Od "vyhnání z ráje" (Události, komentáře ČT 24) Daniely Drtinové do pořadu "Interview Daniely Drtinové" v čase s menší sledovaností sleduji výkony šarmantní komentátorky zřídka, hlavně proto, že mě její hosté většinou nezajímají. Nicméně její rozhovor s Martinem Pecinou dne 12. prosince 2013 mě k obrazovce přilákal.

S potěšením jsem zaznamenal, že Daniela Drtinová je sice méně útočná a více koketní než v době svého působení v "Událostech, komentářích", nicméně uchovala si dětinskou umanutost, s kterou se vytrvale vrací k stále jednomu a témuž nesmyslu. Tak po Martinu Pecinovi chtěla dvakrát vědět, zda mu nepřijde zvláštní, že se s ním předseda vlády neporadil před vyhlášením rozhodnutí nezařadit na pořad jednání vlády otázku prolomení limitů těžby hnědého uhlí na Ústecku. Kdyby mu pozorně naslouchala, otázku by vůbec nepoložila, protože by musela vědět, že pan ministr se s předsedou vlády v rozhodnou dobu vůbec nepotkal, čili s ním nic řešit nemohl. Způsobem vedení této části debaty přiměla svého hosta, aby pětkrát opakoval zásadní stanovisko k limitům. Přísloví sice říká, že "opakování je matka moudrosti", přesto mi to připadalo nadbytečné.

Ostatně samo lpění na námětu je podivné, protože rozhodování o otázce limitů těžby hnědého uhlí nespadá do působnosti ministra vnitra. Martin Pecina je sice zároveň místopředsedou vlády, takže by měl mít širší obecné informace, ale v tomto případě se jednalo o okamžitou situaci odvozenou od jednání předsedy vlády s panem prezidentem, jejíž vývoj proběhl mimo dosah pana ministra.

Případnější byla debata o rozhodnutí ministra vnitra jako správního orgánu o navrácení Petra Lessyho do služebního poměru policisty, i když tento námět se již dříve omílal na všech místech vhodných i nevhodných a k této části postupu Martina Peciny nelze už nic nového říci. Daniela Drtinová zde rozvinula svou metodu vyslýchání hostů do plné nádhery. Pouze (sic!) pětkrát položila panu ministrovi otázku, který zákon jej přiměl, aby se věcí zabýval. Způsobila, že devětkrát vysvětlil důvodnost svého postupu z právního hlediska. Dvakrát vyslovila pochybnost nad důvodností zahájení správního řízení na základě pouhého podnětu Lessyho advokáta, ač jako držitelka titulu iuris utrisque doctor by mohla vědět, že správní řízení se zahajuje buď z moci úřední, nebo na návrh oprávněné osoby (která se samozřejmě může nechat zastoupit advokátem). Titulu nepřiměřenou nechápavost projevila také ve vztahu k uplatnění zásady ne bis in idem v usnesení Městského soudu v Praze, v němž mylně viděla popření ministrova tvrzení, že Petr Lessy byl jednáním soudů očištěn z obvinění. Pan ministr jí musel vysvětlit, že pana policejního prezidenta očistil již exministr Jan Kubice zastavením kázeňského řízení, takže vše, co následovalo, pak bylo nezákonné. Také jí nedošel správný smysl výroku Ústavu státu a práva ve znaleckém posudku, podle něhož zprošťující rozsudek nevrací policistu samočinně do služebního poměru. Vyvodila z toho, že ministr Pecina vlastně neměl nepominutelný důvod k obnovení služebního poměru Petra Lessyho, ač správný výklad pouze stanoví procesní postup návratu přes správní řízení.

Samozřejmě vytáhla na Martina Pecinu jako hůl domněnku policejního prezidenta Martina Červíčka, že se jej ministr vnitra chce zbavit kvůli rozporům v záležitostech personálního řízení PČR. Způsob, jímž její host nařčení vyvrátil, mi připadal věrohodný.

Na pomoc si vzala i postoj Nezávislého odborového svazu Policie ČR, který chce podat na ministra vnitra kvůli jeho postupu trestní oznámení. Stejně jako ve všech předcházejících pořadech ČT 24 ani zmínkou nezavadila o Unii bezpečnostních složek MV, druhou odborovou organizaci, sdružující policisty, která naopak podporuje návrat Petra Lessyho.

A vůbec nechtěla nic slyšet o mravním pohledu na věc, který Martin Pecina opakovaně zdůraznil a z mého laického pohledu je důležitější než její právní stránka: poškodí-li stát nesprávným úředním postupem občana, má mravní povinnost bez průtahů poskytnout mu zadostiučinění, jakmile se o svém provinění dozví. Právě v této souvislosti vynikne nehoráznost námitky, že ministr vnitra měl vzít ohled na podnět Městského státního zastupitelství v Praze k podání dovolání nejvyššího státního zástupce proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze. Počin MSZ je právně neúčinný interní úkon, o němž se běžně veřejnost vůbec nedovídá. Zatím není známo, zda nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podnětu vyhoví. Ale samo dovolání nemá odkladný účinek a význam nabývá teprve jeho posouzením Nejvyšším soudem ČR, ke kterému by došlo až za několik měsíců, přičemž výsledek projednání je "ve hvězdách". Ještě "ujetější" je požadavek na vyčkání rozhodnutí správního soudu, na který se Petr Lessy obrátil žalobou: definitivní rozhodnutí může padnout i za několik let a jako laik předjímám, že by stejně vyznělo ve prospěch žalobce.

