22.1.2019 | Svátek má Slavomír


PŘÍRODA: Žďárské vrchy, červenec 2017

17.12.2018


 
Další dámská jízda, i když původně plánovaná s psím doprovodem. Kvůli dost teplé předpovědi ale zůstal pes v posteli, kde mu rozhodně nebylo takový vedro. Po na mě fakt pozdním startu v 11 h na nádraží v Hlinsku jsme se prakticky hned zasekly na dnech dřeva v krásné památkové rezervaci Betlém.

Blatenský potok. Žďárské vrchy, červenec 2017

A protože jsem si z poslední návštěvy pamatovala krásnou kavárnu Café Mandala s luxusníma dobrotama, nenechaly jsme ji nepovšimnutou. Dva luxusní (bezlepkové) zákusky do mě padly, zvládla bych klidně další dva, jak byly výborné, a ještě jsme si na trhách koupily medovinu na večer. S plnýma pupkama se nešlape nejlíp, to ví každej, kdo to už zkoušel, takže jsme se pomalu rozešly kolem Blatenského potoka, lesem a motýlími loukami, kde jsme si málem i trochu začvachtaly, až k přírodnímu parku Bahna, vyhlášenému v roce 1990.

Naštěstí díky suchému létu a teplému počasí jsme se rašelinného čvachtání nemusely moc bát. Cesta značce na dohled, ale přitom po kolena ve vysoké lechtající trávě, kde na každým kroku uskakovali koníci a na každým druhým pózovali různobarevní motýli, byla prostě dokonalá. Všechno kolem cvrkalo a vrzalo a nebýt toho vedra, dovedla bych si představit sebou na půl hodinku fláknout do trávy.

Trasu jsme si proti plánu mírně prodloužily k prameni Chrudimky, který jsme ale, nechápu jak, prostě přešly. Měl být na zelené a my po ní svědomitě šly, jen teda v těch loukách možná nebyla tak svědomitě značená. Když už se mi zdálo, že jdeme dlouho a nic, byly jsme dávno za ním a už se nám ani nechtělo vracet – a navíc zrající maliny byly rozhodně lákavější než další zřejmě vyschlý pramen.

Filipovská chaloupka

Filipovská chaloupka

Na odpočívadle u Filipovské chaloupky, zrekonstruovaného roubeného stavení dochovaného z doby kolem roku 1930, kdy v něm přebývaly ženy a děti lesních dělníků a v případě špatného počasí i sami dělníci, jsme posvačily a objevily i trochu neotrhaných borůvek. Chyběla tomu fakt už jen šlehačka.

V Čachnově jsme následovaly šipku na občerstvení k vlakáči, kde babička s vnučkou řádící venku na trávníku prodávala hlavně chlast, rum a fernet – toho byla plná lednice, trochu sladkostí a několik 0,5l lahví s vodou. Proti smrti hladem i žížní se to hodilo, ale jinak zřejmě obchůdek cílil na jinou klientelu. Škoda, že zatím jsme vody moc nepotkaly, a bohužel ani další studánka v Bučině nepřinesla kýženou radost. Trochu vyprahlé jsme vkládaly naděje do Zámecké studánky pod zámečkem Karlštejn, postaveným kolem roku 1770. Bohužel voda nikde a zámeček skoro taky. Prochází rekonstrukcí, takže snad za pár let bude krom hromady popelnic, bordelu a stavebního materiálu krásně opravený a přístupný.

Alej v Čachnově

Alej v Čachnově

Nedostatek vody nás donutil k úvaze dojít do hotelu Svratka pro vodu (zacházka 3 km), ale naštěstí odvážná Vero oslovila manžele, pracující na zahrádce u jediného obydleného domu, a tak jsme dostaly parádní vodu o kilák dřív, než se nám snilo. I po deštích v tomto týdnu je celkově fakt sucho a pokud už někde trocha vody je, pak zelená anebo po odhrnutí komárů už nezbývá ani co pít. Povečeřely jsme u zámečku a spokojeně minuly nevábnou Hraběnčinu studánku a jako hřeb večera navštívily skupinu skalisek Zkamenělý zámek. Pak ještě chvíli protáhnout nohy až k vytipovanému místu na spaní, kde se nám fakt líbilo, a tak jsme tam vyžahly medovinku a uložily se ke spánku.

Neděle nás přivítala teplým ránem a zjištěním, že spíme prakticky u malinového keře. Vyrazily jsme tedy se smělým plánem stihnout kilometry i vlak přímou cestou k rulovým skalním útvarům – Milovským perničkám, které se jmenují po malých mísách pernicích. Daly jsme si rozcvičku natahováním a vyškrábaly se nahoru, odkud byl výhled na obce Křižánky. Pozdní snídani jsme si vychutnaly a vyrazily ještě na čtyři palice, odkud už výhled za moc nestál.

Milovské perničky

Milovské perničky

Nicméně skály nás zdržely proti plánu natolik, že jsme musely vynechat odbočku na Rybenské perničky, jinak by nám ujel vlak, a použily jsme menší zkratku do malebné vesničky Pusté Rybné se zájezdním hostincem na náměstí.

Pak už nás čekalo jen vedro, kopec, šimrání lučních travin na zpocený lýtka, a najednou jsme byly nahoře posledního dnešního stoupání.

Trochu jsme si odpočaly a pohodově dorazily kolem koupaliště, kde jsme vyzkoušely vodu, aspoň aby se neřeklo, a kolem lanového centra pro veřejnost, kde jsme si zařádily jako děti, akorát na vlak i s chvílí času si v obchůdku u nádraží koupit kozí sýry.

Foto: Mawenzi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.

Osobní stránky autorky:
https://mawenzi.cz/zdarske-vrchy-29-30-7-2017/

Mawenzi Neviditelný pes


Advantage Consulting, s.r.o.
SERVISNÍ TECHNIK – VÝJEZDY DO ZAHRANIČÍ

Advantage Consulting, s.r.o.
Královéhradecký kraj, Pardubický kraj
nabízený plat: 25 000 - 27 000 Kč

Diskuse


M. Crossette
19:50
17.12.2018

Z. Maw
20:52
17.12.2018

Z. Jenny
17:05
17.12.2018

Z. Maw
20:52
17.12.2018

Z. Matylda
12:52
17.12.2018

Z. Maw
20:51
17.12.2018

T. Zana
12:03
17.12.2018

Z. Maw
12:37
17.12.2018

T. Zana
14:43
17.12.2018

A. Lex
10:49
17.12.2018

Z. Maw
11:12
17.12.2018

Z. Jenny
16:59
17.12.2018

T. Zana
18:19
17.12.2018

Z. Jenny
22:21
17.12.2018

Z. Yga
9:13
17.12.2018

Z. Maw
11:12
17.12.2018

T. Zana
12:05
17.12.2018

Z. Maw
12:37
17.12.2018

Z. Lika
8:22
17.12.2018

T. Zana
11:27
17.12.2018

T. Zana
12:03
17.12.2018

Z. Xerxová
6:39
17.12.2018

Z. Maw
11:10
17.12.2018

počet příspěvků: 23, poslední 17.12.2018 10:21