A pokud ještě nebude mít v pořádku lékárničku nebo náhradní žárovky a pojistky, tak ho to bude stát opravdu majlant. Ty žárovky mi opravdu vrtají hlavou. Proč se na nich tak bazíruje? Vždyť třeba u nového golfa se nedají ani na silnici vyměnit? Opravdu povinná výbava sníží počet smrtelných nehod? Upřímně, kolikrát kdo z nás použil lékárničku? Kolikrát s její pomocí zachránil lidský život? Na druhou stranu takovou buzerací se dá docela dobře vybrat jistý obolus, ale že je to k ničemu, to je nabíledni. Já osobně jsem použil lékárničku jednou, když jsem si při opravě sekačky odřel klouby na ruce. Jinak si myslím, že neustálé změny ve vybavení lékárniček je výborný kšeft pro jejich výrobce, kteří mají patrně v parlamentu a na ministerstvu dopravy silnou lobby.

Rozhodně je jednodušší kontrolovat povinnou výbavu mladým řidičům nebo starým dědkům než chytat gaunery, co jezdí jako prasata. Na honění takových si před několika léty nakoupila naše čacká policie nejsilnější verze Fordu Mondeo. Tehdejší policejní ředitel pózoval u tohoto krásného auta s tím, že teď mají ti gauneři, co si pletou silnici se závodní dráhou, utrum. Silný motor a soutěžní podvozek, to by se dalo pochopit, na co ale musela být auta v kůži a v dřevě? Pak se po mondeách slehla zem. Kam se poděla, ví jen pánbůh. Před nedávnem si ředitel policie stěžoval, že potřebují silná auta, aby mohli chytat piráty silnic. Na mondea se už zapomnělo. A tak naše policie vyfasovala nejsilnější verzi Volkswagenu Passat a opět v plné výbavě. Kromě toho, že krátce po tom, co je policie dostala, si jeden policajt s ním rozbil hubu, protože chtěl vyzkoušet, jak rychle to jezdí, tak se nějak opět vypařila. Tedy jistě existují, ale nikdo neví, kde. Už slyším, jak představitelé dopravní policie oponují, že chytají piráty na dálnici D1 přezdívané Silnice smrti. Kde ale byla tato auta, když se téměř třísetkilometrovou rychlostí řítily ferrari a lamborghini po této dálnici? Jak je možné, že o nich věděla televizní stanice a oni ne? V rámci dopravního průzkumu natočila dopravní fakulta ve spolupráci s Ústavem silniční dopravy piráty na našich silnicích. Jenom jezdili po vytipovaných silnicích a s namontovanou kamerou točili. Každý den neuvěřitelné množství takových hovad! A to byli amatéři v amatérských podmínkách. Ale pro naši policii to je zjevně nadlidský výkon!

A tak sleduji v televizi, jak komentátoři říkají, kolik lidských životů bylo zmařeno za jediný den. Stačí, když si redaktor sedne do auta a pojede dejme tomu z Prahy do Budějovic. Kolik potká policejních hlídek? Upřímně, nejspíš žádnou! A to na cestě tam i zpět. Když ale pojede ve tři v noci kolem školy, kde je čtyřicítka, tak tam je potká s daleko větší jistotou. A když nebude mít zrovna pirátskou SPZ, tak jistě uslyší: „Tak pane řidiči, co s tím uděláme?“ Otázku, kterou jistě v Anglii nebo v USA od policajta neuslyšíte (zato v Mexiku je to běžná praxe, včetně poznámky, že si pokutové bloky zapomněl v kanceláři). Já jel kolem sídliště Řepy asi před dvěma měsíci a tam stáli policajti po půlnoci na téměř každé čtyřicítce a měřili. Ovšem nejkurióznější místo na měření jsem zažil u dětského hřiště u letohrádku Hvězda ve tři hodiny ráno. To byl nářez! Tím zcela vymýtili smrt na našich silnicích. Ve tři ráno jsou dětská hřiště nabitá, a tak se neradno divit této bezpečnostní akci.

Protože policajti nejsou na ulicích a silnicích vidět, bude tam stále vládnout zákon džungle. A ještě k tomu ona oblíbená věta: „Tak co s tím uděláme, pane řidiči?“ Téměř každý den čteme v novinách, jak nějaký politik či jeho manželka jeli opilí nebo nepřiměřenou rychlostí, ale nic se neděje, protože to je přeci XY nebo jeho příbuzný. Když sami policajti porušují zákony, stojí na zakázaných místech, protože si jdou koupit svačinu (tedy nic proti svačině, jsou to přeci jenom také lidé, ale jsou i krámy, kde se dá zaparkovat, aniž by cokoliv porušili) nebo jezdí bez výstražného majáku a sirény na červenou, protože oni přeci nebudou čekat! Takže dokud ti, co by měli jít příkladem, sami opovrhují zákony, asi těžko můžeme chtít po normálních řidičích, aby je ctili.

Ještě jedna věc mně vrtá hlavou, i když to s bezpečností na silnicích přímo nesouvisí. Nedávno byl v televizi šot, jak policajti kradou pivo z převrženého kamionu. Mně kdysi vyprávěl policajt, je to mladý kluk a do té doby jsem si myslel, že i celkem slušný, jak už doma nemá kam dát prací prášky, protože vyšetřoval havárii kamiónu, který se převrhl a byl těch prášků plný. Byl velmi překvapený, když jsem se ho zeptal, jestli ty prášky byly jeho: „Ne, proč? To jsme je tam měli nechat jen tak ležet, aby je lidi rozkradli? Takhle máme nejméně rok v čem prát!“ Ten policajt nejenom, že vědomě kradl, ale ještě je tak hloupý, že se tím chlubí. Chápete to?

Na druhou stranu, abych byl spravedlivý, musím říci, že když jsem já udělal přestupek, naštěstí jich bylo málo, většinou se ke mně chovali velice korektně. Předjížděl jsem, kde se nemá, byla to moje blbost a ten policajt mi právem napařil pokutu s tím, že na tomto místě už vyšetřoval tolik smrťáků, tak ať se nedivím. Nedivil jsem se a vždy, když jedu dolů votickým kopcem, si na to vzpomenu a pálí mě peněženka! Stejně tak, jak mi kdysi přistál policajt na kapotě mého prvního auta Škoda 100. Pouze suše oznámil, že mně byla naměřena v uzavřené obci rychlost 70 km/h a že mi bude vyměřena pokuta už nevím kolik. Omlouval jsem se mu, že jsem ho za tou zatáčkou nemohl čekat. On na to neřekl vůbec nic, odpočítal pokutové bloky, já zaplatil a tím to skončilo. Takoví policajti mají respekt řidičů, jenže takových je po čertech málo.

Když přijde k vašemu autu policajt, žvýká, má palce za opaskem a houpe se ze špiček na paty, aby vypadal větší, a to celé má třicet kilo, je jasné, že tento člověk bude těžce zamindrákovaný a bude se jistě předvádět. Od takového nám pomáhej pánbůh! A tak je celkem jedno, jestli mají auta pomalovaná jak cirkusáci maringotku, nebo jestli mají třeba Ferrari, ale takoví si respekt jistě nezískají a nehod určitě neubude.

***********

Knihy si můžete objednat zde