24.9.2017 | Svátek má Jaromír


105 PLUS: Čas křesel

28.2.2017

V křesle sedávala Ovčí babička, slečna Marplová a v těch houpacích jižanské krásky z povídek F. S. Fitzgeralda. Sedával v něm i T. G. M., stejně jako můj děda, a všichni moc dobře věděli proč. Pořádné křeslo je totiž věc pohodlná, důstojná i noblesní, ale také velká a překážející, proto se mi do mého pokoje-pracovny k mé velké lítosti nevejde.

Vždycky jsme měli v obývacím pokoji sedačku do U, takže na křeslo už nezbývalo místo. Před pár lety, když už byly děti z domu, jsme se rozhodli, že nám stačí sedačka do L. K tomu si pořídíme křeslo, takové, které má ladné tvary, dřevěné područky a dá se v něm krásně pohupovat, prohlásila jsem. A protože Vašek křeslo ani moc kupovat nechtěl, rozhodla jsem, že bude moje.

Bohužel vzhledem k tomu, že v obýváku bývám málokdy a televizi (rozuměj především fotbal) tam nesleduji, moc jsem si toho svého křesla neužila a asi ani už neužiju, protože ho nedávno „objevil“ Vašek a zabydlel se v něm. A tak už zase můžu o křesle jen snít. Třeba... třeba jednou nebudu mít v pokoji tolik stolů a tak se v něm najde místo na pohodlné křeslo pod stojací lampou.

Představa posezení v křesle ve mně vyvolává pocity bezpečí, klidu, odpočinku, tepla a pohody. Vyvolává ve mně představu přátelského rozhovoru, dobré četby nebo pěkného filmu a zapáleného krbu. Ano, zřejmě venku prší, nebo jsou tam hromady sněhu, ale v křesle je pohodlně a teplo. Možná ani nečtu, jen sedím schoulená pod plédem a přemýšlím, i když to chvílemi může znít tak, jako bych spala.

Je to zvláštní, nikdy dřív mě to nenapadlo, jak moc mi posezení v křesle chybí. Možná mi ale spíš chybí ten čas, kterého mám čím dál méně, protože je čím dál víc věcí, které chci anebo které musím udělat, a přitom mi začíná všechno trvat déle. Možná je ta představa posezení v křesle jen fata morgana, možná je ve mně příliš neklidu na to, abych dokázala klidně spočinout.

Možná je to tak, že čas křesel přichází s večerem, přichází s podzimem, přichází s věkem. A někdy se to všechno smíchá dohromady.

Vlastně je to moc hezká představa, na kterou se dá těšit. Že přijde čas křesel... někdy.

Vave Neviditelný pes


Diskuse


Z. Vave
18:36
1.3.2017

D. Ruščáková
21:30
28.2.2017

M. Pajakerryková
19:04
28.2.2017

T. Zana
19:24
28.2.2017

D. Ruščáková
21:31
28.2.2017

M. Pajakerryková
22:44
28.2.2017

Z. Hanča
15:27
28.2.2017

T. Zana
15:31
28.2.2017

Z. Vave
19:02
28.2.2017

M. Beda
12:22
28.2.2017

T. Zana
15:06
28.2.2017

Z. Jenny
17:02
28.2.2017

Z. Vave
19:01
28.2.2017

M. Pajakerryková
19:06
28.2.2017

Z. Jenny
10:31
28.2.2017

M. Beda
11:22
28.2.2017

A. Lex
9:13
28.2.2017

Z. Inka
8:25
28.2.2017

Z. Janaba
11:04
28.2.2017

T. Zana
7:49
28.2.2017

Z. Matylda
7:41
28.2.2017

Z. Lika
7:31
28.2.2017

Z. Nelina
13:32
28.2.2017

Z. Dalmi
7:21
28.2.2017

Z. Xerxová
6:30
28.2.2017

Š. Matyášová
6:14
28.2.2017

Š. Matyášová
6:15
28.2.2017

Z. Nelina
0:32
28.2.2017

A. Lex
9:15
28.2.2017

Z. Lika
10:53
28.2.2017

M. Beda
12:24
28.2.2017

Z. Lika
12:26
28.2.2017

Z. Jajka
17:52
28.2.2017

Z. Vave
19:04
28.2.2017

Z. Lika
21:14
28.2.2017

počet příspěvků: 36, poslední 1.3.2017 06:36









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !