21.5.2019 | Svátek má Monika


HISTORIE: Velká válka (1)

27.2.2014

Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nima mohlo stát… , řekni, kde ti muži jsou, co se tady mohlo stát, kde ti vojáci jsou…

Je me souviens des
jours anciens et je
pleure…

(vzpomínám si zašlých
dnů a pláči)

Paul Verlaine (1844-1896)

Na kopci, jejž léto pálí
potůček mě uspával,
vtom však bubeník mi zdáli
jako ve snu bubnoval.

V dáli blízko, nahlas, tiše
dolehne k nám ze silnic
potrava děl, v smutné pýše,
vojáci jdou smrti vstříc.

Ve světě se na bojištích
bělají kosti zabitých,
pěkní hoši, z bitev příštích,
nevrátí se nikdo z nich.

Ryku polnic odpovídá píšťal pronikavý hlas
řada za řadou se střídá:
zrozen z ženy, vstanu zas.

Alfred Edward Housman (1859-1936),britský básník a filolog

O 1. světové válce jsem se poprvé dozvídal od svého dědy, skláře ze severních Čech, který jako rakouský voják prošel bojišti "Velké války". Snad i tato válka, která zanechala své tragické stopy v podobě statisíců křížů na vojenských hřbitovech ve Flandrech, v severní a východní Francii, které prolézám posledních dvacet let, spoluzapříčinila můj vztah k Francii (la pays de la culture a de l´amoure), po které jsou rozprostřeny tisíce hrobů s nápisy "Mort pour la France". Ve válce později nazvané 1. světová válka, když po dvaceti letech ji následovala další, tentokráte s pořadovou číslovkou druhá.

Velká válka připravila o život více než 9 milionů vojáků, námořníků a letců. Podle odhadu historiků si pak bombardování vyžádalo životy dalších 5 milionů civilních osob.

Co všechno jsem z bojišť této války navštívil? Poprvé jsem vyjel z Arrasu po stopách knihy Miroslava Ivanova "Marsova pole". Z města, kde se narodil advokát a revolucionář Maximilian Robespierre a které nám zvoní jménem Manon Lescaut (Manon, ach Manon z Arrasu), z města, kolem kterého přešla válka dvakráte a kde na místech kolem něj padli všichni čeští a slovenští vojáci z legendární roty NAZDAR. Jen kousek od Arrasu (v regionu Nord-Pas-de-Calais) je městečko Neuville Saint-Vaast, městečko plné válečných hřbitovů, německého, Commonwealthu, britského a největšího kanadského s památníkem VIMY se zaměřovacím bodem Notre Dame de Lorette (Mémorial et parc commémoratif du Canada a Vimy - Musée vivant 14-18 de Notre-Dame de Lorette a Ablain-Saint-Nazaire). Kóta 140 byla nejvražednějším místem. Počátkem dubna 1915 v druhé bitvě v Artois útočila rota NAZDAR jako součást II. pochodového pluku Marocké divise, 33. armádního sboru pod velením maršála Pétaina na opěrný bod Ouvrages Blanc, aby dosáhla hřebenu Falaise de Vimy s kótou 140. Jen půl kilometru od Neuville Saint-Vaast je vesnička La Targette se stejnojmenným, jediným samostatným čsl. hřbitovem ve Francii (Musée militaire de la Targette a Neuville-Saint-Vaast).

