20.10.2018 | Svátek má Vendelín


HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (29)

11.4.2018

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Samozřejmě, že řada znamenitých lékařů byla (a je) i mezi těmi, kteří netvořili součást univerzitního prostředí a věnovali svůj um tak říkajíc práci v terénu. I za nimi musíme občas odskočit.

Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Nebo také pedagogy. Jako například český lékař, botanik a především pedagog Karel Slavoj Amerling (1807 - 1884).

O předcích Amerlingových se tradovalo, že šlo o dezertéry pruského vojska Friedricha II, kteří se usadili na jihu Čech. Ať to již bylo jakkoli, tatínek Karla Amerlinga (který si vlasteneckého Slavoje přidal později) Jan Ammerling (*1775) pocházel z Havraníků, kde se jeho rodiče živili hospodařením a vinařstvím. Jan Ammerling přišel do Klatov v roce 1799, vykoupil se z vojenské služby a pronajal si „Hotel Bílá růže“ na jižní straně klatovského náměstí. Původně se hotel jmenoval „U slunce“, v jisté době také „U dvou bílých růží“. V roce 1771 v něm přenocoval budoucí císař Josef II. Ještě v devadesátých letech minulého století byl hotel vyhledávaným pohostinským místem, dnes je z něj po restituci administrativní budova.

A v té se 18. září 1807 narodil Karel Slavoj Amerling. Zemřel 2. listopadu 1884. Sto let poté, vyhlásilo UNESCO sté výročí jeho úmrtí za světové kulturní jubileum. V Klatovech měl v první polovině minulého století ulici a nábřeží, dnes nemá nic. Dokonce nenajdeme ani jeho jméno u hesla Klatovy ve Wikipedii v oddíle „Osobnosti“. Jsou tam samozřejmě právem Josef Dobrovský, Václav Matěj Kramerius, Josef Thomayer, Jiří Suchý, Jaroslav Vrchlický a jiní, dokonce jsou tam dva nedávní brankáři FC Viktorie Plzeň. Pouze doktor Amerling nikoli.

Amerling 1

Karel Slavoj Amerling

Karel Slavoj Amerling byl prvním dítětem otcova druhého manželství. Jeho maminka Anna (*1783) rozená Jelínková byla dcerou chudenického rychtáře Jana Jelínka, který byl velice vzdělaným místním písmákem, znalcem literatury, politiky, studoval i latinské spisy. A tak Karel trávil své dětství ve škole v Chudenicích a vztah k přírodě získával v dědečkově a v babiččině hospodářství. V jedenácti letech začal studovat na gymnáziu v Klatovech, po osmi letech studoval filozofii na vídeňské univerzitě, posléze přešel na studia medicíny na pražské univerzity, což bylo pro rodiče finančně méně nákladné, než studia vídeňská. V roce 1836 získal doktorát všeobecného lékařství obhajobou dizertační práce o přehledu krystalografie. To byl již dva roky asistentem lékaře a profesora zoologie Jana Svatopluka Presla (1791-1849) našeho nejvýznačnějšího přírodovědce 19. století. Zde se upevnil Amerlingův vztah k přírodě, zejména pak k botanice. Kdo by konec konců nechtěl být u toho, když profesor Presl vymýšlel české názvy rostlin a zvířat, které používáme dodnes (lebeda, šťovík, kopretina, tuleň, vorvaň, zubr, hroch či klokan a mnoho jiných). Seznámil se i s jeho bratrem Karlem Bořivojem.

Dalším vzdělancem, který novopečeného medika Amerlinga výrazně ovlivnil, byl Kašpar Maria hrabě Šternberk (1761-1838), který ho pověřil péčí o jeho rozsáhlé botanické a paleontologické sbírky, které později hrabě Šternberk věnoval Národnímu muzeu. V té době vyšlo Šternberkovo Pojednání o rostlinopisu v Čechách, do roku 1938 vycházelo společné dílo Kašpara ze Šternberka, Karla Bořivoje Presla a Augustina Cordy Pokus o zeměpisně botanické popsání pravěkého rostlinstva.

V následných letech soukromé lékařské praxe se Karel S. Amerling začal vážně zabývat nejrůznějšími otázkami vzdělání. Zvažoval možnosti učitelské přípravy i pro ženy, počal organizovat a pořádat vzdělávací přednášky pro mladé řemeslníky, aktivně se přičinil i o vznik první české průmyslové školy v Praze. Publikoval, vydal první práci, která nesla titul Knížka o hmyzech, pilně přispíval odbornými články do časopisu Světozor a začal připravovat svoji „Budeč“.

Amerling 2

Jedna z prvních Amerlingových přírodovědných publikací

Podařilo se mu nezměrným úsilím získat prostředky pro výstavbu „Nové Budče“, s neprosto netypickým provozem výuky. A tak již v roce 1842 stála na rohu Žitné ulice a ulice V Tůních třípatrová budova, dokonale vybavené učiliště pro výchovu a vzdělávání učitelů, podnikatelů, řemeslných mistrů, učňů, vychovatelek, dívek starších patnácti let a hospodyní.

