19.3.2024 | Svátek má Josef


VĚDA: Multikulti USA, IQ nejenom ve vědě a genetika

6.4.2019

Je dobré si čas od času zvát do Česka nositele Nobelových cen a představit veřejnosti jejich práci. Země získá na prestiži a oni se budou vždycky rádi vracet, budou-li adekvátně přijímáni. V tomto smyslu obdivuji genialitu jednoho z redaktorů ČT, za kým, myslím, že rádi jezdí - myslím dost podstatná pozitivní vizitka Česka. To je, domnívám se, všem jasné....

A tak třeba Michael Bischop - nositel Nobelovy ceny za imunologii, kterou získal v roce 1989 společně s Haroldem E. Varmusem, rovněž americkým vědcem s evropským původem. Znovu jsem si přečetl jeho knihu „Jak získat Nobelovu cenu“ a vzpomněl jsem si na jeho přednášku v Praze před cca čtvrt stoletím, kde jsem jen zíral. Tento člověk objevil lidský onkogen. To je gen, který způsobuje rakovinové bujení. A na základě jeho poznatků se odvíjí vše v tomto směru a jsou příznaky, že se „lék“ najde... Alespoň v Izraeli to vědci slíbili v časovém horizontu - říkají jednoho roku... a mě se fakt chce tomu věřit. V ČR a dalších zemích na této problematice vědci rovněž intenzivně pracují s velmi nadějnými výsledky, a tak snad můžeme zůstat v tomto směru optimisté.

Ale o tom nechci až tak mluvit.

Všichni vědci by měli jaksi být pospolu a rozumět si. Ať chceme nebo nechceme, ono tomu tak je. Intelektuálové tohoto světa k sobě mají prostě blízko - nic s tím nikdo nenadělá a je to tak dobře. Tito velice inteligentní lidé, jistě s vysokým IQ, jsou svými počiny inspirativní a je zajímavé pozorovat, jak se inspirují oni a spolupracují mezi sebou, i když působí v různých koncích světa. I když mnozí považují třeba měřítko čistého IQ za irelevantní, tzv. sociální IQ ještě nikdo nezměřil, IQ ale ano - o tom se nedá moc diskutovat a platí to.

A tak tedy pro zajímavost...

Podle jednoho z odhadů má průměrný laureát Nobelovy ceny v chemii IQ 136, ve fyzice 147. Linus Pauling - dvojnásobný laureát - měl prý IQ 170. Ostatní prý na úrovni 140. U nás v tomto smyslu jsem kdysi slyšel pouze o lékaři, bývalém politikovi (o vědcích vůbec) Miroslavu Mackovi. „Nechápu, proč se vzdal politiky, kde byl jistě úspěšný. Byl by třeba skvělý inteligentní prezident.... Myslím, že by se o tento post mohl ucházet a lidi by se třeba všeobecně cítili líp a hlavně byli OK a bylo by jasněji a příjemněji a ulevilo by se hlavně ženské populaci,“ řekl mi nedávno jeden můj známý. No comment - nemám na to názor. Třeba jo - asi jo... faktem je, že lidé z oblasti vědy a ostatní moudří s IQ vyšším než 120 většinou politické ambice nemají. Domnívám se, že je to pro ně velice obtížné a většinou nemožné - prostě převážné většině top intelektuálů to nestojí za to.

Dále - nobelovští vědci jsou svým původem převážně z rodin poznamenaných vědou nebo obchodem, dost potomků je z lékařských rodin. Velké množství nositelů Nobelovy ceny jsou také děti univerzitních profesorů. A na univerzitách je vždy učili vysokoškolští profesoři, kteří mají IQ přinejmenším nad 120. Je to taková tradice... asi stejně jako u nás. Otázka jistě je, co a jak učí...

Úspěchy nositelů Nobelovy ceny ukazují, že vědecká inovace pochází z tzv. „sociálních systémů“, které kultivují tři klíčové atributy: kognitivní schopnosti, kulturní hodnoty zaměřené na dosažení úspěchu a výzkumnou spolupráci mezi špičkovými vědci. Třeba pro Spojené státy to údajně vytváří určité dilema. Schopnost amerických institucí tzv. produkovat a přilákat špičkové talenty poskytuje zemi výraznou výhodu oproti jejich konkurentům. Nicméně „úzký základ“, který produkuje Nobelovy vědce, vyvolává určitý prý rovnostářský neklid, který ochromuje do jisté míry ochotu Spojených států investovat do jejich vědecké elity - píšou novináři v Americe. Asi škoda, že jenom novináři v Americe o této problematice píšou.

A tedy k podstatě

Mezi lety 1900 a 1977 přibližně 60 procent amerických laureátů Nobelovy ceny pocházelo buď z New Yorku, nebo z tzv. amerického Midwestu. Něco se asi mění. Jenom IQ určitě není vše. Sociolog Gerhard Lenski konstatoval na počátku šedesátých let, že třeba protestanští vědci byli asi šestkrát produktivnější než jejich katoličtí kolegové - rozdíl se odrazil ve skutečnosti, že protestantské společnosti vytvořily mnohem více vědců, nositelů Nobelovy ceny, než katolické. Židé, kteří tvoří jen malé procento světové populace, získali 21 procent Nobelových cen v chemii a 26 procent cen ve fyzice a fyziologii nebo v medicíně. Rovněž Američané s asijským původem v posledních letech dominovali v soutěžích, které historicky produkovaly laureáty Nobelovy ceny. Od roku 2009 mladí vědci z Asie získali zhruba polovinu všech cen ve Společnosti pro vědu, tzv. „Nobelovu cenu pro mladé“.

Americká dominance v této oblasti odráží skutečnost, že Spojené státy jsou od počátku 20. let minulého století „vědeckým centrem“ světa - definovaným jako země, která produkuje více než čtvrtinu světových vědeckých úspěchů, které posouvají lidstvo vpřed. Ve Spojených státech vytvořilo jen několik špičkových výzkumných univerzit nepřiměřený podíl laureátů Nobelovy ceny. Pozoruhodný mezi nimi byl například Kalifornský technologický institut, ale jistě i jiné prestižní vysoké školy.

I když se vědecký talent rozšířil po celém světě, Spojené státy neustále v této oblasti profitují, protože jeho instituce nadále usnadňují spolupráci mezi nejvýznamnějšími výzkumníky světa. Pouze 25 amerických přistěhovalců získalo Nobelovu cenu za chemii, medicínu a fyziku v letech 1901 až 1959, ale v letech 1960 až 2018 se tento počet zvýšil přes 80. Čtyřicet procent amerických nositelů Nobelovy ceny ve vědě od roku 2000 bylo přistěhovalců.

Je obecně známým faktem, že Nobelova cena byla zatím udělena jen dvěma Čechům – Jaroslavu Heyrovskému a Jaroslavu Seifertovi. Méně se však ví, že dalších dvacet nobelistů mělo české a slovenské kořeny, ale žili a působili v zahraničí. Sedm z nich se narodilo na území bývalého Československa. Devatenáct bylo původem z českých zemí a tři ze Slovenska. Nejvíce jich působilo ve fyzice, další pak v medicíně a chemii.