Českou republikou lomcuje další z pravidelně se opakujících krizí identity. Hledá neformální jednoslovný název. To je zcela pochopitelné. Patrik Vozembouch by se taky ošíval, kdyby ho přítelkyně v intimních chvilkách nebo kamarádi u piva titulovali plným jménem, jak je má zapsané v dokladech. A co teprve jeho provdaná sestra Nikol Šarlota Červeňák Vozembouchová!

Není však třeba znovu vynalézat kolo, ba ani Ameriku objevovat. V době posametové, když v parlamentě zuřila bitva o pomlčku, šikovně do ztracena odsunující norimberský proces s komunisty, jsme s přítelem Švestkou blahé paměti seděli v jeho prostém, leč čistém příbytku na pomezí Britské Kolumbie a Alberty. Když už jsme u těch plných a zkrácených jmen, tento samorostlý dřevorubec, fotograf a psáč se jmenoval Jaroslav Švestka Borský. Mezi jeho vynálezy totiž patří pravidlo, podle kterého každý politický vězeň má používat přídomek příslušné věznice, tedy Mírovský, Pankrácký atd., aby se usnadnilo vzájemné poznávání.

Slavili jsme Vánoce a vymýšleli ptákoviny. Došlo i na pomlčkovou lapálii, i shodli jsme se, že délka názvu země bývá nepřímo úměrná její velikosti a významu. Tak třeba Kanada si úplně krásně vystačí se šesti písmeny a nikdo si ji s jinou zemí neplete. U malých státečků se naopak často přihodí, že než vykoktáte, kam jste to vlastně přijeli, jste už dávno zase za hranicemi. Abychom své rodné zemi pomohli, rozhodli jsme se vymyslet stručný, leč výstižný název, který bychom bez nároku na autorská práva předali tam, kde pravda vítězí.

Nezištně jsme na oltář vlasti obětovali několik lahví červeného, patriotický Goliáš Jarda pak i láhev Alberta Premium Rye Whisky. Návrhů padlo mnoho, ale nakonec o několik délek zvítězila Jardova Republika Rafanda, zkráceně Na Rafandě. No uznejte sami, jak to jde hezky z pusy: "Kam letíš?" "Ále, zase musím na Rafandu." Žádné problémy s výslovností ani s diakritikou. The Republic of Rafanda nebo jenom Rafanda. Obyvatelé by byli Rafanďané, jedno jestli ze Zaolží nebo od Klatov, a mluvili by rafandsky, každý svým dialektem. I přeložené to zní dobře: The Bickering Republic plná hrdých Bickertons nebo la République de la Chicanerie, jejíž obyvatelé se nazývají chicaneurs a chicaneuses.

Další jednoslovný název vymyslely děti mých známých z Vídně. Jako spousta jiných exulantů se i jejich rodiče hned po sametu vydali navštívit babičky, tetičky, ano i kamarády z mokré čtvrti. Děti z výletu nadšené nebyly a při jeho opakování rodiče museli použít válečnou lest a tvrdit, že se jede někam úplně jinam. Jinak by je do auta nedostali. Když ubohé děti podle směrovek odhalily strašlivou pravdu, jaly se vyskakovat za jízdy, ječíce, že do toho Šajslandu nepojedou.

Vybírat tedy je z čeho, stačí se dohodnout.

© Zuzana Kulhánková 2013