Čeští lékaři, přesněji: vedení jejich komory, se před 72 lety dopustili odsouzeníhodného skutku. Ještě před tím, než Němci okupovali českou část Československa a vytvořili z ní Protektorát Čech a Moravy, měli tehdejší čeští lékařští předáci za nezbytné vyloučit své české, leč židovské kolegy ze svých řad. Při té příležitosti je popsali výrazy, na něž se dnes vztahují zákony o potírání rasismu.

Čeští lékaři, z nich většina nebyla patrně před těmi 72 lety ani počata, dnes považovali za vhodné se za své předchůdce omluvit. Nemíní nijak hodnotit a soudit, co vedlo jejich předchůdce k jejich ostudnému kroku, ale rozhodli se, že když se mohli zostudit jejich předchůdci, proč by nemohli oni. S kroky, myšlením a činy svých předchůdců nemají nic společného, ale ani to jim nezabránilo, aby si nenasypali popel na hlavu.

Tomuhle se říká, že doba vymknutá z pantů šílí. Jestli tím čeští lékaři chtěli nastavit zrcadlo českým komunistům, z nichž mnozí se podíleli na zločinné politice své strany, ba netrpí dodnes výčitkami svědomí, o omluvě ani nemluvě, tak to se tedy netrefili. Zajisté, ředitel Židovského musea Leo Pavlát označil tuhle omluvu za projev slušnosti lidí, kteří se ničím neprovinili, zatímco ředitelka Institutu Terezínské iniciativy Dagmar Lieblová, jejíž otec byl jedním z postižených, dodala, že omluvu čekala dříve.

V tom případě by bylo dobře zjistit, zda se Češi slovanského původu někdy omluví Čechům keltského původu, které údajně po zjištění, že krajina v okolí hory Říp oplývá mlékem a strdím, vymlátili. Slavníkovci by si to měli s Vršovci vyříkat u Evropského soudu, neboť šlo o genocidu. Též by mohlo být zajímavé zjistit, komu se budou za svoji existenci omlouvat Slováci. I Italové by se měli omlouvat, neboť při tažení římských legií sice postavili pár opevnění, ale na svých cestách do Pobaltí napáchali také moře škod. Není sice zřejmo, komu přesně by se měli omlouvat, ale nebojme se, však on se někdo najde.

Řečeno zjednodušeně, tyhle politicky korektní omluvy sice naplní duše, srdce i jiné vnitřnosti omlouvajících se mírem a nadšením (podívejte se, jak jsme velkorysí), ale inflace podobných omluv způsobí, že tahle volání mea culpa (nebo dokonce mea maxima culpa) přestanou mít jakoukoliv hodnotu. Že se Svatý Otec rozhodl pro omluvu muslimům za křižácké výpravy, svědčí pouze o tom, že je v jeho očích politická korektnost důležitější než historická pravda. Češi si neberou vzor z Desatera v mnoha jiných, důležitějších situacích, čili otázka zní, proč to dělají zrovna teď a zrovna v téhle souvislosti.

Při veškeré úctě k panu Pavlátovi, tahle omluva není projevem slušnosti, tahle omluva je projevem zbabělé zhovadilosti.