Vždycky, když bylo letadlo na finále, v duchu jsem se modlil, aby byly reversy v pořádku. Společnost British Airways je tuším jedinou, která objednala sedm set šedesát sedmičky s těmito motory. Proč mě tato práce děsí? Motor je to skvělý, asi jeden z nejlepších ve své kategorii, spotřeba oleje minimální, jestli jsme dolévali za týden tři až čtyři litry oleje, tak je to moc, ale některé věci tam byly absolutně nepřístupné. Po tragédii Lauda Airu v Bangkoku, kdy se po startu otevřel revers jednoho motoru, protože byl špatně zamčený, a tak jeden motor táhl na plný výkon a druhý na plný výkon brzdil, takže letadlu v kopcích nemohla pomoci ani svěcená voda, vydal Boeing velmi striktní nařízení platné pro všechny typy: „Rozsvítí-li se při jakémkoliv režimu letu, že je revers odemknutý, nebo jiná signalizace špatné funkce reversu, musí se toto zařízení před dalším letem zablokovat, tj., mechanicky spojit pohyblivou část reversu s motorem, aby se nemohl otevřít. Závada se pak odstraní při větší prohlídce.“

U zmíněného motoru je ventil blokování reversu v tak zvané „interservice area“, což je vlastně pokračování pylonu, na kterém je motor zavěšen ve studeném proudu motoru. No, studeném, to by mělo být nejméně ve čtyřech uvozovkách, protože po dvouhodinovém letu je výtoková tryska motoru slušně rozpálená. Jedinec musí vlézt do motoru, nahoře nad výtokovou tryskou otevřít montážní dvířka, a tam mezi spoustou trubek po hmatu najít ventil, který zavírá tlak hydraulické kapaliny, která hýbe reversem. Takže napřed si spálíte břicho, alespoň my, prostorově výraznější, a pak, když nemáte rukavice, tak si spálíte ruce o ty nerezové trubky, skrz které musíte ruku prostrčit, abyste na ventil dosáhli. Ono to slušně pálí i přes rukavice. Ventil je většinou připečený, takže s ním nejde otočit, při tom vlastně ležíte celou přední částí těla na rozpáleném výstupním ústrojí motoru.

Úžasná práce, a to je ještě výhra, když nezůstane po přistání revers v otevřené poloze! To se ještě musí odblokovat brzda, která drží revers v této poloze. Ta je samozřejmě na stejném místě a nejde s ní absolutně hnout. Motor musí prostě vychladnout a díky fyzikálním zákonům o roztažnosti materiálů páka povolí a revers jde celkem jednoduše zavřít. Vysvětlete to ale zástupcům společnosti, když ti mají 250 cestujících připravených k odletu! „Paní, vždyť na tom nikdo nepracuje, tak ať něco dělají, my jsme si zaplatili a chceme letět!“ Těžko se vysvětluje, že motor musí vychladnout a pak teprve se s tím dá něco dělat. Vždy, když jsem to musel dělat, vzpomněl jsem si na našeho instruktora, jak nám s úsměvem říkal, že se toho nemusíme bát, že to je studené, proklínal jsem ho a když jsem s ním po létech seděl v Anglii v hospodě na pivu, zeptal jsem se ho, jestli to vůbec někdy dělal, že mu musí zvonit v uších, když se pálím o motor a nadávám jak špaček. „No, dělal jsem to, ale přeci vám nebudu vyprávět, že to je práce na prd, to si musí každý sám vyzkoušet!“

Tak, to jsem si postěžoval a trochu jsem zabrousil do své odbornosti.

Abych zachoval lehkovážný tón vyprávění, vrátím se k cestujícím. Samozřejmě respektuji fakt, že přeprava cestujících většinu společností živí. Ale někdy dokáží vymyslet opravdu neuvěřitelné věci.

Nedávno na letu do Hurghády oznámila stevardka, že jako obvykle budou před přistáním ztlumena světla. Jedna vehementní paní se do ní pustila, cože je to za společnost to ČSA, že to u jiné společnosti není a proč musí ta světla tlumit. Letuška se jí snažila vysvětlit, že to je z bezpečnostních důvodů a že to je předpis. Těžko může paní, která letí na dovolenou, vysvětlovat, že kdyby letadlo muselo z nějakého důvodu přistání přerušit a v krizovém momentu by potřebovalo plný výkon motorů a ty nemohou být zatíženy generátory, které ho celkem zbytečně pro plné osvětlení odebírají. Paní rozuměla bezpečnosti letu po svém a spiklenecky mrkla na letušku: „Jó, rozumím, to je aby nás teroristi neviděli, už chápu!“ a vítězoslavně se vrátila mezi cestující, kterým to šeptem sdělila, zatímco v přední kuchyňce se letušky válely smíchy.

