19.3.2024 | Svátek má Josef


ŠKOLSTVÍ: Opět povinná maturita z matematiky

8.3.2017

Kvůli povinné maturitě z matematiky, kterou veřejnosti ohlásila ministryně pro školy, začali tentokrát střečkovat ředitelé gymnázií. Ten od Keplera, asi jako vyjádření k odkazu astronoma, kterého si škola dala na vizitku, si dal za úkol být v čele protestů. Všechno, co se připravilo, aby se matematika zařadila na vysvědčení na úroveň s češtinou a cizím jazykem, bude napadeno a k degradaci toho bude požádán Ústavní soud, senátoři a kdo ví kdo ještě. K podtržení jejich úsilí bych doporučil ještě paní ombudsmanovou, ta má jistě hodně zkušeností učinit problém z běžných věcí, viz šátky na škole, kde studentky byly-nebyly zapsány. Možná, že by v případě neúspěchu mohli ředitelé tělocvikáři k potření matematiky požádat i Evropský soud, aby posvětil právo být líný.

Paní ministryně nám prostřednictvím obrazovky sdělila, že je znám rok prvních povinných maturit. Vlasy měla upravené do drdolu. Když oznamovala školní inkluzování, měla vlasy volně rozpuštěné.

Vydrážděným ředitelům, jak jsem pochopil, nejvíce vadí, že gymnázia budou povinována skládat maturitu o rok dříve. Pro Ústavní soud bude jistě lahůdkou rozhodnout o zpoždění, které obnáší cca pět procent celkové doby usilování zařadit zpět matematickou maturitu. První, co mne napadlo při úvaze sloučit oba termíny, je to, jak se zachová systém při ještě větším skoku, který představuje ona změna. Z teorie je známo, že když dojde u systému ke změně velkým skokem, může reagovat také tak, že se zhroutí. Takže pokládám oddělení termínů za moudré, možná nevědomky.

Cirkus se zavedením povinné maturity je zvláštní a nepostrádá ani komických situací. „Vítězství tehdy bylo těsné, ale myslím, že studenti, kteří od té doby odmaturovali, nám byli vděční. Měli snazší život i přístup k dalšímu vzdělávání.“ Píše kdysi rozhorlená poslankyně Fišerová a neskrývá radost, co že ministryni Buzkové zrušením podařilo, aby pokračovala: „Společnost přitom potřebuje všestranně vzdělané osobnosti se základním humanitním vzděláním, které pak podle svých talentů mohou rozšiřovat a získat příslušnou specializaci. Úkolem školství není vyrábět pracovníky na míru podnikatelům, ale vychovávat přemýšlivé osobnosti s rozhledem. Ty si pak samy vyberou, kam chtějí v životě směřovat a kde mohou být platné.“ S úsměvem přijměme odvozenou skutečnost z citátu, že matematika nevychovávala přemýšlivé osobnosti, proto pryč s ní.

Z projevu současné ministryně zaznělo, že matematika je vlastně řeč, kterou se dorozumívají technici, a proto je důležitá. Ano, ale matematika toho má na starosti více. Třeba i to, že je výborným nástrojem poznávání.

Právě oni podnikatelé, jak je citováno, upozorňovali na zvrhlost rozhodnutí o rušení matematiky a prognózovali špatný vývoj už před mnoha léty. A také, bylo to někdy v polovině devadesátých let, kdy jsme se sešli na sjezdu Jednoty českých matematiků a fyziků (JČMF) v posluchárně na Albertově. Kolegové z mnoha koutů republiky se pozastavovali nad drancováním v učebních plánech matematiky a fyziky. Místo pro techniku stěžejních předmětů jsme byli svědky plevelnatých náhražek, které sice odpovídaly tendenčním heslům, ale k technice děti nevedly. Na první místo se vedrala idea o bezstresovém vyučování s nepsaným dodatkem, že školní učivo jaksi do hlavy naskáče samo a že důležitější, než krkolomné matematické řešení úloh, je její náhrada - abstraktní výchova k sebevědomí dětí. Ze škol postupně mizely ponky a nářadí z dílen určených pro pracovní vyučování jako neblahý pozůstatek vlády dělnické třídy. Do školské správy se dostávali i takoví, kteří o pragmatickém vzdělávání neměli ani potuchy. Do vzdělávacího procesu začaly strkat nos školské rady, mnohdy s členy diletanty. Konkurzy na ředitele se zvrhly na stranické handrkování, takže ředitelství technických i ostatních škol mohli obsadit humanitně vzdělaní učitelé a prosazovali i tam svůj program.

