8.12.2016 | Svátek má Květoslava






JAZYK: České patálie

29.10.2013

Jméno Česko/Czechia aneb Za to si můžeme sami

Kostel sv. Jakuba v Praze, nápis na kazatelně z roku 1714, jak je (červeně) uvedeno chronogramem v textu.

Předesílám, že od roku 1993 se oficiální krátké, neboli zeměpisné jméno České republiky, jímž je Česko, po jistých obtížích hlavně zásluhou našich médií prosadilo a nyní je téměř běžně jeho obyvateli užíváno. Avšak v případě "latiny" globálního světa, tj. v angličtině, v níž zní "Czechia", došlo k zádrhelu. Kupodivu nikoliv v zahraničí, nýbrž v Česku. Většina politiků a úředníků našeho státu, představitelů byznysu, sportu, kultury apod., tato jména soustavně ignoruje, ne-li sabotuje. Je absurdní, že "vzorem" jim v tom je Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Aby se naši politici ve svých slovních projevech na domácí scéně "neučeskorepublikovali", vymysleli si velmi frekventované pojmenování "Tato země". Stačí jen poslouchat, když "mluví řeči". Jím zřejmě chtějí vyjádřit svůj starostlivý a něžný vztah ke své državě. Z velkých televizních stanic jej téměř ignoruje pouze Nova, kde se zejména ve zpravodajství hlasatelé mohou také "učeskorepublikovat". Příčinou zde možná je i to, že Vladimír Železný byl horlivým propagátorem užívání jména Česko, a to i na půdě Senátu PČR jako jeho člen. Tož tobě na truc, ex-šéfe!

Četli jsme, slyšeli, viděli řadu vyjádření v kauze jména Česko/Czechia zhruba tří forem: 1) Jednak více či méně informované, avšak uvážlivé a fundované názory; 2) Jednak v případě jeho odmítačů výlevy řady "odborníků" na jazykovědu, historii, geografii, geopolitiku apod., kteří svou neznalost v lepším případě zakrývají rádoby "duchaplným" vtipkováním na dané téma; 3) v horším pak dehonestováním a uživatelů a obhájců tohoto jména. Obsah většiny chatů raději nezmiňovat. Příkladem prvního typu je v NP článek Ondřeje Neffa z 11. 10. (Název a vlastenectví), příkladem druhého typu fejeton paní Kulhánkové z 16. 10. (Krátký název země ano, ale jaký?). Ten je ovšem jen lehkým čajem ve srovnání s trapným a rádoby velevtipném laškování J. Macháčka v Respektu z 16. 10. 2013.

Na začátku předminulého týdne se však Českem přehnala silná mediální bouře. Protože název státu, coby nepodstatná formalita, patří do kategorie problémů či pseudoproblémů, kterým každý rozumí a ochotně se k nim kdykoli vyjádří, pokud možno zásadně a nesmlouvavě. A to kvůli takové zdánlivé "maličkosti", jakou je v zahraničí, v mezinárodní politice, užívání, vlastně neužívání, zeměpisného jména naší vlasti Czechia. Jak se ho tam mohou naučit, když jej neslyší, nečtou od nás? Sílu této bouři dodávala skutečnost, že se ve prospěch jména Czechia vyslovil a toto jméno používá oblíbený neoblíbenec prezident Miloš Zeman.

Výše uvedené články v Neviditelném psu mě inspirovaly k napsání této úvahy, spíše informace ke "kauze Czechia". Je zde nutné především zdůraznit, že tu nejde: 1) o zrušení politického jména Česká republika a jeho nahrazení zeměpisným jménem Česko, což evokují i titulky některých článků; 2) že krátké jméno ČR není vůbec třeba hledat, vytvářet či si vymýšlet. Bylo totiž kodifikováno a standardizováno relevantními státními orgány již v roce 1993. Tehdy se musela volit tato cesta k oficiálnímu krátkému jménu českého státu, protože mj. z historických, státoprávních i politických důvodů takové jméno vžité neměl. Vzpomeňme obnovení zemského zřízení Habsburky v letech 1627/8. To bylo posíleno v polovině 18. století, kdy byla do té doby v Praze sídlící dvorská kancelář českých zemí přemístěna do Vídně a spojena s dvorskou kanceláří rakouskou. Ta pak centrálně řídila jednotlivé země Rakouska i Česka, tedy Čechy, Moravu a tzv. rakouské (dnes české) Slezsko a Rakouska. Jméno Česko je doloženo od 17. století, někdy se jím označovaly pouze Čechy (Bohemia). Žádný politický režim až do roku 1993 neměl zájem na užívání zeměpisného jména, které by vyjadřovalo územní, státoprávní, kulturní celistvost našeho státu a jeho kontinuitu v čase. Rozděl a panuj. Proto jsme za 2. světové války nebyli "Protektorat Tschechei", nýbrž "Protektorat Böhmen und Mähren. Politické jméno přitom od Karla IV. do roku 1918 znělo "země Koruny české" (nebyla korunou národa Čechů, nýbrž království (země) zvané Čechy). Nacionalističtí moravisté, patrně "v duchu svých nejlepších tradic", požadují změnit politické jméno českého státu na "Republika Čechy a Morava". Výstižné, že? V tomto ohledu by se pak jeden mohl divit, proč nepožadují změnu textu naší hymny. V ní se totiž zpívá o zemi České, nikoliv zemích českých! Co není, může být.

