1.

K oblíbeným sci-fi hrdinům dětí přelomu šedesátých-sedmdesátých let patřili komiksoví hrdinové Velký Pirát a Šilhavý Lee alias Šilhoun, dohromady zvaní Mořští vlci, plus zlovolný jejich protipól, geniální doktor QQ.

Autorem cyklu (1968-1974) ukrytém v časopise Ohníček za třemi pseudonymy (Velký Pirát, Růžek, Kapr) byl Vojtěch Steklač (nar. 1945). Už v září 1968 zahájil na jedné ze stránek své "vysílání" jako Velký Pirát a části Vysílačky Velkého Piráta přešly posléze v komiks. I když dnes Steklač zdůrazňuje, že „sci-fi zásadně nečte“, tehdy ji přinejmenším psal. Svižně, dobrodružně, odvážně, a právě ve formě komiksových scénářů a jako "Růžek", kterýžto pseudonym upomíná i na křestní jméno ohníčkovské redaktorky Růženy Babické, od roku 1970 Steklačové.

Od čísla 12/1972 Steklač psal Mořské vlky ovšem i pod třetím jménem "Kapr". Že ke změně autora ve skutečnosti nedošlo, bylo ovšem patrné i nezasvěceným čtenářům Ohníčku, vždyť např. typická kletba kletě se noří z bílých bublin i předtím, i potom. A výtvarnice projektu? Byla jí Věra Faltová (1932-2009).

2.

Steklač své Mořské vlky pojal jako dva české kluky, kteří však operují v cizině. Nikdy se nedovíme, jak se seznámili, a už od prvního příběhu jsou starými přáteli. Tyto figury se vyznačují až podivuhodně neměnným oděvem, který nepřevléknou v žádné z neuvěřitelných situací. Tak to v komiksech už chodívá a vzpomeňme Rychlých šípů a jak "dodržovaly barvy".

Jinou věcí je, že to vede k absurditám. Proč jsou stále bosi? vrtalo mi hlavou v případě Vlků. V Arktidě, v kosmu, na Marsu.., nikdy se neobuli a stále si vyšlapovali srdnatě bez bot, tak jako na začátku po palubě škuneru. Pořád v bílých tričkách s vodorovnými pruhy a všimněme si, že nosí tehdy módní kalhoty do zvonu a taky námořnické šátky. Ten Pirátův je žlutý a má ho jako čelovku. Šilhoun nosí červený šátek kolem krku, ale sotva jde o šátek pionýrský, jak taky kdosi nadhodil. Zpočátku (1968) byl navíc ferdovsky puntíkatý.

Ani tyto šátky hrdinové za žádných okolností neodkládají, následkem čehož u mne vzbudilo rozčarování, když Pirát ke konci cyklu přece jen porušil vžitou zásadu a půjčil ten svůj jiné postavě. "Dohrál“ prostovlasý! Hrůza hrůz!

3.

Co nám Steklač vyzradil o původu hrdinů?

Velký Pirát (snad jeho alter ego) je sice Čech, ale „vnuk grónského strážce majáku“ a kapitán plachetnice Bouřlivák. Šilhavý Lee je ještě záhadnější existencí a Steklač jej zprvu rýsuje asi jako dobromyslného Švejka. Šilhoun se taky čas od času nafoukne a chystá kapitánovi všeliké naschvály. Zpočátku je Šilhoun skoro holohlavý a „schraňuje falešné vousy“. V pravém uchu se mu původně pohupovala náušnice, nicméně tvůrci tyto vizáže později uhladili a Vlci si také najednou potykali. Typické hádky skončily ve chvíli, když se semkli proti společnému nepříteli. Doktoru QQ.

QQ je tahoun komiksu a bytost skutečně fascinující. Kvalita každého dobrodružného příběhu se měří silou, s níž příběh využije záporného hrdinu, a tady to vyšlo. QQ je starý muž v typicky žlutých polobotkách (i když zpočátku bílých) a všude, i v kosmu, se pohybuje v černém fraku, v motýlku a jeho vysokou kebuli pokrývá extrémně vysoký, lesklý cylindr, v kterém byl původně vysílač ovládající netvorné kyborgy, k čemuž se ještě dostaneme.

QQ Mořské vlky svým charismatem postupně zastínil a nesmím proto zapomenout ani na tenký černý knír kroutící se pod jeho netvorně dlouhým, zahnutým nosem. Věra Faltová zkrátka vytvořila mysteriózního tvora, který děti občas až děsil a jemuž šlo stěží odolat anebo přisuzovat lidský původ! Spíš kreatura z hlubin vesmíru. Úděsné, groteskní stvoření, jehož přirozeně lidské potřeby si naprosto nešlo představit. A když jsem ho kdysi obkresloval či kreslil, tajil se mi dech. Jeho minulost byla zastřena oponou a dodám jen, že je to krátkozraký levák a mimořádně vystupoval s cvikrem či v brýlích. Takže proti takovéto kreatuře stáli sliční Mořští vlci a jejich kamarád, „letecký posel“ rorýs Emil, kterému Velký Pirát udělil hodnost námořního kadeta.

