V mnoha ohledech měla ale smysl

Stav ekonomiky, nebo spíše stav jejího vnímání ve veřejnosti bude nesporně zcela dominantním faktorem, který rozhodne o výsledku blížících se předčasných voleb. A to pro současnou vládní koalici samozřejmě nevěstí nic dobrého.

A možná je to nespravedlivé, ale on opravdu existuje nezanedbatelný rozdíl mezi tím, jaký je skutečný stav české ekonomiky a jak ho vnímají široké vrstvy obyvatelstva.

Ten svrab a neštovice, jak je obecně popisována současná realita, totiž zdaleka takovým svrabem není, byť to mnoho lidí nechce slyšet.

Ukazatel ekonomického růstu v procentech hrubého domácího produktu opravdu jasně dokazuje, že Česko se propadalo v posledních několika letech hlouběji než okolní země, vyšší DPH přineslo vyšší ceny potravin, knih a léků, reálné mzdy sice mírně, ale přece jen poklesly nebo stagnovaly a opravdu citelně narostla nezaměstnanost. A nedávno i mezinárodní srovnání konkurenceschopnosti Česka prováděné renomovaným švýcarským institutem dokazuje, že konkurenceschopnost Česka klesá.

Nebylo všechno špatně

Jakkoli je reálný vliv vlády na chod ekonomiky silně přeceňován, jak u nás, tak ve velké části této planety je nespornou skutečností, že Nečasova vláda zvolila v krizi cestu, která k výše zmíněným dopadům napomohla, byť v přesvědčení, že správnost její volby se dříve nebo později potvrdí. Je politickou realitou, že výnosy své politické investice do nepopulárních opatření nesklidí. A z volebních programů je celkem jasné, kdo všechno se těší na utrácení zdrojů, které by zde bez této nepopulární politiky nebyly.

Ony to ty mezinárodní průzkumy konkurenceschopnosti nejsou příliš schopny zachytit, ale je realitou, že momentálně rostou objednávky v průmyslových firmách tempem, jaké zde po mnoho let nebylo, a za exportní výkon se Česko opravdu stydět nemusí. Bilance zahraničního obchodu obstojí zcela jednoznačně i ve srovnání se Švédskem, které je ve zmíněné švýcarské studii hodnoceno jako nejkonkurenceschopnější evropská ekonomika. Recese je pryč, a pokud se zase nerozsype eurozóna ve svých státních dluzích, tak ten start může být docela rychlý. A rozpočtový deficit pak může velmi rychle klesat. I díky tomu, že kvůli významné důvěře finančních trhů v politiku minulé vlády platíme na úrocích mnohem méně než všichni naši sousedi, kromě Německa.

České firmy nemají na světovém trhu problémy především proto, že jsou finančně zdravé a odolné i proti velmi nepříjemným otřesům, na rozdíl od řady jiných velkých a tradičních evropských průmyslových společností.

Zdejší podnikatelé a manažeři odvedli během krize veliký kus práce při snižování nákladů a zvyšování efektivnosti. Tahle záslužná práce má však svůj rub, a tím je úroveň nezaměstnanosti. Na evropské poměry nijak závratná, ale na českou tradici hodně nepříjemná. Firmy vystačí nyní při stejné či vyšší výrobě s mnohem méně zaměstnanci. Co dělat s lidmi mimo ekonomickou aktivitu je jistě otázka, na niž bychom měli chtít slyšet odpověď od kandidátů ve sněmovních volbách. A asi každému je jasné, že nápad, aby nám ostatním nezaměstnaní za státní podporu myli okna a žehlili košile, je i na českou úroveň mentality politiků opravdu hodně pokleslý. Reálný smysl má jen a pouze podpora investic. Nikoli státních a megalomanských, ale především těch privátních, menších a efektivních, zvyšujících kapacity pro výrobky, na něž je na světovém trhu odbyt. Zde mohou a budou vznikat smysluplná a dlouhodobě udržitelná pracovní místa. Pokud to nová vláda nezabrzdí již ohlášeným zvyšováním firemních daní a povinného pojistného. Pak totiž i české firmy mohou začít hledat přívětivější útočiště v zahraničí. Naše daňové poměry nejsou ani dnes nějak zjevně pro firmy výhodnější než na Slovensku či v Polsku.

Firmám samozřejmě nejde jen o daně. Velmi podstatné jsou stále mzdové náklady a k žalu zaměstnanců je firmy momentálně drží hodně při zdi. Zase je realitou, že to brzdí utrácení a v kombinaci s již dva roky starým zdražením kvůli DPH to hodně přispívá k blbé náladě spotřebitelů a brzdění ekonomiky. Na druhou stranu je nespornou realitou, že právě deset let trvající stagnace německých mezd je dnes tou hlavní příčinou nového německého hospodářského zázraku.

Prostě v posledních letech jsme toho hodně obětovali pro budoucí zdravý růst Česka a je na nás a na nové politické reprezentaci, jestli to využijeme, nebo spláchneme do kanálu v nových experimentech.

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO

MfD, 11.9.2013