Interview Daniely Drtinové z 12. prosince 2013 je dalším výkvětem snahy České televize o zpolitizování personálního řízení Policie ČR a jednostranného ovlivňování řešení policejněprezidentského schizmatu ve prospěch Martina Červíčka. Česká televize se zde opět postavila do role opozice proti vládě. Nicméně právě díky výše ironizovanému svéráznému způsobu vedení debaty Daniela Drtinová ať chtěně nebo nechtěně její objektivitou a obsažností významně překonala všechny své předchůdce, kteří se námětem zabývali. Některé její otázky se zbytečně opakovaly, jiné byly naivní až hloupé, ale právě díky tomu dostal Martin Pecina prostor k ucelenému vysvětlení důvodnosti svého postupu, přičemž komentátorka uvedla snad všechny známé výhrady proti němu. Kdo se chce ve věci vyznat a pořad neviděl, nechť si jej pustí z archivu a udělá si vlastní názor: dozví se vše, co potřebuje znát. Pořad byl obsahově skutečně vyvážený, což setřelo jeho tendenčnost.

K úplnosti obrazu chyběl poznatek, že podobné situace dvojvládí nejsou úplnou novinkou. Zažili jsme je ve státním zastupitelství, když správní soud zrušil rozhodnutí exministra Jiřího Pospíšila o odvolání tří vedoucích státních zástupců a také v PČR již k podobným nehodám došlo. Dokonce pro dva bývalé ředitele celorepublikových útvarů se nenašlo vhodné uplatnění odpovídající jejich platové třídě, takže přežívají na studijním pobytu v policejních útvarech, jimž nevelí.

Stranou zájmu tohoto pořadu zůstala druhá tvář děje: nezasloužený, velmi nepříjemný dopad ministrova neosobního přístupu k věci do života policejního prezidenta Martina Červíčka. Obraz jeho působení v čele policejního sboru je převážně příznivý. Samozřejmě má na to vliv skutečnost, že byl ušetřen tlaku ze strany smečky politických pletichářů kolem Petra Nečase a Miroslava Machiavelli Kalouska a jejich "kmotrovského" zázemí, který ztrpčoval život Petru Lessymu. Nicméně jeho větší část je odrazem kvality jeho osobnosti a pracovního nasazení. Má-li dnes odejít, je to stejně kruté, jako někdejší odvolání Petra Lessyho. Je na tom ovšem stejně lépe než na konci svého působení ve funkci jeho vyhnaný předchůdce: nehrozí mu, že bude vyhozen z policejního sboru na hodinu bez nároku na výsluhu a další požitky. Zůstane policistou ve vysoké platové třídě a určitě se pro něj najde uplatnění, přiměřené jeho kvalitám. Ačkoli jeho případné odvolání je osudovou nespravedlností, nemění to nic na tom, že Petr Lessy má mravní nárok na návrat do postavení, z kterého byl vyhnán kvůli špinavým intrikám. Současně se jeví jako výhodnější pro Martina Červíčka řešení jeho dalšího zařazení dohodou.

Samozřejmě nedošlo ani na úvahy o možných právních důsledcích případného odvolání Martina Červíčka z důvodu neplatnosti jeho jmenování. Souvisí s tím nepříjemná možnost zneplatnění jeho právních úkonů z důvodu jejich učinění neoprávněnou osobou.

V této souvislosti vynikne důležitost myšlenky vyslovené v pořadu Martinem Pecinou: dvojvládí připravil bývalý ministr Jan Kubice. Nevysloven zůstal možný dovětek, že oba páni prezidenti mají důvod zlobit se na něj a ve vztahu k Martinu Pecinovi zůstat neutrální. Dodávám, že odpovědnost Jana Kubiceho, s ním spolupracujícího ředitele GIBS Ivana Bílka a jejich skrytých loutkovodičů je zjevná a neodpustitelná. Bývalý ministr vnitra má praxi dlouholetého vysokého služebního funkcionáře PČR. Vzhledem k odpovídajícím zkušenostem a znalostem není dost dobře možné, aby nevěděl, že návrat Petra Lessyho do služebního poměru je možný. Mohl předejít katastrofě postavením Petra Lessyho mimo službu na dobu trestního řízení a řízením PČR pověřit náměstka. To už je ale námět k přemýšlení pro orgány činné v trestním řízení. Útok na nezávislost policejního prezidenta a tím i Policie ČR je dle mého názoru laika natolik vážnou záležitostí, že zasluhuje zhodnocení nezávislým soudem, před nímž by vedle výše jmenovaných měli stanout i jejich loutkovodiči.