Další úžasná věc se stala, když jedna paní celou cestu zvracela. To se může stát, někteří lidé prostě let nesnáší, znám například bezvadného člověka, který, jak se letadlo pohne, začne brečet, neví proč, ale nedokáže to ovládnout. Není to k smíchu. K smíchu je spíš reakce lidí v jejich okolí. Vedle té paní, která chudák celý let prozvracela, seděla vehementní paní, která přišla za letuškou a spustila: „Paní, ta ženská vedle mě pořád bleje, udělejte s tím něco!“ „A můžete mě prosím vás říct, co s tím mám udělat?“ „No, něco, ať nebleje, né?“

Jednou jsem letěl do New Yorku. Vedle mě seděl pán, který letěl poprvé v životě. Byl to příjemný společník. Ptal se mě na spoustu věcí, když zjistil, že jsem „od fochu“. Když se setmělo, pozoroval neustále konec křídla, kde IL 62 měl bílé koncové světlo. Křídlo ve tmě nebylo vidět, jenom to bílé světlo. Po dost dlouhé době se mě ten pán zeptal, jak je možné, že ta hvězda je na stále stejném místě, když letíme rychlostí kolem 800 kilometrů za hodinu. Musím říct, že mě také nenapadlo, že to je koncové světlo. Teprve před přistáním ve světle letiště nám oběma bylo jasné, že se nejedná o hvězdu. Připadal jsem si jako totální pitomec, když jsem předtím vyprávěl jakým jsem strašným odborníkem a najednou taková blbost! Inu, pýcha předchází pád.

Malým skokem se přenesu do doby, kdy jsem dělal na L 410 u SlovAiru. Tam se mnou také dělali dobří exoti. Jeden z nich měl silné brýle, ale nenosil je, podobně jako onen člověk od aerolinky. V té době jsme neměli na letišti benzinové pumpy, a tak jsme jezdili s auty k pumpě na Dědinu. Tenhle člověk strašně rád řídil a auto neměl, a tak využil každé chvíle a jezdil auto natankovat. Jednou ho přivezli policajti a „Kopejda“ se sháněl po řidičáku. „Co jsi proboha provedl?“ „No co, trochu jsem boural!“ „Že jsi neměl brejle, ty pitomče!“ Sedli jsme do druhého auta a jeli se ve zlé předtuše podívat, co se stalo. U výjezdu od pumpy stál náš gazík s utrženými nápravami, na prostředním zeleném pásu stála totálně sešrotovaná Dacie, v protisměru stála rozmlácená Oktavie. „Prosím tě, jak se ti to povedlo?“ „No co, rozhlédnu se, nic nevidím, najednou prásk, prásk a šedesát tisíc v háji!“, řekl naprosto klidně. Upozorňuji, že to bylo v roce 1972 a dobrý plat byl kolem dvou tisíc měsíčně.

Když se zabudovávaly do „dvoustovek“ radiokompasy, jeden mechanik ležel pod letadlem a držel anténu kompasu a druhý v letadle pájel dráty. Právě on pájel a díky tomu, že neviděl a brýle nechtěl nosit, neviděl kontakty a pájkou pálil prsty svého kolegy. Ten řval, on se omlouval, ale brýle si nevzal. Došlo to tak daleko, že ten se naštval, vyhnal ho od pájky: „Běž držet, já už mám prsty celé popálené“. Kopejda si lehnul pod letadlo, kolega vzal pájku a zbytek netřeba psát, prostě mu to vrátil. „No jo, ale když ty vidíš!“ „Tak si vem brýle, ty pitomče, nám nevadí, že ti nesluší, nám je putna, že jsi vošklivej, ale prsty nám pálit nebudeš!“

Jeho úžasným kouskem bylo, když plnil L 410 a každý, kdo to někdy dělal, ví, že když si poleje křídlo leteckým petrolejem, je to horší než ledové kluziště, nic vás na křídle neudrží. Parťák ho jednou poslal naplnit. Za chvíli ho vidí, jak jde kolem letadla. „Ježíši, on neplní, koukej to naplnit, za chvíli to letí!“ Vidí, jak Kopejka leze na křídlo, ale za chvíli ho vidí, jak zase kráčí kolem letadla. „To už to máš naplněný?“ Zase vylez na křídlo. Parťák ještě zahlédl, jak protočil nohy jak pes Filipes a spadl opět z křídla. „Prosím tě, kolikrát si spadl?“ „Jenom čtyřikrát.“ „Na to, že plnili jenom šest set litrů, to je výkon!“ Já jsem spadl jenom jednou, ale nedovedu si představit, že bych spadl čtyřikrát při jednom plnění! To bych byl otlučený jako píšťala!

