30.4.2017 | Svátek má Blahoslav






SPOLEČNOST: Rub a líc advokacie

15.3.2017

Volně na téma advokacie v návaznosti na článek Václava Vlka Kam kráčíš, liberální advokacie? (Neviditelný pes z 13. 3. 2017).

Nedlouho po listopadu 1989 se advokacie transformovala ze státem kontrolované činnosti vykonávané v advokátních poradnách ve svobodné povolání. Bylo to jediné možné řešení, jiná cesta než návrat k tradičnímu pojetí advokacie jako ke svobodnému povolání nepřicházela do úvahy. Skončila doba, kdy počet advokátů byl určován státem (numerus clausus). Nová situace znamenala dosud netušené možnosti a počet advokátů rostl. Tehdy nikdo netušil, kam až to může v advokacii dojít.

Vzpomínám si, jak v jednom okresním městě soudci a prokurátoři svlékali své taláry a vstupovali do advokacie. Nebylo to tehdy nic mimořádného, dělo se to prakticky všude, kariéra advokáta se zdála v každém směru lepší než místo u soudu nebo na tehdejší prokuratuře. Vybavuji si to z konkrétního důvodu, který chci zmínit. Jak se tak do advokacie všichni z justice hrnuli, zeptal se nových adeptů advokacie jeden starší advokát, který v advokátní poradně sloužil od 50. let 20. století a zažil i advokacii před rokem 1948, zda vědí, kolik bylo v městě před druhou světovou válkou advokátů. Poté, co padly různé odhady, vyndal z psacího stolu starý adresář. Předválečný počet advokátů působících v městě všem vyrazil dech. Napočítali jich přes šedesát.

Trvalo však dost let, než se trh advokátních služeb alespoň trochu nasytil. Poptávka dlouho převyšovala nabídku. Jeden advokát, který již advokacii nevykonává, vyprávěl o báječných výdělcích, které se mu nabízely za sepisování nájemních smluv. Prostě internet tehdy nebyl, začínající podnikatelé se v těchto věcech neorientovali a on skutečně „nestíhal“. Dnes něco nepředstavitelného, protože vzory jednodušších smluv si lze stáhnout z internetu, dají se projít různá fóra a smlouvu si každý buď napíše sám, nebo si zkontroluje text smlouvy, který mu je předkládán.

První zlom nastal někdy kolem roku 2000. To se z advokacie zpět k soudům a na státní zastupitelství vraceli ti, kteří měli pochybnosti, zda se rozhodli správně. V té době ještě nebyl problém vrátit se do justice, pokud tam dotyčný dříve působil, a mnozí advokáti toho využili. Advokacie má ale jako svobodné povolání jisté nepopiratelné půvaby a vzpomínám si na bývalého soudce, předsedu senátu, od roku 1990 advokáta, který takovou nabídku dokonce odmítl. Zjistil, že advokacie mu vyhovuje víc než „zajištěné“ postavení v justici. Bral advokacii jako určité poslání, cenil si nezávislosti a rozmanitosti. Na soud by se už nikdy nevrátil.

Postupně se začalo ukazovat, že zdaleka ne všichni absolventi právnických fakult se po absolutoriu budou moci věnovat právu. Nicméně bez ohledu na to byl zájem o studium práva enormní. Známý, který donedávna externě vyučoval na jedné z právnických fakult, vyprávěl o klesající úrovni studentů „semestr od semestru“. Prý byl rád, když v kroužku, který vedl, byl alespoň jeden nebo dva studenti se zájmen o studium. Vystudovaní právníci odcházejí z fakulty a mají podle něj velmi špatné znalosti práva. Není divu, že mají problémy zvládnout advokátní zkoušky.

Je-li dnes v Česku 16 000 advokátů, jistě to není konečný počet. Různá omezení, byť dobře míněná, sledující zvýšit kvalitu právních služeb poskytovaných advokáty, nemohou dalšímu růstu advokátního stavu zabránit.

A že je společenská prestiž advokátů nízká, to platilo i dříve. V jakémsi žebříčku prestiže povolání v Česku, který jsem viděl před více než 10 lety, byl na prvním místě lékař v nemocnici a advokát až za uklízečkou. Ale moc bych těm průzkumům nevěřil, prestiž je spíš věcí individuální.

Vystuduje-li někdo medicínu, bude s největší pravděpodobností lékařem. U absolventa práv naproti tomu je dnes mizivá pravděpodobnost, že bude nějakou právní profesi vykonávat. Ale to není žádná novinka! Tak tomu bylo ve svobodné společnosti vždy. Spisovatel Max Brod (absolvent právnické fakulty) v životopise Franze Kafky (rovněž vystudovaného právníka) nazval studium práv tou nejnejistější kariérou neskýtající žádný cíl, nebo skýtající spoustu různých cílů. Právo podle něj studuje ten, kdo neví, čemu by se chtěl v životě věnovat, a volbou práva konečné rozhodnutí odsouvá.

Je šílené vybrat si studium práv pouze s cílem vydělávat horentní sumy peněz. Nic není vzdálenější skutečnosti než tato představa. Smysl advokacie je v něčem úplně jiném. A pokud jde o úspěch v advokacii, platí „mnoho povolaných, ale málo vyvolených“.

Autor je advokát



Diskuse


Z. Lapil
9:37
15.3.2017

p. smatlak
Ano
9:25
15.3.2017

počet příspěvků: 3, poslední 15.3.2017 10:13









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.