23.7.2017 | Svátek má Libor


EVROPA: Britské referendum

29.6.2016

Máme za sebou rozhodnutí Britů o ukončení členství v EU. Můj první pocit je trochu škodolibý vůči Hospodářským novinám, které v pátečním vydání na titulní straně oznámily na základě odhadů a kurzů sázkových kanceláří přesně opačný výsledek. Přání jako otec „informace“ není pro seriózní deník příliš dobrá strategie. Ale k věci.

Jakkoli to podle většiny komentářů vypadá jako zpráva o konci světa, ve skutečnosti jde pouze o informaci, že většina obyvatel Británie nemá dobrý pocit z toho, jak se mění podmínky jejich soukromých životů. V této úvaze se pokusím tuto tezi podrobněji vysvětlit.

Při vzniku našeho světa/vesmíru/univerza vzniklo několik principů (zřejmě prostor a čas, hmota a gravitace – možná i další), které prostupují celý vesmír a svým vzájemným působením vytvářejí další formy. Například působení gravitace na hmotu vyvolává termojaderné fúze a výbuchy supernov (vznik různých prvků hmoty a nových složitých struktur vesmíru, jako jsou galaxie, černé díry i sluneční soustavy), nekonečné pokračování tohoto procesu, jehož základem jsou interakce všech možných činitelů, pak vede k dalšímu rozrůzňování forem hmoty. Jednou z nich je pak živá příroda, jejíž společnou vlastností, která ji od ostatních forem hmoty odlišuje, je metabolismus. Myslím si tedy, že můžeme celkem spolehlivě tvrdit, že i různá vymírání druhů měla jeden společný rys. Náhlá změna životního prostředí způsobila u vymírajících druhů přerušení látkové výměny.

K takové události došlo před 74 tisíci lety na Sumatře (výbuch supervulkánu Lake Toba) a jeho následky decimovaly spoustu druhů včetně druhu homo sapiens. Před 70 tisíci lety je odhadovaný počet jedinců na světě 5 – 15 tisíc. Tento údaj uvádím proto, aby bylo nepochybné, že i lidský druh podléhá univerzálním pravidlům vesmíru.

Pro každou specificky existující formu hmoty (vesmírné objekty, sluneční soustavy, živá příroda, lidská společnost) se cestou nekonečného množství interakcí prvků toho kterého systému vytvářejí i pravidla nová – specifická pro každou konkrétní formu. Přitom více specializovaný systém „vyrůstá“ a vyděluje se z toho předcházejícího tak, že zachovává všechny univerzálně platné prvky všech předcházejících a přitom formuje nové prvky, kterými se odlišuje. Dobře to lze ukázat na moderních výzkumech lidského mozku, který de facto obsahuje prvky všech předcházejících vývojových stupňů, plazy počínaje.

Nelze tvrdit, že některá obecně platná pravidla systému jsou lepší než druhá, ale každá odchylka od těch základních nastavení se vždy nějakým způsobem samovolně koriguje.

Lidský rod začal tvořit svoje formy uspořádání vztahů uvnitř jednotlivých komunit již v dobách prehistorických. Od dob neolitické revoluce známe celou řadu různých modelů (kmenové, matriarchát, manský, diktatury, otrokářské systémy, absolutistické, konstituční...). Základním principem, který všechny tyto formy spojuje, je ochrana obyvatel a majetku na území ovládaném komunitou.

Zkusme se zamyslet nad tím, proč tomu tak je. Každý člověk má ve své dědičné výbavě potřebu přežít a nějakým způsobem zajistit pokračování rodu. Přitom člověk je společenský druh. Samostatně, bez podpory komunity, není schopen ani sám přežít. Na druhé straně je život ve skupině potřebné nějak organizovat. Podíváme-li se na Evropu, vidíme, že principy feudálního systému se zachovávaly po celá staletí. Ke změně došlo až s počátkem průmyslové revoluce. A jak tato změna probíhala, to si můžeme demonstrovat na příkladech Francie a Británie.

