19.3.2024 | Svátek má Josef


PLZEŇ: Revizoři v dopravě

16.7.2019

Navazuji na článek Chování řidičů MHD ze dne20.6.2019. Asi všichni znají případ, kde řidič trolejbusu zbil mladou dívku, která si u něj chtěla koupit jízdenku a platit stokorunou. Pochybných služeb Dopravního podniku lze uvést více. Např. víme, že Dopravní podnik Prahy má své plánovače, kteří ale nemají zájem nebo nechtějí nastavit časy tak, aby spoje navazovaly, a to hlavně v noci. Další problematická záležitost se týká revizorů, které láká celostránková reklama v pražském deníku Metro, kde se požaduje příjemné vystupování a komunikativní zběhlost. Tento požadavek by měl platit všude, a proto bych se rád podělil o svoji plzeňskou zkušenost se dvěma urostlými revizory, kteří vypadali, že by si mohli vydělávat jako ostraha nebo vyhazovači z barů. Celou neblahou kauzu jsem se snažil řešit dopisy primátorovi Plzně, plzeňské redakci Českého rozhlasu, redakci Blesku, ombudsmance přes podatelna@ochrance.cz, všechno ale zůstalo bez výsledku.

Co se mi tedy přihodilo:Při jízdě v plzeňském autobusu dne 19/7/2018 jsem byl kontrolován dvěma statnými revizory. Neměl jsem jízdenku, protože ve svém věku 80 let jsem předpokládal, že to už není potřeba, stejně jako v Praze nebo Budapešti. Poté, co jsem byl informován o svém omylu, jsem očekával „komunikativní vstřícnost“ ke starému člověku, jako je napomenutí nebo doporučení pro příště. Přístup revizorů byl ale stroze nekompromisní, jako kdybych byl notoricky známý černý pasažér, nějaký výrostek - teenager. Ačkoliv jsem informoval revizory nejen o svém věku, ale i špatném zdravotním stavu, oba urostlí třicátníci se ke mně chovali bezohledně až opovržlivě. Následně při snaze zabránit mi v běžné chůzi, jakémkoli pohybu, použili nepřiměřené násilí tak nešťastně, že mě povalili na zem. Padl jsem na záda a při pádu jsem se udeřil rovněž do hlavy.

Soudný člověk, který vidí pád starce, který se při pádu udeří do hlavy, zavolá okamžitě záchranku. Revizoři to nejen neučinili, ale dokonce na moje požádání rychlou lékařskou pomoc zavolat odmítli(!), což je zřejmé z průběžně nahrávaného audiozáznamu. Místo toho zavolali policii k mé identifikaci, ale žádný doklad o pokutě mi nevystavili. V návalu frustrace a omráčen po úderu hlavou o zem jsem na možné následky nemyslel a odjel domů do Prahy. Teprve při zpáteční cestě, asi po hodině sezení v autobuse, jsem při výstupu zjistil, že se stěží pohybuji v důsledku bolesti zad a s obtížemi jsem dojel přímo do nemocnice Na Homolce k ošetření na pohotovosti chirurgického oddělení. Dostal jsem několikatýdenní bederní fixaci - ortézu - a poučení, že můj pád na záda nemohl být samovolný, ale musel být zapříčiněný cizím násilím, a že jsem měl štěstí, že horšímu, až fatálnímu úrazu zabránil můj batoh se složenou bundou, který jsem měl na zádech a který utlumil můj pád.

Nedávno, po roce od incidentu, jsem dostal výzvu zaplatit přirážku 1518 Kč s hrozbou exekuce, a to bez jakéhokoliv předchozího upozornění a vystavení dokladu o pokutě. Bezvadný způsob, jak vytěžit bezpracně maximální peníze, naopak já mám dodnes zdravotní následky, za které nikdo nebyl potrestán a dokonce se na ně nebere ani žádný ohled.

Ale třeba někdo z čtenářů mi poradí, jak se vyrovnat s dopravním podnikem, byť se to podle následujících řádků zdá téměř nemožné.

Při výměně dopisů s předsedou představenstva a ředitelem Plzeňské MDP Mgr. M. Krausem, jsem neuspěl a byl jsem nekompromisně odkázán na předpisy, sice nikde nevyvěšené a dostupné jen na internetu, což pro návštěvníka jistě přináší určitou dávku bezstarostnosti. Bohužel jsem neobdržel ani jediné slůvko omluvy. Ve svém dopise z 26/7/2018 ředitel potvrdil, že revizoři měli právo mě zadržet, a dosvědčil, že z audiozáznamu vyplývá, že mi revizoři opravdu zastoupili cestu, ale podle jejich vyjádření jsem upadl sám od sebe. Nevím, jestli toto je standardní způsob jednání revizorů se starším člověkem, bez jakýchkoliv ohledů a pochopení, ale nemyslím si, že by to mělo být standardní chování pracovníků městské dopravy v Plzni. Ve své odpovědi na moje nároky předložené člověkem postiženým úrazem v důsledku evidentně nepřiměřeného jednání revizorů zřejmě vychází ředitel z předpokladu, že důchodce si nemůže dovolit zaplatit soudní poplatky, aby obhájil svoji verzi pravdy o nepřiměřeném násilí revizorů. Jejich jména navíc odmítl ředitel sdělit, ačkoliv je to jeho povinnost vyplývající ze zákona. A tím to vlastně skončilo a jen já mám pozůstatek v podobě trvalých následků bolestí v poraněném kříži a pan ředitel má klid na svém pracovišti - je to opravdu to, o co PMDP usiluje, a je to opravdu sociální poslání ředitele?

A tak je mi líto, že právě v pozadí dopisů ředitele vidím jeho skrytý výsměch jako šéfa instituce s velikým právním a finančním zázemím, a to vůči osmdesátiletému starci, důchodci, který za sebou nikoho nemá, a tudíž se stává jakýmsi vazalem instituce. V podtextu svých dopisů ředitel spíše fandí brutalitě a vymáhání pokuty jakýmkoliv způsobem a nikoliv slušnému chování, které by vyžadovalo alespoň minimální omluvu staršímu člověku, kterému se stal úraz s vážnými následky. Kdybych býval neměl v batohu srolovanou bundu, která zmírnila pád, mohlo dojít ke smrtelnému úrazu a pak by ředitel mohl s klidem říci:„Provedená kontrola jízdenky revizory proběhla podle předpisů, s pozitivním výsledkem - získali jsme maximum možných peněz, jen černý pasažér při tom bohužel zemřel.“

Emeritní badatel Akademie věd a čestný občan Prahy 5, Dr.h.c. pardubické university a nositel státního vyznamenání uděleného prezidentem v roce 2017