25.6.2016 | Svátek má Ivan






DIVADLO: Odtržení v DOXu

10.2.2016

Mezinárodní divadelní studio Farma v jeskyni uvádí v Centru současného umění DOX inscenaci Odtržení, což je volný překlad japonského slova hikikomori. Označují se jím lidé, kteří se ve svém domově (často jen pokoji v domě svých rodičů) izolují od lidské společnosti na dobu delší než šest měsíců. Tento psychologicko-sociální fenomén byl poprvé zaznamenán v Japonsku.

Autorem termínu a také předním expertem na hikikomori je japonský psycholog Tamaki Saitó. Podle jeho odhadu jich žije v Japonsku asi jeden milion, což je asi jedno procento japonské populace. Trvání izolace se různí, může trvat roky, ve vzácných případech i desetiletí. Hikikomori nevycházejí z bytu či pokoje, mají málo přátel, jestli vůbec nějaké, dlouhou dobu spí (většinou ve dne, zatímco aktivní jsou v noci) a věnují se nespolečenským aktivitám (sledování televize, počítačovým hrám a čtení). Obyčejně jde o hypersensitivní jedince, kteří duševně trpí. Chtějí jít ven, najít si kamarády, zamilovat se, ale nemohou.

„Ovládly mě různé druhy negativních emocí. Palčivá touha jít ven, vztek na celou společnost a na mé rodiče, smutek z toho stavu, strach z budoucnosti a závist vůči všem, kteří dokázali vést normální život,“ vypočítával Japonec Hide, který se stáhnul do sebe a stal se jedním z hikikomori. Symptomy izolace se mezi jednotlivými osobami liší. U některých se střídají výbuchy vzteku s dětinským chováním, jiní mohou trpět obsesemi, paranoiou, depresí. Často se chovají agresivně.

Fenomén je nejlépe propracován v Japonsku, ale hikikomori se objevuje i v dalších zemích světa, a rovněž v Čechách. Proto se o něm mluví jako o syndromu zvaném Nemoc současné společnosti. Spouštěčem patologického chování mohou být podle lékařů běžné momenty v životě: mizerné známky ve škole, zlomené srdce, ale i pocit vyloučení nebo tlaky ve společnosti. Obavy ze spolužáků, strach z toho, že neuspokojí nároky svých rodičů, jež jsou především v Japonsku mnohdy velmi vysoké. Platí zde velký respekt k rodičům. V asijské zemi se klade důraz na úspěch a slabost se příliš nepřipouští.

Mezinárodní divadelní studio Farma v jeskyni, jehož zakladatelem je Viliam Dočolomanský (synovec herce Michala Dočolomanského), se etablovalo před dvanácti lety jako „moderní laboratoř“, kde členové souboru našli „azyl“ s možností kontinuálně pracovat na svém rozvoji bez ohledu na národnost (konkrétně Česko, Španělsko, Vietnam, Německo, Korea, Slovensko, Francie a Rusko) a předchozí profesní a žánrové zařazení. Zbavení se vnitřních schémat objevuje nové způsoby práce s výrazem, pro něž není prostor v jednorázových projektech nebo v mainstreamových divadlech. Za dobu své existence soubor reprezentoval Českou republiku na mnoha prestižních festivalech tří kontinentů a ve více než 50 městech.

Farma v jeskyni je držitelem mnoha mezinárodních i českých ocenění, z nichž nejprestižnější je Evropská cena Nové divadelní reality pro režiséra Viliama Dočolomanského, který se tak stal jejím jediným českým držitelem. Další ocenění jsou: Total Theatre Award, The Grand Prix Golden Laurel Wreath Award, A Fringe First Awards, Cena magazínu Respekt za nejsilnější taneční představení, Cena Sazky za nejlepší pohybové představení, hlavní cena Veljka Maricice atd. V letech 2011 až 2014 byl soubor opakovaně nominován na Státní cenu Ministerstva kultury ČR za přínos v oblasti divadla.