Tento Emil ráčkuje a není spokojen se svou titěrností, takže na Marsu pak navštíví Ústav pro vylepšování osobností a stane se rorýsem psovitým pneumatickým, tj. fakticky psíčkem se zobákem. Točením oháňkou může měnit svou velikost, autoři však to pletou, takže někdy se po točení vpravo zvětší a jindy zmenší a naopak. Fígl s ocasem užije Emil v seriálu osmkrát, načež Steklač tu schopnost bohorovně odložil ad acta. Nebo na ni zapomněl? Abych to ale shrnul: Postavy stvořené pro prozaický seriál o jedné mořské vysílačce (připomíná nám momentálně úspěšný film Piráti na vlnách) se bez předběžného plánu ocitly v předem nenaplánovaném ději a... Místy drhly. Steklač je tedy občas přibrousil, ale většinou to měl "v paži". Seriálu to dodalo kouzlo nechtěného.

4.

"Mořští vlci" měli šest cyklů, ale od čtvrtého se odchýlili od science fiction směrem k pohádce, a to stále trapnější, a tak nás tady přestávají zajímat. Pravda, čtvrtý cyklus je vlastně spíš válečná fantasy z podzemního světa a mj. ovlivněná filmem Gappa, v tomto článku se jí však zabývat nebudu, už je tak dost dlouhý, a shrnu jen fakta o základních třech sériích.

1. Vysílání Velkého Piráta (1968-1969, ročník 19) - 16 celostránkových pokračování v číslech 1-16. Mimo 16. díl nejde o komiks, ale o jakési povídání ("vysílání"), Faltovou jen ilustrované. Roku 1969 se v Ohníčku stala i výtvarnou redaktorkou.
2. Mořští vlci a ďábelský doktor QQ (1969-1970, ročníky 20 a 21). 22 pokračování v číslech 5-24 a 1 a 2. V posledních dvou číslech se díly rozrostly ze stránky na oboustranný list, v časopise Ohníček ten poslední. Netypicky podlouhlý formát časopisu (25x16cm) neumožnil nikdy umístit na stránku víc než dvě řady obrázků.
3. Mořští vlci ve vesmíru (1970-1971, ročník 21). 22 pokračování v číslech 3-24. Nejinvenčnější část cyklu, jeho vrchol i těžiště. Surreálnost některých scén budí dodnes úžas - typický pro science fiction. Naivní krása mnohých pasáží je ovšem typická spíš pro kosmickou operu. Steklač poprvé pojmenovává jednotlivá pokračování. 6.

5.

Nu, a ve zbytku článku si můžete prostudovat obsah první, tedy scifoidní poloviny "Mořských vlků".

Chlapec Šilhavý Lee objevil ve starých námořních mapách polohu Ďáblovy jeskyně na ostrově Tuta-Noga v Pacifiku, kde jest ukryt poklad kapitána Morgana. Pod velením jiného kapitána - Velkého Piráta - vyrážejí na tzv. „Velkou Cestu“ alias „první pirátskou plavbu Ohníčku“. Na Bouřliváku. Morganův poklad najdou, vysílačkou se čtenářů zeptají, jak ho využít, a nakonec putuje do vesničky SOS. To je ovšem dobová záležitost.

Během další plavby Pirát trhá příteli zub pomocí kotvy, již spolkne velryba. Hrdinové jsou následkem toho vlečeni až do kanadského Severního ledového oceánu, kde Bouřliváka rozstřílejí piráti doktora QQ. To je vědec budující u severního pólu podmořské město, z něhož hodlá ovládnout svět.

Vynalezl taky modře zbarvené paprsky smrti měnící vše živé v poslušné stroje a jeho kyborgové - vzniklí z ptáků - pořádají krvavé lovy na místní tučňáky. Nelétavý národ těchto tučňáků (v reálu ovšem náležejících Antarktidě, pane Steklači!) se ujme navzdory strádání Mořských vlků i rorýse Emila, když se tito zachrání z velrybího žaludku. Ale QQ unese Piráta a Šilhouna prostřednictvím dvou létajících kyborgů a Šilhavého Lee změní taky v kyborga, načež mu dá za úkol zabít jeho přítele Piráta.

