K vysvětlení naší polistopadové skutečnosti byl používán následující příměr. I my jsme žili v džungli, leč ve své existenci a ve svém konání sevřeni velice málo prodyšným poklopem, který sice výrazně omezoval naši svobodu, nicméně nás chránil před světem, který v oné džungli panoval. Nu, a když byl poklop nadzvednut, rozběhli jsme se po džungli všemi směry, bouřlivě a s nadšením. Konečně svoboda! Jelikož jsme neznali zákony, které zde panují, nesčetněkrát jsme narazili. Mnozí té situace zneužili, mnozí se zastavili a snažili se pomoci svému kmeni. Pochopitelně, že i toto všechno chtělo a chce svůj čas.

A tak se stalo, že mnozí nevěřící (ale i farizejové) shlukují se na místě bývalého poklopu a volají k nebesům prosbu, zda by nám ho nevrátila zpět. Netuší bláhoví, že kdyby byla jejich prosba vyslyšena, zaplatili by za její uskutečnění daň nejvyšší. A tak bohužel čím dál tím častěji na tomto místě naslouchají kazatelům, kteří tvrdí, že jim vrátí zpět jejich jistoty. Zamlčují ovšem lidem zde shromážděným, že zdánlivá jednoduchost jimi navržených cest je spojena výhradně s návratem onoho téměř neprodyšného poklopu neboli klece.

A ti ostatní, kteří byli pověřeni hledáním jiných, a pro svůj kmen důstojnějších cest, se chovají jako horníci, kteří narazili na zlatou žílu. Sledují její směr hloubením dlouhé štoly a zapomínají, že musí současně, jak říkají havíři, budovat, to jest zabezpečovat vzpěrami a stojkami již vyrubanou cestu. Opravdoví havíři by budovali. Jenže rychle získané zlato boří u mnohých všechny zábrany, které v době jejich pobytu pod poklopem značně zeslábly, u mnoha pak zmizely zcela.

Stáli jsme na autobusové zastávce a někdo tam citoval zprávu z novin, kolik že je u nás nešťastných zadlužených rodin, které padly do rukou lichvářů. Jak je možné, povídala mi paní stojící vedle mně, že je tolik nezodpovědných lidí, kteří si pořádně nepřečtou to, co je v úvěrových smlouvách napsáno, a posléze pak na to kruté doplácejí?

Nechovají se ti lidé, řekl jsem té milé paní, o nic lépe, než my všichni při každých volbách. A v tu chvíli přijel autobus a touha po získání volného místa v jeho útrobách byla u oné paní evidentně silnější než chuť pokračovat v debatě. Dokonce se domnívám, že z hlediska té paní přijel ten autobus tak akorát včas.