Sledování čtvrtečního pořadu „Bezpečnostní hrozby v roce 2016“ (ČT24, 16.6.2016) nepřineslo divákům žádné velké překvapení. A to jak ve způsobu vedení podobných pořadů ze strany moderátorů České televize, tak ohledně nových informací o bezpečnostních hrozbách.

Michal Kubal a jeho host generál Petr Pavel byli naladěni na stejnou notu. Hned v úvodu se oba shodli na tom, že dvě největší současné hrozby jsou Rusko a světový terorismus, ale pan Kubal chtěl ještě vědět, která z nich je větší. Pan generál sice nechtěl kategorizovat, ale řekl, že Rusko je zcela nepochybně mnohem závažnější vojenskou hrozbou a že terorismus, především islámský, je jiného charakteru, je mnohem urgentnější z hlediska času, dotýká se nás bezprostředně teď, ale nemá potenciál na zničení států, což Rusko má. A cvičení Anakonda prý není rozhodně zaměřeno v žádném případě proti Rusku, ale proti protivníkovi, ať přijde z jakékoliv strany. Do pořadu „vstoupil“ i známý „rusofil“, redaktor Josef Pazderka, ale i mnozí další.

Dlouhý, devadesátiminutový pořad nás měl přesvědčit, že pokud ještě nejsme znovu naplno ve studené válce, pak se tam mílovými kroky blížíme, samozřejmě vinou Ruska.

Pan generál sice na pondělní tiskové konferenci prohlásil, že masivní agrese Ruska vůči Evropě není na pořadu dne, ale nelze prý vyloučit, že by východní mocnost mohla použít v Pobaltí, kde je velká ruská menšina, podobný scénář jako na východě Ukrajiny.

Za pozornost stojí i pondělní (20.6.2016) zpráva o tom, že se velitel amerických sil v Evropě generál Ben Hodges obává bleskových přesunů ruských sil. Prohlásil také, že Severoatlantický pakt není schopen rozmístit velké síly ve východní Evropě tak rychle jako Rusko. Uvedl to pro BBC během vojenského cvičení Anakonda v severozápadním Polsku.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg 16. června 2016 pro deník Bild uvedl, že se Rusko snaží vybudovat sféru vlivu vojenskými způsoby. Musíme na to odpovědět jasným signálem síly. Do Estonska, Litvy, Lotyšska a Polska bude nasazeno po tisícovce vojáků. Chceme potenciálním útočníkům ukázat, že pokud nás budou ohrožovat, zareagujeme. NATO je ale podle něj připraveno s Ruskem vyjednávat: „Konfrontaci s Ruskem nechceme, stejně jako novou studenou válku.“

Ve všech třech uvedených případech ale není ani zmínka o tom, že by - byť jen nepatrnou - vinu na tomto stavu mohlo mít také NATO. Především pak nezodpovědná zahraniční politika jeho klíčových hráčů.

Jediný rozumnější hlas v této souvislosti zazněl poněkud překvapivě z Berlína. Německý ministr zahraničí Walter Steinmeier v souvislosti s cvičením Anakonda v Polsku varoval Severoatlantickou alianci, aby „neřinčela zbraněmi a nebyla válkychtivá“. Podle něj by podobná cvičení měl nahradit dialog a spolupráce s Ruskem.

A já k tomu ještě dodávám, že by se společně s Ruskem měla snažit urovnat to, co někteří její členové ve světě „rozvorali“.

Jako ve všech konfliktech a válkách v minulosti, tak i v současné době vede několik nezodpovědných, samolibých a kompromisů neschopných politiků spolu s válkychtivými vojevůdci celé národy a miliony lidí do neštěstí.

Jsem totiž pevně přesvědčen, že pokud bychom v Evropě, ale i v USA a v dalších státech civilizovaného světa udělali průzkum veřejného mínění nebo rovnou referendum, zda lidé chtějí válku nebo mír, tak bude drtivá většina hlasovat pro mír.