Kdybychom chtěli nezaujatému pozorovateli, třeba cizinci či Marťanovi, ukázat český problém v potírání extremismu, mohli bychom použít dvě události z jednoho týdne. Právě cizince neznalého nuancí tuzemské praxe by ten rozdíl musel praštit do očí. Úředníci stále o krok pozadu V Ústí nad Labem pochodovaly stovky neonacistů. Akce byla řádně nahlášená, měla prý uctít oběti amerického náletu z dubna 1945. Už z toho čiší podezřelá nostalgie po době, která Američany označovala za „teroristické letce“. Navíc si celý národ šuškal - a přítomnost německých nácků tomu přizvukovala - že jde o oslavu 120. narozenin Adolfa Hitlera. Výsledek? Život centra stotisícového města byl ochromen, výlohy zabedněny, hromadná doprava omezena a neonacisté dokončili svůj marš, aniž by policie - přítomná v masovém nasazení - shledala důvod k zásahu.

V Praze policie teatrálně zatkla Davida Dukea, jenž byl pár hodin předtím řádně vpuštěn do země. Neméně řádně - bez protestů, žalob a trestního stíhání - vyšel o tři týdny dříve český překlad knihy Moje probuzení, v níž si někdejší předák Ku-klux-klanu vylévá názory, které řeč paragrafů označuje za rasismus či popírání holokaustu. Výsledek? Duke byl zatčen a vyhoštěn, ještě než stačil rasisticky špitnout, natožpak někoho vyzývat k činu.

Neonacisté v Ústí si dali pozor, aby slovně neporušili zákon, nehajlovali a nevykřikovali hesla spjatá s třetí říší, oni „pouze“ dali městu pocítit svou sílu.

Též David Duke neproklamoval otroctví, nevykřikoval nic o „negrech“, navíc svou sílu ukazoval jen pár hostitelům u hospodského stolu.

Proč tedy policie v Ústí byla defenzivní, chránila neonacisty před anarchisty, zatímco v Praze působila ofenzivně, ba aktivisticky?

Politickou objednávku tu nemůže nevidět jen slepý.

Slovní spojení politická objednávka zní vždy podezřele, ba konspiračně. Jde ovšem o to, co si pod politickou objednávkou představíme.

Každá policie, i v nejdemokratičtějších státech, pracuje na politickou objednávku, ale ta se řídí obecným řádem, společenským konsenzem.

Jaká je obecná politická objednávka pro státní správu a policii zvlášť v této zemi a této době? Nepovolovat, případně stíhat či účinně rozhánět takové akce, které smrdí nacismem, rasismem, potlačováním práv menšin. Jak to ale, že v praxi je akce tohoto druhu jednou povolena, policií hlídána (Ústí), zatímco jindy preventivně zmařena (Duke v Praze)?

Právě ta nedůslednost posiluje názor, že jde o politickou objednávku toho typu, jaký si spojujeme spíše s Ruskem a Východem. Je to objednávka úředníka Ači úředníka B, politika C či politika D. Místo abychom se blížili k ideálu policejních zásahů typu „padni komu padni“, setkáváme se s praxí typu „tomu ano, tomu ne“.

Ta tradice v polistopadovém Česku je docela dlouhá. Vzpomínáte na červenec 2005 a festival CzechTek? Ač se odehrával na řádně pronajaté louce, policie rozehnala - a to brutálně - účastníky už preventivně na dálničním přivaděči. Jak to, že technaře rozehnala, zatímco neonacisty v Ústí teď chránila? Takovou otázku by nepochybně položil náš hypotetický Marťan, který se nezabývá detaily, jako jsou přesné zákonné podmínky nahlašování podobných akcí.

Nelze popřít, že státní správa i samospráva se učí, ale i tady platí staré klišé, že zločinci jsou vždy o krok napřed. Zhruba před rokem a půl se neonacisté naučili skrývat své akce za obecně přijatelnými hesly. Pochod pražským Židovským Městem na výročí tzv. křišťálové noci maskovali jako „protest proti české účasti v Iráku“. Pochod kolem plzeňské synagogy na výročí transportů plzeňských Židů zase jako „protest za svobodu slova“. Tady by Marťan důvod k zákazu jistě neviděl, ale český úředník znalý věci i prostředí by ho vidět měl.

Loni v lednu, po plzeňském pochodu neonacistů, který až na poslední chvíli zakázal primátor Pavel Rödl, jsme v těchto novinách napsali: „Dobrá zpráva zní, že úřady se učí a příště už snad předem rozpoznají, že ,pochod za svobodu‘ pořádaný na výročí genocidy nějak smrdí.“ Ústí teď naznačilo, že policie se učí spíše demonstrovat svou sílu než účinně bránit občany města. A Praha jen doložila, že to policii jde, jen když chce.

Udělá stát, co Topolánek říká? Mirek Topolánek zcela správně říká, že aktivizace extremistů souvisí s násilím vůči lidem a že tu spirálu zla je třeba včas rozetnout. Má-li tím na mysli právě to, že stát hodlá vymáhat svoji politickou objednávku, že se postará, aby policie fungovala ve stylu „padni komu padni“ a chránila občany více než řádně nahlášené akce neonacistů, můžeme tomu zatleskat.

LN, 28.4.2009

Autor je komentátor LN