Samozřejmě, česká oddělení, většinou ve tvaru "carré", jsou i na jiných francouzských vojenských hřbitovech, dokonce i na západě Francie, v městečku slavném nikoli válkou, ale nápojem, který se po něm jmenuje - Cognac. Čeští vojáci, zde pohřbení, nepadli v boji, ale zemřeli po zraněních u Arrasu ve zdejší nemocnici. Cimetière du Breuil nacházíme až nahoře nad Cognakem. Zaparkujeme u konce dlouhé zdi ve stínu rozlehlých cypřišů a na informační tabuli vidíme známý znak - bílo-modro-červenou helmu - "Aux ancienne combattants" (starým bojovníkům), což nám signalizuje, že jsme na správném místě. Vcházíme kovovou branou mezi sloupy ve zdi u budovy márnice a ocitáme se na rozlehlém hřbitově, v jehož středu na vysokém stožáru se v mírném větru třepetá francouzská vlajka. Kde je vlajka, jsou vojenské hroby. Jak zjišťujeme, tvoří "carré militaire" rozlehlý čtverec obehnaný kovovými sloupky spojenými řetězy. Jejich náhrobky z bílého mramoru, před kterými jsou obdélníky vysypané bílým štěrkem, se v prudkém slunci ostře odlišují od tmavých civilních hrobů za cestami, které oddělují tuto vojenskou část. Vytahuji fotoaparát, notes a propisku a procházeje řadami mezi náhrobky s francouzskými jmény, identifikuji postupně mezi nimi celou řadu jmen nepochybně českého původu. Poznamenávám si je, třeba pomohou i po tolika letech někomu někoho najít. Nuže, v městečku proslulého jména, z jehož drahých lahví se připíjí na celém světě, spí mezi svými francouzskými kamarády svůj věčný sen tito naši vojáci: Vasal Bohumil, Dedic Jean, Novak Joseph, Dvorak Joseph, Kratky Bohumil, Carsky Frank, Kubalik Antoine, Bares René, Navratil Charles, Kubias Vaclav, Zima François, Nikl Joseph, Prokof François, Kejk Vincenz, Jenilek Antoine, Furenda Adam, Istvanek François a Navratil Jean. V sousedním Jarnacu jsou pohřbení další tři čeští vojáci, ve městě, které je rodištěm i místem posledního odpočinku francouzského prezidenta Françoise Mitterranda (1916-1995).

Na hřbitově La Targette spí svůj věčný sen nejen vojáci z roty NAZDAR, ale i jejich druzi padlí v II. světové válce.

La Chemine des Dames, nad řekou Aisnou na sever od Remeše, jedna z prvních štěrkových silnic ve Francii za svoji kvalitu vděčila častým jízdám kočáru s dcerami krále Ludvíka XV. zvanými "Dámy Francie", princeznami Adelaide a Victoire, které tudy jezdily z Paříže do Château de Boves v blízkosti Vauclaire ke kněžně Françoise de Chalus, exmilence jejich otce, ale i dvorní dámě Adelaidy. Tu pravou proslulost získala Chemin des Dames druhou bitvou na Aisně v dubnu 1917 a poté v říjnu 1917 v rámci Nivellovy ofensivy. Byla místem jedné z prvních tankových bitev (Memorial des chars a Berry au Bac). Jeskyně kolem cesty, tehdy sídla velitelství, dnes musea dokládají krvavý charakter bitvy, kde jen v první den bitvy na Aisně padlo 40 000 mužů. Silnice kopíruje hřeben, který byl pro obě strany válečným cílem při snaze ovládnout strategický terén (Musée La caverne du Dragon a Oulches-la-Vallée-Foulon).

Močály ve Flandrech, hřbitovy a pomníky kolem Passchendaele, vesnice, o které by svět nevěděl, kdyby se nestala místem jedné z nejstrašnějších bitev Velké války, tzv. třetí bitvy u Yper (Mémorial - Museum Passchendaele 1917 a Zonnebeke - In Flanders Fields Museum a Ypres). Dodejme, že tato bitva se po dva roky odehrávala v blátě, neboť obě strany na sebe střídavě otvíraly hráze, které zadržovaly moře od území s podmořskou výškou (Flanderská pole).

Verdun s pevnostmi Douaumont, Vaux a Souville je dodnes místem, kde se smí procházet jen po vyznačených cestách. Ještě dnes prudké deště obnažují špice nevybuchlých granátů. Dopadlo jich sem, na území několika hektarů, téměř 70 000, ne granátů, ale železničních vagonů plných granátů (Mémorial de Verdun). Národní památník (Tranchée des Bayonettes - bajonetový zákop), ve kterém granát ráže 380 mm zasypal četu vojáků připravených z něj vyběhnout do útoku. Dnes vyčnívají jen špičky jejich bajonetů. Po vesnici Fleury de Douaumont zbyly jen jámy po granátech s cedulkami, co kde předtím stálo. Kolem je jen mladý les, protože na půdě kontaminované kyselinou ze zákopů celá desetiletí nic nerostlo. Věž mrtvých a pod ním 15 000 bílých křížů. Celkem zde padlo cca 700 000 Němců a Francouzů. Město Verdun, dříve známé jen svými kyselými bonbóny - dropsem, se stalo "slavné" svým "mlýnkem na maso" (Ossuaire de Douaumont)."

