Takové nezpochybnitelné informace nám nyní poskytuje týdeník Ekonom (9.3.2009) v článku Východ jako Východ, kde podává přehled o výši HDP většiny zemí střední a východní Evropy. Není tam uvedeno, jestli jsou údaje přepočteny na paritu kupní síly, ale příliš se nebudou lišit od skutečnosti.

Pro mne bylo překvapením, že nejchudší z uvedených zemí je Ukrajina se 7634 dolary na obyvatele za rok. Kdysi obilnice Evropy, pak devastovaná hladomory pod knutou bolševiků i nepředstavitelnými hrůzami války, země s bohatými ložisky antracitu, s přístupem k moři i s leteckým a kosmickým průmyslem je periferií kontinentu! I to Rusko má víc jak dvojnásobný HDP, zajisté zásluhou sibiřské nafty a plynu, ale je otázka, jestli něco dělá pro budoucnost, až zdroje nebudou, nebo svět objeví (?) jiná paliva. Druhé nejchudší je Srbsko a to také naznačuje něco o příčinách jugoslávského konfliktu. Těch bylo jistě víc, ale porovnáme-li 10 911 dolarů HDP Srbska s 28 894 Slovinska, vidíme, že neochota dělit se hrála významnou roli.Zvláště, když Srbové spolu s Černohorci od války ovládali politickou scénu jako nositelé partyzánské tradice. Tito jako Chorvat byl výjimka a ani jeho autorita nedokázala natrvalo odstranit pocity nespravedlnosti a ukřivděnosti.

Dalším poučným srovnáním je Česko (25 757 dol.), Slovensko (22 242), Maďarsko (19 830) a Polsko (17 560). ČR je druhá za Slovinskem, ale to je velké asi jako Středočeský kraj. Slovensko nás dohání (přejme mu to), ale všiměte si, že předhonilo o dost Maďarsko i Polsko a určitě se projevují reformy provedené Dzurindovou vládou, kdy si (třeba neochotně) utáhli opasky. Na rozdíl od Maďarska, kde jsou ochotni stávkovat za třinácté důchody, i když hrozí státní bankrot v důsledku enormního zadlužení státu.

Také je užitečné připomenout si v této souvislosti způsob privatizace u nás a samozřejmě i na Slovensku a na metody v Maďarsku. Tam většinu bank a podniků prodali zahraničním zájemcům a vzpomeňme si na argumenty u nás, že "rodinné stříbro" se neprodává, i když krátce nato zůstalo vládě na krku. Nelze tvrdit, že jen toto je příčina jejich dnešních potíží. Jen chci poukázat na to, že kuponová privatizace v tomto světle asi nebyla tak katastrofální, jak se nám snaží namluvit její kritici. Jejím největším kladem byla rychlost, bez ní by toho komunističtí ředitelé a náměstci rozkradli ještě víc (až na čestné vyjímky) a Škoda MB je také výjimka, která potvrzuje pravidlo. Bylo třeba zprivatizovat tisíce podniků a způsobem jako u Škody by to trvalo desítky let. Také námitky, že se napřed měly udělat zákony, jsou legrační. Jak to, že ekonomové měli jakousi představu a právníci nic? Jak dlouho se na ně mělo čekat ? Řekl bych, že příčina bude v tom, že na studium práv se většinou dostali pouze pečlivě prověření uchazeči, poslušní, zatímco na ekonomii se přece jen dostaly i přemýšlivé hlavy. Vůbec neomlouvám tuneláře, kteří se známostmi na ministerstvech, u policie, v justici a v bankách kradli jak straky a zdiskreditovali i kuponovou privatizaci, když vytunelovali podniky a fondy. Proto taky ODS prohrála volby v roce 1998, protože proti nim nehnula prstem, když už bylo jasné, oč jim jde. Jak už to bylo mockrát řečeno, kupónová privatizace byla ze všech špatných metod ta nejméně špatná a kritizují ji nejvíc ti, co nechtěli žádnou privatizaci. Ty, co chtěli tu "třetí cestu", přešlapování, stagnování, Klaus odmítl, budiž mu za to dík. Ne že by třetí cesta neexistovala, myslím, že je to ta skandinávská, tedy sociálně tržní ekonomika. Ale do té se dostaneme jen přes kapitalismus, který odstraní ekonomický balast. Nikdy ne rovnou ze socialismu s jeho ideologickým harampádím. Je zajímavé, že dnes mluvčí KSČM doporučují skandinávský "socialismus", když ještě před 20 lety do nás kopali jen za zmínku o něm!

Také kritika bankovního socialismu není úplně pravdivá. Uvádí se často, že banky spolkly několik set miliard Kč. Bankéřům sice zůstalo dost za nehty (profesor Tuček to odhadoval na několik %), ale naprostá většina šla prostřednictvím bank do podniků a za tuto cenu se většině z nich podařilo přežít. A nezapomínat na dopady do zaměstnanosti – pokud by banky byly zprivatizovány, do podniků by nešlo nic a byla by tu možná 20 % nezaměstnanost, protože většina fabrik uměla dělat jen na východ. Jsme v té tabulce nahoře i proto, že se transformovanému průmyslu daří vyvážet 75 % produkce na vyspělé trhy EU, zatímco před 20 lety šlo 75 % výroby do SSSR, protože jinde by se neprodala. Na tlachání o tom, jak jsme si měli udržet východní trh, nemá cenu brát zřetel, to bychom museli moskevské bojary poslouchat na slovo a dodnes by tu byla jejich armáda. Střízlivě vzato, mohli jsme dokázat víc, nebýt chytráků i vyložených zlodějů, ale taky jsme mohli dopadnout hůř!

Toto všechno člověka napadá, vidí-li zmíněnou tabulku "II. ligy HDP". Vedeme stíhací skupinu, dojeli jsme poslední členy hlavního pelotonu (Portugalsko), před 20 lety jsme vydělávali jeden dolar na hodinu a dnes si v tom Chorvatsku můžem koupit pizzu téměř za stejné peníze jako doma a nemusíme se krčit pod stanem, navíc bez výjezdní doložky! To na adresu lidí, kteří tvrdí, že všechno jde od desíti k pěti. Zatím není důvod k jásotu, ale ani k trudnomyslnosti, v našich končinách byl chleba vždy o dvou kůrkách, rodiče by mohli vyprávět.

Současná krize odbytu, která se vyvinula z krize finanční, nás sice potrápí, ale nepotrvá věčně. Vláda by měla udělat maximum pro lidi bez práce, řekl bych že víc než pro některé podniky, kde můžou peníze spadnout jak do žumpy. Před deseti až patnácti lety si přece muselo možná půl milionu lidí ze strojírenství a hutnictví hledat novou existenci, a tak se to musí s pomocí společnosti podařit i těm, co o práci přicházejí nyní. Bude to stát peníze a náklady by se měly rozložit i na ostatní skupiny, nejen na ty postižené nebo jen na budoucí generace. Tím myslím, že valorizace důchodů nás důchodců mohou počkat (určitě manželů), stejně jako státních úředníků a notoričtí příjemci sociálnívh dávek by krizi také měli pocítit. Ale to je na další slohovou práci.