Při té příležitosti jsem si vzpomněl na jednoho mechanika, který jezdil se svou ženou na chatu, což není nic výjimečného. Nebyl to kutil a na chatu si jezdil odpočinout. Ležel na gauči a manželka hartusila. „Ty se tady válíš a víš, že potřebujeme spravit střechu, tak se zvedni a koukej ty díry zandat taškami!“ Něco zavrčel a šel. Vylezl na střechu a chytil se za hřebenáče hráběmi, že druhou rukou dá chybějící tašky do děr. Tak to viděl v televizi, tak to ukazoval Přemek Podlaha. Jenomže pan Podlaha neřekl, že musí být násada v hrábích zajištěna hřebíkem, což v tomto případě nebylo. I stalo se, co se stát muselo, násada vypadla z hrábí a kolega spadl ze střechy a přistál sousedovi na záhon, kde si dopadem vyrazil dech. Manželka se podívala z okna a viděla, jak chudák leží na záhoně a vypadá, jako že spí. Otevřela okno a začala řvát: „Já jsem ti řekla, abys spravil střechu, a né, abys sis šel lehnout k sousedovi na záhon!“ Teprve když neodpovídal, jí došlo, že se něco děje.

Já vím, že to nemá s létáním nic společného, ale byl to kolega a vlastně letěl.

Foto: Petr Nesměrák

Jak jsem již psal, zvláštní humornou kapitolou naší práce jsou zápisy v knihách závad, v tzv. tech logu a cabin logu. Od dob, kdy jsme přistoupili na pravidla EU, musí tyto zápisy být v angličtině a to je právě kámen úrazu. Kolikrát tam člověk najde opravdové perly, proti kterým je to, co koluje na internetu, pouhý čajíček.

Z doby zcela nedávné zápis jedné krasavice: Front galley (přední kuchyň) is roztržený pytlík na nůžky. Tu závorku jsem tam dodal já, samozřejmě. Včera jsem se dočetl, že „demo bag is too small“, což je pozoruhodná závada, protože vskutku nevím, jak zvětšit koženkový vak na pásy, vesty a masky, které slouží k instruktáži cestujících před startem a je dodán výrobcem. Z knihy Boeinga 767 zahraničního dopravce: „Sedadla 11C, D a E jsou rozbitá.“ Na to jsem odpověděl, že tato řada v letadle není namontována, a že tudíž nevadí, že je poškozená (samozřejmě, že jsem vyzkoušel řadu 12 a 14, ale nikde jsem závadu nenašel). Několikrát jsem našel v cabin logu (kniha kabinových závad, vyplňují stevardi), že nejde „Air show“, což není, jak by se někdo domníval, letecká přehlídka, nýbrž známý obrázek, kde letadélko na mapě ukazuje, kde letadlo v danou chvíli je. Když jsem na menu našel, že tento systém není vůbec v letadle nainstalován a napsal jsem to jako odpověď do knihy, jeden stevard ráno roztomile poskakoval u ovládacího panelu videa se slovy: „Ježíši, proč jste to přes noc neopravil?“ Co dodat?

Když jsme ještě byli v zahraničním žoldu, soutěžili jsme s kolegou, kolikrát jsme dokázali na závadu odpovědět „cleaners informed“ (uklízečky informovány). Samozřejmě to nešlo napsat na závadu na motoru nebo avionice, ale i tak jsme to s chutí používali, zejména když 4% minorita nám psala neskutečné hovadiny, jako že mezi koberci je mezera(!), či že dveře od toalety 1L se pomalu zavírají a podobně. Když jsem nedávno dělal na Boeingu 757 DHL, přiletěl mi pomoci kolega z Bruselu, který také přivezl s sebou náhradní díl. Když vypisoval do kolonky, jak byla závada odstraněna, chtěl napsat „cleaners informed“, pak se začal chechtat a řekl: „To by nám asi nesežrali!“ Tak jsem zjistil, že tato odpověď je mezinárodní a dokonce jsem zjistil, že než tento mechanik začal dělat u DHL, dělal v Bruselu u BA na dopravních letadlech a tam si vedli tabulku, kdo a kolikrát použil tuto větu! Jednou, když jsem vyměňoval našemu bývalému kapitánovi na jeho BMW ventil u ostřikovačů, řekl mi: “Ne, abys mě řekl, že uklízečky o tom vědí!“

Převzato z Planes.cz se souhlasem autora