USA oznámily, že přerušují s Ruskem jednání o nastolení míru v Sýrii. Stalo se tak poté, co sjednané příměří v Sýrii naprosto zkrachovalo a humanitární pomoc bylo znemožněna.

Barack Obama na konci svého druhého funkčního období nezažívá příznivou sklizeň své politiky na mezinárodním poli. Poté, co odmítl intervenovat v Sýrii v situaci, kdy syrský režim použil proti svým odpůrcům na počátku syrské války chemické zbraně, je nyní konfrontován s vojenskými akcemi syrského režimu podporovaného ruskými vojáky ze země i ze vzduchu.

Podle údajů ruského tisku stál konflikt v Sýrii ruskou státní pokladnu za poslední rok přes dvacet miliard korun, Rusko přišlo o několik letadel a v Sýrii padlo na dvacet ruských vojáků. Ruská intervence ve prospěch syrského diktátora však Bašára Asada „vrátila do hry“ a přinejmenším zabránila jeho porážce.

Strategie USA, podporující takzvané „umírněné rebely“, narazila díky ruské intervenci na hranici svých možností. Rusko považuje všechny protivládní síly v Sýrii za teroristy a v současné době likviduje odpor „umírněných rebelů“ kolem syrského města Allepo. USA a Velká Británie obvinily Rusko z páchání válečných zločinů tím, že ruské i vládní letectvo v Allepo bombarduje i nemocnice. Rusko naopak poukazuje na americký nálet na syrské vládní vojáky na linii s Islámským státem. Při něm bylo zabito až šedesát syrských vojáků. USA se za „omyl“ omluvily, ale sjednané příměří padlo a syrský konflikt se opět naplno rozhořel.

Za této situace oznámilo Rusko, že ukončuje spolupráci s USA na likvidaci svého přebytečného radioaktivního plutonia. Je to reakce na „americký postup, kterým se Rusko cítí ohroženo“. Případné obnovení likvidace radioaktivního plutonia Rusko dává do souvislosti s americkými sankcemi, které podle něj musí skončit.

Výčet událostí posledních dní na syrském bojišti je jasným dokladem toho, že strategie Baracka Obamy založená na stažení amerických jednotek z Iráku byla postavena na nesprávných předpokladech. Irácká armáda, materiálně stále podporovaná USA, je ve stavu, který neumožňuje získat nad vojáky IS rozhodující převahu, a její postup na území ovládaná IS je velmi pomalý. Z Iráku se navíc IS přesunul do zhroucené Sýrie. I když USA připouštějí, že budou s Ruskem konzultovat vojenské akce tak, aby nedošlo ke vzájemnému střetu, podobný malér nelze absolutně vyloučit. Vojska USA a Ruska se proto mohou velmi reálně dostat do situace, kdy se v zájmu udržení svých zájmů v oblasti mohou dostat do vzájemného konfliktu. Rusko už sdělilo USA, že by považovalo za velmi nebezpečné, pokud by se USA pokusily fyzicky zlikvidovat syrského diktátora. USA v Radě bezpečnosti zase obviňují Rusko nejen z páchání válečných zločinů, ale zejména z toho, že Rusko v posledních dnech vůbec neutočí na pozice IS, ale pouze na pozice „umírněných rebelů“ podporovaných USA.

Obama tak nedosáhl vůbec ničeho z cílů, které mimo jiné prezentoval ve svém pražském projevu po inauguraci v roce 2009. Svět nejen že není bezpečnější, ale terorismus, manifestovaný útokem na newyorská Dvojčata 11. 9. 2001, získal po nástupu Obamy na síle, teroristické organizace mají významné pozice nejen ve státech Blízkého a Středního východu, ale jejich aktivita vzrostla i na africkém kontinentu. Navíc USA pod Obamou nezískaly vůbec respekt těch, které si svou „mírovou politikou“ chtěly naklonit, a to levicových stran Západu a hlasitých „neziskových a nevládních“ organizací.

Rusko, které posílilo svou ekonomiku a vymanilo se z marasmu devadesátých let po rozpadu SSSR, naopak vycítilo svou šanci na návrat své velmocenské role a vztahy USA a Ruska se do značné míry vrátily do období studené války. Obamova politika vůči Rusku naprosto zkrachovala, USA si na Rusku nic nevynutily a naopak utrpěly obrovskou ztrátu na své mezinárodní prestiži. Je navíc velkou neznámou, jak se budou vztahy Ruska a USA vyvíjet po letošních volbách amerického prezidenta. Zatímco Donald Trump naznačuje jistou ochotu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem jednat, Hillary Clintonová se otázkou politiky vůči Rusku příliš nezabývá nebo opakuje postoje a koncepty, které se za Obamova funkčního období naprosto neosvědčily.

V Sýrii tak může rusko-americký konflikt - realizovaný prostřednictvím sil, které podporují na jedné straně Rusko a na druhé USA - přejít do fáze vojenské konfrontace mezi vojsky USA a Ruska, i kdyby se tak stalo v důsledku „selhání zpravodajských složek“ nebo omylu při vyhodnocení záměrů protivníka. Obama tak zanechává svět méně bezpečný, než byl na konci vlády George W. Bushe. Co se světovou bezpečností udělá výsledek amerických voleb, o tom lze zatím jen spekulovat. Přehnaný optimismus mainstreamových médií stranících Clintonové nemusí vyjít a volby může nakonec přeci jen vyhrát Donald Trump. Je velmi složité předvídat, co by bylo lepší variantou. Výsledek je plně v rukou amerických voličů a jen ti mají právo rozhodnout, kdo se stane dalším prezidentem USA. Od doby Ronalda Reagana jsou to opět letošní americké volby, které rozhodnou, jakým směrem se bude vztah Ruska a USA dále ubírat.

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz