Nechceme srovnávat uměleckou úroveň nebo aktuálnost obou akcí. To, co je na vídeňském koncertu jedinečné, je jeho atmosféra a pocit sounáležitosti, který vždy na Nový rok prožívají stamiliony televizních diváků v mnoha desítkách zemí na celém světě. Poznali jsme to již v osmdesátých letech díky možnosti sledovat vysílání rakouské televize ORF. Když pak v devadesátých letech začala tuto světovou kulturní a společenskou událost přenášet i ČT, byl to pro nás jeden z důkazů toho, že se naše republika vrací do té části civilizovaného světa ke které patří a ze které byla na dlouhou dobu vytržena.

Bohužel, letos ČT tento celosvětový svátek radosti z hudby, která v tomto případě skutečně doslova spojuje národy, svým divákům odepřela. Stalo se tak poprvé po mnoha letech, paradoxně právě v první den českého předsednictví EU. Nevíme, jaké důvody k tomu ČT vedly. Technické problémy to jistě nebyly a ekonomické snad také ne, když je dostatek peněz na mnoho jiných přenosů, třeba sportovních. Otázka sledovanosti snad také není rozhodující, ČT není komerční televize. Pak už zbývá jen to, že akce nezapadá do programové koncepce ředitele Janečka. Tím však ČT celé veřejnosti vyslala jasný signál, jaké jsou její priority a jak rezignovala na plnění svého veřejnoprávního poslání. Je to i další z důkazů, jak se naše kulturně - politická orientace znovu začíná otáčet někam jinam, než jsme si za uplynulých devatenáct let zvykli a jak v tom ČT hraje svou smutnou úlohu.

V Brně 1. ledna 2009