V roce 1993 tudíž bylo třeba se pro nějaké zeměpisné jméno ČR rozhodnout. Stalo se. Jméno Česko se po jistých obtížích hlavně díky našim médiím prosadilo, jméno Czechia nikoliv. Proč? Protože je téměř neužíváme a tím nepropagujeme na mezinárodní scéně.

K čemu však nedošlo začátkem října 2013? Prezident Zeman, na rozdíl od ostatních našich předních politiků a činitelů, již předtím jako první a dokonce nejvyšší představitel ČR začal ve svých vystoupeních jméno Czechia používat. A nyní si dokonce "dovolil" poděkovat prezidentu Izraele za to, že jej také běžně i se svými spoluobčany užívá (i v hebrejštině).

Každý stát má dvě jména, politické a zeměpisné (krátké), ta jsou v drtivé většině jednoslovná. Politická jména států podléhají změnám způsobeným jejich historickým vývojem, změnami politického uspořádání. Vždyť politické jméno našeho státu se od roku 1918 změnilo více než pětkrát! Jméno Česko, označující jeho jádrové území a státnost, však ani jednou. Pouze 5 % ze 197 členských států OSN má v jejím seznamu jmen států spíše z věcných důvodů jako krátké jméno uvedeno jméno politické.

A co je navýsost důležité, zeměpisné jméno státu vyjadřuje jeho kontinuitu v čase a prostoru. Tím má značný význam zejména zahraničně-politický, historický, geopolitický, kulturní, posiluje identitu jeho obyvatel. Jméno Česko a jeho cizojazyčná synonyma si nikdo svévolně nevymyslel, což tvrdí někteří jeho odpůrci. Již v lednu 1993 příslušné orgány OSN (i některá media) se naší vlády zeptaly, jaké krátké (zeměpisné) jméno si zvolíme. Za ně bylo vybráno jméno Česko, angl. Czechia, něm. Tschechien, franc. Tchéquie, špan. Chequia, rus. Čechia atd. Ta byla kodifikována v publikaci Geografické názvoslovné seznamy OSN – ČR: Jména států a jejich územních částí. Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha 1993. Tehdejší ministr zahraničí Zieleniec však o tom neinformoval příslušné orgány OSN. Po dvouletém čekání do seznamu OSN tudíž vložily jako "krátké" jméno Czech Republic.

Krátká jména států jsou historicky zakotvená, převážně vycházejí ze jména většinového národa, který daný státní útvar založil. Jestliže náš národ je český, jsme Češi, pak můžeme založit jedině stát český, tedy Česko. Toto jméno se odvozuje od adjektiva jména Čech, tedy →český→Česko (obdobně Polák-polský-Polsko, Němec-německý-Německo). Jména s Českem všech sousedících států končící příponou (-sko), ta odpůrcům jména Česko nevadí, v našem případě vadí. Proč? Protože ta první se dávno vžila. A "nová" jména se mohou vžít jen tehdy, když se užívají, utvářejí se tzv. územ.

Avšak odpůrci tomu oponují klasickou záměnou příčiny a důsledku. Jméno Czechia prý nemůžeme v praxi užívat, protože je ve světě neznají. Jak "logické". Jak je tam mohou znát, když je neužívají Češi? Avšak málo se ví, že v USA nyní vyšlo několik školních atlasů světa, v nichž se užívá téměř jen jméno Czechia. A ty atlasy jsou vysokonákladové!