V Anglii a Skotsku byly položeny základy parlamentarismu již ve 13. stol. Po občanských válkách v první polovině 17. stol. pak královna Marie II. podepsala roku 1689 parlamentem schválený Bill of Rights. Byl to rozhodující krok k prosazení konstituční monarchie. Toto společenské uspořádání bylo pro budoucnost natolik otevřené a přizpůsobivé, že se Britové dalším občanským válkám vyhnuli a s nutnými úpravami převedli svou obec na cestu demokratické občanské společnosti.

Ve Francii se třicetiletá válka protáhla ještě válkami o španělské dědictví, které skončily Pyrenejským mírem v roce 1659. V následujícím období si Ludvík XIV. prosadil a upevnil absolutistickou vládu. Jenže v 17. a 18. stol. bylo upevňování feudálního systému v rozporu se základními změnami, které znamenal začátek průmyslové revoluce. Překážky v obchodu a manufakturní výrobě byly natolik silné, že se významná část měšťanů začala proti společenskému systému vymezovat a nespokojenost neustále rostla. Logickým vyústěním byla revoluce. Ve skutečnosti vůbec nezáleží na tom, co bylo tím posledním spouštěčem. Atmosféra ve společnosti byla připravena a k revoluci by došlo i z jiného důvodu někdy jindy.

Co z toho vyplývá? Různé společnosti hledají svou rovnováhu, vyvíjejí se a uspořádávají přirozenými interakcemi zájmů jejich jednotlivých členů nebo skupin jejich příslušníků. Tyto střety mohou probíhat postupně (evolučně), nebo se vládnoucí elita pokusí problém zamést nebo potlačit a pak už nutně následuje zlom v podobě převratu, války apod.

Britové v referendu předali vládnoucím elitám informaci, že napětí ve společnosti roste. Mám pocit, že i některé informace o tom, jak volily určité skupiny lidí, to mohou potvrzovat. Například starší Angličané mohou mít pocit, že se kvalita jejich života zhoršuje, a tuto skutečnost si spojují s EU. Naopak Skotové si stejný pocit mohou spojovat s londýnskou vládou.

Zdá se mi, že reakce premiéra Camerona je logická a uvážlivá. Sice ohlásil demisi, ale na druhé straně musí nechat nějaký čas na podrobná vyhodnocení motivací různých skupin voličů. Pokud se to Britům podaří, mohou zahájit jednání o budoucích vztazích s jasnou vizí, která by uspokojila i Skoty a severní Iry. Příjemným překvapením v tomto směru je pro mne i kancléřka a její umírněné vyjádření, že je potřeba se nad budoucností EU i vztahu s Británií skutečně zamyslet.

Hysterické reakce předsedy Komise a předsedy Parlamentu v sobě žádnou racionalitu nemají. Spíš se zdá, že se bojí nejen dalších případných referend, ale i voleb v jednotlivých členských státech, a chtějí co nejrychleji v EU potvrdit současný statut založený na prázdném heslu „více Evropy“. Jenže spolek, který nedodržuje vlastní pravidla, nechrání vlastní občany, vytváří nerovné vztahy apod. (spoustu příkladů lze najít i na tomto serveru), si důvěru svých občanů nemůže získat.

Věřím, že proces procitnutí začal díky Britům včas a že se najdou politici, kteří budou schopni formulovat nový cíl. A ten musí být v souladu s potřebou Evropanů žít v míru, svobodně a právním státě.



Diskuse


M. Polák
19:29
30.6.2016

R. Morava
16:33
29.6.2016

V. Vaclavik
16:23
29.6.2016

V. Vaclavik
16:24
29.6.2016

A. Alda
11:16
29.6.2016

T. Kočí
9:41
29.6.2016

Š. Šafránek
14:38
29.6.2016

B. Volarik
7:38
29.6.2016

počet příspěvků: 10, poslední 30.6.2016 07:29









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.