Občané mají právo, aby zákony byly srozumitelné, protože tyto nejsou určené několika vědátorům, aby se přeli, kdy a pro koho který zákon platí, ale jsou určené občanům, kteří by měli dle nich přizpůsobit své jednání. Tohle pravidlo formuloval Evropský soud pro lidská práva již v roce 1979 ve věci Sunday Times proti Spojenému království: ..........za zákon ve smyslu čl.10 odst. 2 Úmluvy může být považovaná pouze norma formulovaná dostatečně přesně na to, aby občanovi umožnila přizpůsobit chování. Občan musí mít možnost za daných okolností v dostatečné míře předvídat, v případě potřeby za pomoci znalých poradců, důsledky, jaké může určitý čin přinést.

Ovšem jak zákony a dění kolem nich mají být občanovi jasné, když nejsou jasné ani představitelům moci zákonodárné, soudní i výkonné, o čemž svědčí dění kolem jmenování vlády. Máme špatné zákony nebo tyto špatně interpretujeme?

Překvapení připravil pan prezident politikům, když předem upozornil, že nebude jmenovat vládu založenou na jednom přeběhlíkovi a k rozčarování všech stran tak učinil. Ono totiž nebývá v těchto končinách zvykem, aby politik dodržel slovo. A tu máš čerte kropáč, stalo se.

Nevím kdo se odvolal na právo, že nejmenovat vládu vychází z části ústavy, kde je uvedeno, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. A protože zákonem není nařízena povinnost jmenovat vládu, proto ji pan prezident ihned nejmenoval, i když samozřejmě jmenováni vlády za určitých korektur nevyloučil.

Ovšem této teorie se přidržel JUDr. Vojtěch Cepl a v televizních zprávách prohlásil, že tato část ústavy se na prezidenta nevztahuje. Mimo jiné uvedl i důvod vedoucí k nynějšímu stavu nemožnosti vzniku vlády, který pramení v protiústavním konání pana presidenta tím, že odmítl jmenovat vládu a takové jednání je neospravedlnitelné. Takže dle výkladu práva JUDr. Cepla v této věci jsou prezidentovy pravomocí omezené a vyplývá z nich pouze povinnost jmenovat vládu? Z čeho tak JUDr. Cepl usoudil? Naopak já se domnívám, že presidentovo jednání je ospravedlnitelné.

Vytvořme si pro tuto situaci teorii. Jaké zákony se tedy na funkci prezidenta vztahují a v jakém postavení je prezident? Prezident republiky je hlavou státu, tolik citát - a co je to stát? Stát je mocenská organizace společnosti, opět jde o citát. Z toho vyplývá, že jestli je stát mocenskou organizací společnosti, vyskytuje se zde určitá hierarchie a je logické, že zde následně musí platit subsidiarita, což doslovně znamená respektování pravomoci vyšších institucí, nižšími. A jestli je prezident hlavou státu, ve kterém musí platit subsidiarita, tak je zákonité, že to znamená nejvyššího státního činitele. Ze znění ústavy vyplývá, že v pravomoci prezidenta je právo jmenovat vládu a byť má některé své pravomoci omezené ústavními zákony, tak tohle právo není ničím omezené, není podložené kontrasignací, což znamená, že tuto pravomoc vykonává prezident zcela nezávisle a rozhodnutí je bezprostředně platné a má právo jmenovat takovou vládu, kterou on považuje za schopnou vládnout.

Z čeho lze vycházet? Pan prezident složil slib a ten zní: ...........Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Jaké může být jeho vědomí? Vrátím se k jeho prohlášení o vládě založené na jednom přeběhlíkovi a jsem přesvědčený, že pan prezident vycházel ve svém rozhodnutí ze zkušenosti a pamětníci potvrdí, jak sněmovna fungovala za dob poslance pana Wagnera, který se dostal do pozice jazýčku na vahách a v podstatě učinil celou sněmovnu zbytečnou, protože o osudu navýsost důležitých zákonů rozhodoval pouze on sám.

A jaké je jeho svědomí? Konání vlády se ve svém důsledku musí promítnout na nás občany. Proto chci upozornit na požadavek rostoucího významu právního státu a požadavků ochrany jednotlivce proti nezákonným zásahům (založených i na logice a smysluplnosti) statní správy, která vychází z Rezoluce Výboru ministrů Rady Evropy č. (77) 31 z roku 1977 „O ochraně jednotlivce ve vztahu ke správním aktům“. Provedené úkony vlády, která nemá podporu a musí se spoléhat na hlasy opozice, by byly poplatné kompromisům a v mnoha případech by vznikaly těžce napravitelné paskvily, což by ve svém důsledku postihlo občany a jestli chcete příklad, tak je to zákoník práce, stav naší justice, stav našeho zdravotnictví, kde není parlamentní shoda a názory se zásadně liší.