Voie sacrée, svatá cesta z městečka Bar le Duc, v jehož zámečku sídlilo spojenecké velení Quartier Général de la III. armée Française a Souilly - Musée de la voie Sacrée a Souilly). Je to úzká silnice, po které jezdily do verdunských pevností nákladní vozy naložené municí a vojáky, zatímco zpět vozily raněné, šílené a mrtvé. Když po ní jedeme, tak se nám krajina zdá zcela všední, prostě kus francouzské krajiny. Až na obraze ve výše uvedeném museu uvidíme, jak to zde tenkrát vypadalo. Jedno nákladní auto za druhým, po jedné straně silnice kolony vojáků tam, po druhé zpět. Jedni rozedraní, špinaví a se zakrvácenými obvazy, druzí odhodlaní a filmově odvážní pochodují na linii fronty. Obraz doplňují panely plné černobílých dokumentárních fotografií, které v detailech zobrazují to, co barevné plátno.

Kraj Champagne, region slavného šumivého vína se svým středem - městem Épernay se sochou Dona Perignona a sklepy v délce 40 km - plné šampaňského nejznámější firmy Moet & Chandon, je zároveň krajem krvavých bitev. Vždyť tudy vedla cesta do Paříže, do které se Němci tehdy skoro dostali. Je zde více champagnerií, nebo hrobů vojáků? To nikdo nespočítá.

Město Albert s museem plným zbraní (Musée "Somme 1916" a Albert), Cambrai s památníkem prvního nasazení tanků, památník novozélandských vojáků v Longueval, městečko Péronne s výtvarně pojatou expozicí Velké války ("L´Historial de la Grande Guerre a Péronne). A protože Velká válka nebyla jen válkou evropskou, či jen evropských vojáků, nesmíme zapomenout na Musée Franco-Australien a Villers-Bretonneux.

Cateau-Cambrésis, město, ve kterém byla r. 1559 uzavřena mírová smlouva mezi francouzským králem Jindřichem II. a španělským králem Filipem II., která na desetiletí změnila tvářnost Evropy. Ukončila období francouzsko-španělských válek o Itálii a potvrdila španělskou převahu na Apeninském poloostrově. Dnes je jedním z největších památníků bitvy na Sommě, dalšího mlýnku na maso. A co bitva na Marně, která obklopila bojiště lesy bílých křížů. Zde se zhroutil v první bitvě na Marně (Zázrak na Marně) Schlieffenův plán, jak bleskově dobýt Paříž (Mémorial des batailles de la Marne 14 - 18 a Dormans).

Naproti tomu další memoriál je vítězný - Mémorial de la clairiere de l´Armistice a Compiegne (vagon příměří a triumfu Francie, po 20 letech zase jejího ponížení) - když v něm Hitler v r. 1940 nechal Francii podepsat tentokráte její kapitulaci.

Region Champagne-Ardennes je krajem bohatým nejen na pravé šampaňské víno, ale i na vojenské hřbitovy a vojenská musea. Např. Musée historique du Fort de la Pompelle, Musée de la guerre 14-18 a Brienne-sur-Aisne, Musée "Guerre et Paix" a Novion-Porcien a další.



Diskuse


P. Vaňura
11:11
27.2.2014

P. Vaňura
11:01
27.2.2014

P. Vaňura
11:01
27.2.2014

R. Szewczyk
hm
10:30
27.2.2014

J. Schwarz
19:30
27.2.2014

J. Jurax
3:33
27.2.2014

J. Lepka
9:23
27.2.2014

J. Jurax
17:21
27.2.2014

P. Khail
10:28
27.2.2014

J. Jurax
17:08
27.2.2014

P. Khail
20:04
27.2.2014

J. Jurax
20:24
27.2.2014

P. Khail
8:40
28.2.2014

R. Szewczyk
hm
2:06
27.2.2014

P. Sulc
2:27
27.2.2014

J. Jurax
4:17
27.2.2014

P. Sulc
21:07
27.2.2014

P. Sulc
21:11
27.2.2014

J. Jurax
21:39
27.2.2014

J. Jurax
3:54
27.2.2014

J. Vyhnalík
6:27
27.2.2014

J. Jaroš
10:58
27.2.2014

R. Szewczyk
10:41
27.2.2014

J. Jurax
17:39
27.2.2014

J. Lepka
9:26
27.2.2014

J. Lepka
9:28
27.2.2014

R. Szewczyk
10:59
27.2.2014

P. Krasny
15:21
27.2.2014

J. Jurax
17:40
27.2.2014

P. Sulc
21:17
27.2.2014

počet příspěvků: 30, poslední 28.2.2014 08:40









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.