Vzácné je, že Farmu uznávají i čeští divadelní a filmoví tvůrci. Režisér a básník Miloš Horanský oceňuje jejich vlastní jevištní jazyk, sílu a pravdu improvizace, divák zde nepřihlíží - je spoluúčastný. Význam Farmy v jeskyni je podle něj v našem současném divadelnictví unikátní a stěží docenitelný. Vladimíra Morávka, divadelního, filmového a televizního režiséra, upoutává divokost a dupání, ohromující svoboda a vytržení. Farma přináší schopnost brát věci vážně, nečekat, co je výhodné ani co je nutné, když člověk chce být tím, kdo věří v divadlo. Divadlo existuje! by si měla dát tahle kumpanie na razítko a orazítkovat pak všechno, na co přijde: zdi i sedačky v tramvajích, i stěny v učebnách JAMU, DAMU a VŠMU. Takto „orazitkovaný“ ansámbl se rozhodl pro multimediální inscenaci mnohovrstevného úkazu, jímž je hikikomori. S vědomím odpovědnosti vůči své pověsti, předtím, než došlo ke scénickému vyobrazení, práce na projektu Odtržení začaly „základním výzkumem“ v Japonsku. Zde, na místě činu, pátrali po příčině hikikomori, klinického průběhu duševně postiženého jedince a možnosti jeho návratu do společnosti. Zúčastnila se toho i protagonistka Minh Hieu Nguyen, Vietnamka, jež dlouho žila v Paříži a teď je v Praze. Řekla mi, že nejčastější příčinou vědomé izolace byl tlak prostředí; ve školách šikana mezi žáky, nověji kyberšikana, bulling na pracovišti a jiné agresivní způsoby ponižováni. Kyberšikana je velkým problémem i na českých školách. Má často za následek vyloučení z on-line skupiny, protože vztahy přes internet jsou pro dnešní mladé lidi někdy důležitější než v reálném životě. Vyloučený jedinec nechce chodit do školy, straní se lidí, uzavírá se do sebe, straní se i rodiny a uniká do světa fantazie nebo počítačových her.

Představení divadelního studia Farma Odtržení začíná již při vstupu do budovy DOXu. Divák místo vstupenky s číslem sedadla dostane od dam u stolku kousek nepopsaného červeného papírku. Není na něm nic, žádné datum, začátek představení, číslo sedačky a podobně. Stáváte se jedním z mnoha anonymních držitelů červeného papírku. První stupeň ztráty vlastní identity. Pět minut před začátkem představení se otevře brána a monochromním davem začínají manipulovat „ženy v hnědém“, z nichž se později vylíhnou fantastické tanečnice-pečovatelky, které si vás nasměrují razantními gesty jako policisté na křižovatce do hlediště, kde všechny sedačky mají stejné číslo a vy se stále hlouběji propadáte do bezejmennosti. Pak se rozsvítí jeviště! V jeho středu sedí zhroucené tělo osamocené dívky v tílku a kalhotkách - Odtržená? Na scénu vstoupí „ženy v hnědém“, tentokrát bez saka, ale s odhodláním ve tváří a gestech se na dívce v kalhotkách vyřádit.

Vyloučená (foto Marek Volf)

Divák sleduje postupnou degradaci vytypované osoby za surového přispění „pečovatelek v hnědém“, až do jejího amorfního tvaru. Nejdříve si ji posílají mezi sebou jako biliárovou kouli; zprvu na židli vsedě, později s ní šíbují už jako s bezvládnou a apatickou, aby ji nakonec zamřížovaly mezi nohy židle. Po takové metamorfóze je zbytek jejího člověčenství vymáchán ve vodě, v níž už leží několik apatických těl. Zbytkové tělo je vyhozeno na břeh jako nepoužitelné.

Poučený divák v hledišti si jistě vyvolal spoustu obrazů z denních rituálů v našich psychiatrických léčebnách, ale spousta takových bazénů existuje mezi lidmi v různých prostředích - ve škole, v úřadě, fabrice, a dokonce i v sekretariátech politických stran. V nejmenované psychiatrické léčebně byl bazén nahrazen tmavou kobkou, do níž bylo vrženo nahé tělo na holý beton (skutečný příběh).

Furie v hnědem řádí (foto Miroslav Chaloupka)
Zbytek člověčenství (foto Marek Volf)

Nakonec nastane tma, dlouhá tma, kdy diváci nevědí, jestli je to režisérský záměr, anebo konec představení. Byl to konec a následoval velký potlesk vestoje, tleskalo se znovu a znovu. Sál jsme opouštěli mlčky, jakoby zasaženi bleskem.

Až v této chvíli jsem pochopil, proč Leoš Válka, zakladatel a ředitel Centra současného umění DOX, přijal pod svou střechu Farmu a podílel se na představení jako architekt scény. „Pro mě je Farma v jeskyni ojedinělý příklad umělecké produkce, která nezná slitování. Slitování s názorem kritiků, teoretiků, politiků, byrokratů, světem peněz a zábavy. Hrstka nadšenců a skutečných profesionálů, kteří v nuzných podmínkách české zamrzlé bažiny nepřestávají experimentovat a riskovat,“ jsou jeho slova.

Reprízy Odtržení: 14. 3., 15. 3., 22. 4., 23. 4. 2016



Bomba slevy
Bomba slevy

Chcete mít přehled o těch nejlepších slevách a nakupovat chytře?

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.