Pověstný mediálně vytvořený a velmi trapný protiargument lze označit jako "čečenský blud". Prý jméno Chechnya se jak v mluvené, tak psané formě značně podobá jménu Czechia. Dokonce natolik, že se mohou splést i Rusko nebo USA a srovnají náš stát se zemí. To, že existují národy, jejichž jména mohou znít podobně, a stejně i jména jejich států značí, že se je celý svět musel nebo musí naučit. Ostatně Czechnya není subjektem mezinárodní politiky, jako jím není např. Georgia, členský stát USA. Gruzie se angl. nazývá stejně, tj. Georgie, a kupodivu Bílý dům žádný rozkaz k jejímu bombardování nevydal. Znalci i laici u nás i v zahraničí se naučili rozeznávat dvojice podobných jmen států, jako jsou Austria/Australia, Slovakia/Slovenia, Georgia v USA a Georgia/Gruzie, Thailand/ Taiwan, Serbia/Siberia, Lithuania/Latvia apod. Proč by to nemělo jít v případě "čečenského bludu"? Asi i proto, že na rozdíl od našich sportovních reprezentantů mají sportovci těchto států jejich krátká jména na svých úborech uvedena. Naši hokejisté na úborech žádné jméno svého státu nemají. Jen velký státní znak, Ten se však podle zákona na ochranu státních symbolů nesmí používat například v byznysu, jako obchodní značka na zboží. Kdo by si pamatoval, že plechovka pražské šunky označená jakýmsi lvem pochází z České republiky? Fotbalová reprezentace zase nosí na dresech zpotvořený malý státní znak, což je v rozporu s uvedeným zákonem. Nikomu to nevadí jako i čmárání po státní vlajce. Říká se, že zákony se fackují odshora dolů.

Jde tu přeci o mezinárodní obchodní značku pro zboží vyrobené u nás. Dříve to byla velmi známá "Made in Czechoslovakia", dnes by to měla být, jak je ve světě pragmatickým zvykem, krátká "Made in Czechia". Jde tu o obrovské sumy peněz. A na těch přeci a jenom tolik záleží.

Praxe potvrzuje, že se mýlí ti, kteří tvrdí, že jednoslovné jméno státu nepotřebujeme. Přitom se ještě občas užívá perla, jíž je jméno státu "Czech" (viz nejen ZOH Nagano). Prý nahrazuje jméno Czechia, jelikož je zkrácením jména Czech Republic, jak mi po Naganu napsal tehdejší náměstek ministryně MŠMT ČR pro tělovýchovu a sport L. Malý. Ten se ovšem odvolával na stanovisko firmy Nike. Z toho jednoznačně plyne, že pro běžnou komunikaci korektní jednoslovné jméno prostě potřebujeme

Prezident Miloš Zeman si na rozdíl od svých předchůdců a vůbec naší politické elity uvědomil: 1) že stát, který nemá své krátké "křestní" jméno, se jeví jako něco nepřirozeného, efemérního; 2) že slovo, jméno, jež se nepoužívá, se nevžije; 3) že nejde o to, zda Česká republika nebo Česko, nýbrž o to, kdy a kde, při jaké příležitosti užít politické nebo krátké jméno státu. Proto konal a koná. Jde o jednoznačné, výmluvné jméno naší vlasti, země pyšnící se státností a hranicemi více než tisíciletými, přesto tolikrát v minulosti i nyní zpochybňované. Zatím můžeme jen závidět vžité jméno našim bratrům ustálené jméno Slovensko/Slovakia, narozené až v polovině 19. století. To jsou ale paradoxy, řekl by klasik. Závěrem čtenářům doporučuji nahlédnout do webové stránky Občanské iniciativy Česko/Czechia, která byla založena v roce 1997 v Brně (!): http://www.czechia-initiative.com/

Leoš Jeleček


Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?

Diskuse


R. Johnová
16:43
29.10.2013

J. Křivánek
16:24
29.10.2013

M. Hoblík
15:58
29.10.2013

C. Manana
12:46
29.10.2013

V. Novák
16:20
29.10.2013

V. Heidlerová
9:50
29.10.2013

M. Hoblík
15:59
29.10.2013

J. Ráž
9:15
29.10.2013

V. Heidlerová
9:51
29.10.2013

V. Novák
10:08
29.10.2013

p. kmoníček
13:09
29.10.2013

J. Ráž
19:38
29.10.2013

P. Sulc
17:42
29.10.2013

J. Ráž
20:44
29.10.2013

J. Dvořák 188
7:58
29.10.2013

P. Sulc
3:23
29.10.2013

M. Řepa
7:39
29.10.2013

počet příspěvků: 17, poslední 29.10.2013 08:44









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.