V přízemí byly dílny a laboratoře, v prvním patře rozsáhlá posluchárna, v druhém patře se vyučovalo hudební teorii a zpěvu, ale byl zde přírodovědný sál dílna k broušení skla a drahých kamenů a knihovna s tiskařským vybavením umožňujícím tisknout v arabštině, ruštině, hindustánštině, čínštině, mongolštině, dále také staroegyptské hieroglyfy, tisk v hlaholici a cyrilici. Třetí patro zabírala nemocnice, v níž MUDr. Amerling se svým spolupracovníkem MUDr. Janem Špottem (1813-1888) léčili pacienty vodoléčbou tzv. zavejcováním. Pacienty balili do mokrých prostěradel, obložili houněmi a nechali osm hodin bez jídla, aby se pocením zbavili škodlivin. Přesně podle Priesnitze. Na střeše budovy byla hvězdárna a meteorologická stanice, na zahradě botanická část, měla zde vyrůst tělocvična i hřiště. Byla zde i nedělní škola pro řemeslníky, první český fotoateliér, dílna pro kovolijce, místnosti proškolování mnoha profesí. Něco velkorysého, co Praha (a nejen Praha) ještě neviděla. Škola vydávala i časopis „Posel z Budče“.

Budeč nebyla pouhým doškolovacím ústavem, ale ve své době se stala mimořádně významným střediskem obrozeneckého a vlasteneckého života. Což nám dnes v modernější podobě schází. Stálým problémem byly finance. Lev hrabě Thun budovu koupil a vyrovnal se s věřiteli. Jenže bylo to v Čechách. V roce 1848 přišlo na Amerlinga udání, že je účastníkem protistátního spiknutí, byl zatčen, vzat do vazby a obviněn. Nakonec prokázal svou nevinu, výrok soudu byl otištěn i v novinách, avšak stín podezření z trestného činu se zde stále vznášel. Důvěra byla pryč a ústav vlastně postupně končil již několik let předtím. Úžasné učiliště se stalo rychle nájemním domem a dnes byste na něm vůbec nepoznali, čím dům byl, jakožto zde nenajdete nějakou zmínku o jeho zakladateli a provozovateli. Amerling ještě pár let splácel drobné dluhy.

Amerling 3

Kostel sv. Petra a sv. Pavla v Budči

Nicméně odborné kruhy si jeho znalostí velice cenily. V říjnu 1848 byl Karel Slavoj Amerling jmenován ředitelem České hlavní školy a učitelského ústavu, který byl její součástí. Ústav sídlil v Panské ulici a na něj Amerling přenesl název Budeč a díky jemu bylo studium prodlouženo na čtyři roky a stal se vlastně první českým učitelským ústavem. Jeho činnost Amerling výrazně podpořil vědeckými pracemi, vydáváním moderních učebnic, metodickými pomůckami, návrhem nové školské soustavy, konceptem národní školy, obrazy a dalšími pomůckami. Málo platné, byl přece jen znám svým nekompromisním vlastenectvím, takže byl po dvaceti letech, v roce 1869 přinucen odejít.

V roce 1871 se Karel Slavoj Amerling stal ředitelem nově založeného ústavu pro slabomyslné (v tehdejší jazykové dikci „ústavu pro idioty“) v Praze. V Ústavu pro slabomyslné, který byl obecně známý pod jménem Ernestinum, byl Amerling nejen ředitelem, ale i lékařským rádcem, přičemž obě funkce vykonával bezplatně. Amerlingova koncepce výchovy slabomyslných dětí vycházela z pevné víry v ozdravující sílu venkovského prostředí. Vytvořil velice moderní systém výchovy obsahující i manuální práci (košíkářství, truhlářství, výrobu hraček), ale také například prosadil poměrně rozsáhlou metodu hudební terapie.

Amerling 4

Hrob Karla Slavoje Amerlinga a jeho manželky Svatavy v Budči…

Není nutno zdůrazňovat, že lékařské vzdělání bylo Amerlingovi značným pomocníkem a to v podobě přímé i nepřímé. A navíc se stal ještě i lékařem školství, což nám dnes schází. K uctění jeho památky byl v roce 1935 učitelskému ústavu v Praze propůjčen název Amerlingův státní mužský ústav učitelský. Učitelské ústavy, které měly velice výbornou tradici, byly u nás k 31. srpnu 1948 celostátně zrušeny. MUDr. Karel Slavoj Amerling byl dle svého přání pochován na hřbitově u kostela v Budči. Jde o památné místo v kladenském okrese s jedenáct století starým kostelem sv. Petra a sv. Pavla. Ten je vlastně nejstarší stojící budovou v Česku. Stojí na místě bývalého hradiště Budeč, které mělo být jedním z opěrných bodů Přemyslovců. Legendy svatováclavské obsahují tvrzení, že se zde učil i budoucí kníže Václav. Úlohu Budče rozvinul (všem pouze v jeho fantazii) Václav Hájek z Libočan ve své kronice a spojil místo s činností knížete Kroka a jeho tří dcer. Nu a Karlu Slavoji Amerlingovi se ta myšlenka místa vlasteneckého vzdělávání velice zalíbila. Proto ta Budeč.

Avšak bylo archeologickými průzkumy dokázáno, že jsou zde zbytky pravěkých hradeb z 9. století a místo samo bylo osídleno již v době bronzové. Co my tady všechno nevíme?

MUDr. Amerling byl vlastencem a měl naprostou důvěru ve schopnosti Čechů, potažmo Slovanstva. Což nám někdy v těchto dobách schází. V publikaci Příruční knížka pro sběrače přírodnin vydané v roce 1849 mimo jiné napsal:

„Čechové a Slované jsou národ zasvěcený na dobrodinství a učitelství národů všech.“

Příště: Bedřich Karel Eugen Všemír hrabě Berchtold z Uherčic, český lékař a botanik.



Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové
Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem řady kampaní a přednášek je především poukázat na to, že rakovina prsu může postihnout každou ženu bez ohledu na věk. Včasné nalezení nádoru značně zvyšuje šanci uzdravení.

Diskuse


J. Sinnreich
23:51
11.4.2018

A. Alda
12:26
11.4.2018

počet příspěvků: 2, poslední 11.4.2018 11:51









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.