Mohl bych pokračovat v teoriích ještě nějakou dobu. Třeba z výkladu JUDr. Cepla vyplývá, že prezident ve výkonu funkce není občan, ale je institucí, takže by zde mělo platit právo veřejné. Přes právo veřejné se lze dostat k právu soukromému a lze snadno prokázat, že může platit i pro prezidenta, jako ústavní princip, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Abych nemusel sáhodlouze vysvětlovat, co je právo veřejné a soukromé, doporučuji encyklopedii a k ospravedlnění tohoto tvrzení z ní cituji: Teorie veřejného práva jako zvláštního práva k „obecnému“ právu soukromému pak je v praxi užitečná tím, že umožňuje „subsidiárně“ použít i ve veřejném právu normy práva soukromého tam, kde veřejnoprávní úprava chybí či je kusá a kde nelze dospět k rozumnému závěru, že absence či kusost úpravy má svůj samostatný smysl a účel. Není to zrovna tento případ?

A přejděme k členům vlády, ke kterým, konkrétně jednomu, má pan prezident výhrady. Odbočím a připomenu kauzu cukrovary. Zahraniční společnosti koupily naše cukrovary a následně vrátily EU kvóty na výrobu cukru přidělené EU našemu státu. Za vrácení těchto kvót obdrželi z EU značné částky pohybující se tuším v miliardách. Jaký to mělo dopad na naše, ne firmy, ale vědomě použiji slovo občany? Naše cukrovary se zavřely, zemědělci nemohou pěstovat řepu a cukr musíme dovážet. Když pan prezident kritizoval praktiky EU, že mu připomínají RVHP, kolik bylo moudrých hlav, nejen v zahraničí, ale hlavně u nás, které mu spílaly do euroskeptiků, že je nacionalista a podobně?

Pan Schwarzenberg navržený na ministra zahraničí, k jehož jmenování do vlády má pan prezident výhrady, to vidí prostě, prezident ho nemá rád. Povšimněte si, že pan prezident neřekl, že má výhrady k jeho osobě, ale k jeho jmenování do vlády. Připomíná mi to školní léta, když žák, co byl dutý jako bambus, si tohle odmítl přiznat a tvrdil, že kantor si na něho zasedl, protože mu položil otázku, kterou on neznal.

Skutečnost je taková, že nynější vztahy s Rakouskem utrpěly trhlinu, což se klidně může stát, k tomu mají státy diplomacií, aby takové situace vyřešila. Ovšem ze strany Rakouska není deklarovaná snaha k řešení vzniklé situace jednáním, ale zaznívají naprosto nediplomatické direktivy. To není jenom Temelín, ale informovanější člověk ví, že zde zazněly výtky ohledně prezidentských dekretů, chcete-li Benešových dekretů, a vyvstala otázka, jak se k takovému jednání postavit, protože rakouská strana nemíní jednat a věc chce předat mezinárodnímu soudu, což není tak prosté, ale jasně to vyjadřuje její postoj. Můžeme se tvářit, že se nic neděje, můžeme se podvolit a všechny ať již oprávněné nebo neoprávněné požadavky akceptovat nebo se můžeme chovat jako rovnocenný partner.

Pan Bursík, jako lídr zelených, aniž by se nejdříve seznámil se stanovisky odborníků a konzultoval svůj postoj s oficiální diplomacií, což by se dalo předpokládat u potenciálního člena vlády, bez výhrad se postavil proti a odůvodnil svůj postoj vazbami na strany zelených v zahraničí. Ano, panu Bursíkovi je bližší košile než kabát, ale ta jeho vlastní košile, ne naše košile, kterou by měl jako nastávající člen vlády hájit. A protože ho zajímá pouze jeho vlastní píseček, tak navrhl na post ministra zahraničí osobu, která vzhledem ke vzniklé situaci není tou správnou volbou. Zdůrazňuji, ke vzniklé situaci, že to není tím, že někdo zpochybňuje kvality pana Schwarzenberga v jakémkoliv směru, případně, jak on se domnívá, že ho nemá pan prezident rád, ale je to v tom, že pan Schwarzenberg se ocitl na listině vlády v nesprávnou dobu a v nesprávné funkci.

Kdo čte rakouský Kurýr, tak ví, jak je tento list silně protičeský orientovaný, kdy takřka každý článek je nadepsaný nebo je napsaný v duchu: „Proč se Schwejci boji sněhu, vody atd................“ Články pokračuji tvrzením o našem vrozeném lokajství, k čemuž postoj pana Bursíka nahrává.

Dá se předpokládat, že na základě jmenování pana Schwarzenberga by se v Kurýru objevil článek: „Proč Schwejci použili žehličku?“ A bude pokračovat: Češi si konečně uvědomili, jak se historicky provinili na našem národě a jmenováním knížete Schwarzenberga chtějí spáchané zločiny, jakých se žádný jiný národ v dějinách lidstva nedopustil, vyžehlit. Ale to se vám, vy bando simulantů a lumpů, nepodaří, tady z toho člověka, si vezměte příklad, co dělá? Pláče. Jak, že se jmenuješ? Bursík? Ty se chceš polepšit? Tak to se ti lumpe tak snadno nepodaří ......... a tak bych mohl volně pokračovat v duchu monologu polního kuráta Otty Katze z knihy Dobrý voják Švejk, která tak skvěle a věrně popisuje poměry, které panovaly za starého Rakouska a po kterých se některým politikům v Rakousku tak stýská.