Nějak nemůžu odhalit, co je na telefonických rozhovorech pánů Béma a Janouška nezákonného. Teprve jednání na základě tohoto "pokecání si" by mohlo být nezákonné. To ale musí teprve státní zastupitelství prokázat a případně vyvolat soud s viníky.

To se zjevně nestalo, a tak nemá velkou cenu vozit se po zde uvedených kecálistech, ale po těch, kteří odposlouchávali a výsledky nedodali na příslušná místa. Kam vlastně? Bývalému předsedovi vlády Topolánkovi? Pokud ano, tak je nutno hledat vinu někde v trojúhelníku BIS, Topolánek, státní zastupitelství. To není tak mnoho účastníků, aby se nedalo dojít rychle k nějakým výsledkům.

Vadu má tato úvaha v tom, že minimálně jeden z účastníků není dostatečně při smyslech, aby mohl být souzen. Když totiž bývalý předseda vlády na sebe dobrovolně prozradí, že jen dokázal vymezit hranice, za které oba výtečníci nesmějí jít (obvod Velké Prahy), pak je to spíš případ pro psychiatra než pro soudy.

Pokud tedy naši "investigativní novináři" - člověku by se chtělo dát ten výraz nejméně do paterých závorek - chtějí o něčem psát, tak zde mají široké pole působnosti. Nemají-li tito hlídací ratlíci naší demokracie jinou starost než rozmazávat telefonní kecy dvou poněkud uchýlených hochů, tak ať raději nepíšou nic. Odpoutávají tím pozornost od údajných nebo provedených trestních činů.

Deník SME nemá pravdu. Pravdu má pan prezident Klaus: provádět odposlechy a jejich výsledky zpracovávat tak, jak to prováděla BIS, respektive pan bývalý ministerský předseda Topolánek, to hraničí s kriminálním jednáním.