Šilhoun musí poslouchat a Velký Pirát unikne o vlas, když skočí z paluby do oceánu. Rorýs zatím zachraňuje tučňáky před náletem roje kovových stvůr a pak se zmocní doktorova cylindru, v něm je zabudovaný vysílač, jak už bylo řečeno. S Pirátem se stanou Šilhounovými pány a Lee díky tomu vrátí prostřednictvím červených "antipaprsků života" kyborgům lidskou podobu. Hle, byli to piráti. Naskáčí do moře. QQ chce Šilhouna utopit, ale Velký pirát ho srazí do vln. Na dně doktor najde cylindr, Pirátovi ho totiž odfoukl vítr, ale naštěstí je QQ po kontaktu s rejnokem elektrickým "odpálen" až do vesmíru a „hasí si to kosmickou rychlostí k Marsu“. A Vlci? Putují vernovským balónem až do Prahy a změní u Karlova mostu jednu pramičku v další velrybu. Steklačovi asi zrovna docházely rozmáchlejší nápady.

Proměna je kupodivu uskutečněna paprsky života, asi jako by i pramička byla "začarovaným" kyborgem. Pak, v dalších pokračováních šlape děj takříkajíc vodu. Autor cosi vytěží pouze z efektu střetu pražské reality s fantasknem.

Konečně pokračuje let balónem. Ten se napíchne na kostelní báň a během pádu se „porouchají“ paprsky. V posledním zátahu však udělají z balónu raketu (bez komentáře).

Tou raketou Mořští vlci odletí na Mars a spřátelí se tu s namodralými sourozenci Martinem a Martinou. V jejich doprovodu si prohlédnou hlavní, nafukovací město Marsu "M“ a navštíví hrůznou zoo. Stojí za zmínku, že Faltové Mars tak trochu připomíná Mars z knížky Vida Pečjaka Ondra a tři Marťánkové (česky 1963, ilustrace Miloš Nesvadba).

Jak už řečeno, rorýs Emil se pak na Marsu nechá laboratorně přetvořit v pneumatického psa a vytím získá v pěvecké soutěži hlavní cenu, "letenky na Mléčnou dráhu". Na výletě provázejí Vlky a Emila malí Marťánci, ale létající talíř pětice je unesen doktorem QQ - na podivnou sopečnou planetu.

K únosu doktor užil zelený paprsek podobající se v první chvíli kometě. Co QQ zamýšlí, dovíme se pak od něho samého, jak už to v podobných příbězích bývá. Chce vyvolat dojem, že Mořští vlci unesli Martina a Martinu. Pak hodlá povraždit všechny Marťany, kteří pro děti přiletí, a následkem toho, představuje si QQ, uspořádá Mars trestnou výpravu na Zem. „Chci mezi Marsem a Zemí rozpoutat válku.“

Velký Pirát a Šilhoun zatím prozkoumávají pustou doktorovu planetu a bezděky zlikvidují stádo mamutů (kteří je pronásledovali). Udělají z něj "konzervu". U létajícího talíře z Marsu se zatím vynoří ďábelský doktor QQ na hřbetě ochočeného mamuta a chce unést děti. Aby Martina a Martinu zachránil, Emil hodlá poprvé využít své umění se zvětšit získané spolu s novou psí identitou, v rozčilení však zatočí oháňkou nesprávným směrem a nesmírně se zmenší.

Malér! A mamutův chobot už se zmocňuje na doktorův pokyn "rukojmí". QQ mizí v oblacích prachu cválaje na mamutovi přes mimozemské pláně, což je možná nejsurreálnější chvíle cyklu. Mořští vlci ale najdou podle šlépějí a Martininy mašle záhadnou jeskyni, vniknou dovnitř... a zřítí se do doupěte obrovského havrana. Ten je poeovsky hovorný a ozbrojen flintou hlídá v podzemí Marťánky. Nově i jejich zachránce-packaly.

Vstupuje QQ. Spoutá Vlky, ale když odejde, hochům se havrana podaří uspat Mozartovou ukolébavkou. Nato šťastně odstartují v marťanském létajícím talíři a sondují povrch planety za nízkého letu. Objeví doktorův zelený paprsek i podzemní laboratoř. QQ je sice znovu lapí do pasti, Emil však tentokrát točí už správně, vše napraví a přátele zachrání. Ti pak zabrání v poslední chvíli zničení veliké marťanské lodi doktorovým paprskem a jsou Marťany odměněni: raketou, v níž se mohou vrátit na Zem.

A QQ? Byl sice Vlky předán Marťanům, opět však uniká spravedlnosti a vrací se tajně na Zem. V téže raketě.

***

Zdá se vám to banální? Mně ne. Proč tento můj oblíbený komiks dosud na rozdíl od mnoha dalších nevyšel souborně a knižně, netuším.