Byla to právě JČMF u nás, která se poměrně včas na základě svých zjištění ze škol a na základě popudu z podnikatelské sféry representovanou členy Hospodářské komory a členy Rotary klubu a pod záštitou rektora UP uspořádala konferenci s „výzvou kompetentním orgánům státu, také do vlastních řad“, a také s návrhy. Již v roce 1999, kdy se konference uskutečnila, bylo zřejmé, „že firmám citelně chybí vysokoškolsky kvalifikovaní technici, zejména projektanti a konstruktéři“. Dokonce se na základě konference se náprava počala uskutečňovat. Již tehdy.

Konference měla příznivý dopad do centra dění a zdálo se, že se ve prospěch technického vzdělávání, hodinových dotací a povinné maturity z matematiky něco učiní. Ve prospěch snažení se událo několik akcí. Zdálo se, že dojde k alespoň k vyrovnání s preferovaným humanitním vzděláváním. V to doufali účastníci konference, zástupci přírodovědných, technických a lékařských fakult, zástupci gymnázií, odborných škol a učilišť, zástupci Rotary klubu a Hospodářské komory. Výsledek byl předán dále a vyvolal mimořádný zájem, spíše mimořádný rozruch. V první fázi se zdálo, že se podaří útlum přírodovědného a technického vzdělávání zastavit.

Dovolím si předložit několik myšlenek špičkových odborníků z té doby: „Ze srovnání plánů MA, FY, CH, DG, ..., je vidět zřetelný nátlak rodičů studentů na úpravu v rámci ředitelem přidělených hodin tak, aby pokud možno MA a FY nebyly zvýrazňovány.“ „Maturita z matematiky proti dřívějšku není povinná, není tudíž cítěna povinnost studiem matematiky se zaobírat.” „Sehnat kvalitního profesora MA a FY – muže – je problematické.“ „Harmonizace vzdělávání, která nastoupila po převratu, je realizována spíše jako pseudo- či deharmonizace. Nezmění na tom nic ani to, že se do učebních plánů přidalo povinně dějepisu, estetiky či filosofie.“ „Podle mě se filosofie může úspěšně rozvíjet na základě vysoce rozvinuté abstrakce, a k rozvoji schopnosti abstraktního myšlení není nic lepšího než rozvoj matematické mysli a pomocí jejího aparátu interpretace nauky.“ „Na SŠ zavedená filosofie, která vyžaduje životní zkušenost a vysoký stupeň abstrakce, se scvrkává na historický výčet filosofů – jmen a jejich myšlenek – sentencí.“

I když počáteční kroky byly slibné a zdálo se, se podaří matematice ve vzdělávání dát takovou důležitost, jakou si zaslouží, nestalo se tak. Na matematiku ve vzdělávání se dále pohlíželo pohledem divadelního herce, který mívá ve svých povinnostech především hrát-předstírat. To ovšem matematika nemá ráda. Postupně docházelo ke vznášení námitek k tomu či k onomu. Dokonce i tehdejší pan předseda Jednoty nás trochu podrazil tím, že vystoupil proti. A tak téměř dvacet let se o potřebnosti zařadit matematiku na pořad jen mluví a mluví. Pokračuje stále nekonečný seriál kritiky, odkladů a překladů a zdá se, že bude pokračovat dále. To, že tělocvikáři jsou proti, nepřekvapuje. Ale ani matematici nejsou schopni zaujmout jednoznačné stanovisko. Ani misionář snadnější výuky matematice, pan profesor Hejný, citovaný při každé příležitosti, není pro povinnou matematiku. Že by sám nevěřil v úspěchy své metody?

Nejhorší však je, že někteří ředitelé nutí své učitele, aby se na tuto Hejného monokulturní výuku přeškolili. A nutí je, aby ji používali. Velmi mi to připomíná vzdělávací zázrak, prognózovaný kdysi, když se zaváděly množiny. Moudří matematičtí didaktikové nám už tehdy připomínali, že je dobré metody střídat. Monokultura pole brzy vyčerpá.

A proto odkládejme a odkládejme dále a toho, že sami zůstáváme odloženi, si moc nevšímejme.