Mít kliku přeneseně znamená mít štěstí. Třebas na poslední chvíli odhalit chybu těsně před odevzdáním těžkého úkolu. Nebo potkat správného člověka. Být ve správné chvíli na správném místě. Udělat náležité rozhodnutí, vybrat si tu správnou cestu na rozcestí života.

Přemýšlela jsem nad tím úslovím. A pak mi to tak nějak vyplynulo samo od sebe. Máš-li kliku, znamená to, že máš i klíč. Dveře. Dům nebo byt. Prostě zázemí, soukromí a jistotu. Přeneseně tedy štěstí, protože základem jistot je pro každého tvora jeho zázemí, základna, kam se vrací léčit si pošramocenou duši či tělo, kam se vrací po vítězně vybojovaných bitvách nebo naopak a kde se cítí v bezpečí. A znamením toho všeho je klika. Kdo má kliku, má téměř vše.

A navíc jsou některé kliky (zvláště ty staré) nádherné. Mluví k nám, kdykoliv je bereme do ruky. Pojď, jsi doma, zmáčkni mne a schovej se za mne, sem, kde je ti nejlépe. Staré kliky jsou nádherná díla, která vznikala v rozpálených kovárnách, chlazená vodou i potem mistra kováře, který ji s citem vytvaroval. Tak vezměme za kliku...

Hlídám svůj dům už věky... polykám dvouocasého hada nebo mám dlouhý rozeklaný jazyk? Všiml sis, člověče, jak úporně bráním tvůj domov před zlem? Ano, trochu rezivím, ale upřímně - kdo ne?

I tvé ruce, človíčku, ohladily mé tělo do vysokého lesku... pořád tě vidím, jak vystupuješ na špičky a s vyplazenou špičkou jazyka se pokoušíš dosáhnout až ke mně nahoru. No vidíš, a teď už na mne roky shlížíš dolů...

Lví síla jde s tebou, kdykoliv zavřeš dveře. Elegantní křivkou se zhoupnu a pozdravím tě, kdykoliv vcházíš...

Mé nejlepší dny jsou už dávno pryč. Přesto i nadále se snažím sloužit ti ze všech sil, tak jako jsem sloužila už mému původnímu pánu. Proč mi dali tvar nohy s botou, která má špic zakroucenu dolů? Už ani sama nevím... možná byl první majitel domu bohatý obuvník, kdo ví.

Náznak keltských run na zámku mi dává nádech tajemna, o to víc vynikne má ladná labutí křivka.

Tisíce dlaní mne ohladilo do vysokého lesku a lehce setřelo původní nátěr. Ale i tak sloužím bez oddechu a ráda.

Když tiše cvaknu, cinkne klíč, jsou rázem pryč všechny chmury. Tak vstup a zahoď starosti, vždyť jsi doma...

Pyšně tu shlížím na ulici. Mám proč. Jsem krásná, přestože letitá. Protože každým dnem, každým rokem stárnu do krásy.

A tak, až budeš někdy procházet starou městskou zástavbou, všimni si také klik. Jsou nádherné a pamatují si toho tolik... A až příště vezmeš do ruky kliku od svého domu, bytu, uvědom si, jakou máš kliku, že máš kliku.

Poděkování za půjčení fotografií patří Mileně Š.