27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


ČLOVĚČINY: Potmě

24.3.2014

No, konečně jsem skončila v práci. Sednu do auta a odfičím domů. Proboha, já jsem unavená. První vesnice, druhá. Schválně, jestli dneska budou závory nahoře? Nahoře, bezva! Hmmm, tady stávají policajti, zastavit na stopce, rozhlídnout se - ještě že ty rychlé blázny vidím na kilometry daleko, když je tma a všichni svítí.

 

Proč to hladové oko pořád svítí! V okolí není jediná otevřená benzinka, to vím naprosto přesně. Tak jo, tady sjedu ze silnice na silničku, a pak za tím hupem hned do vesnice. Zkusím zavolat Kačce, potřebovala bych si chvilku s někým popovídat. Co ta holka dělá, že to nebere? Hm, asi chystají večeři, včera jsme se pohádali o to, kdo se doma víc nadře, a já jsem jednoznačně vedla na body.

Touhle alejí pojedu jedině s dálkovými světly, pořád mám strach, co mi vyskočí před auto. Třeba srna... nebo upír. Tady u hřbitova. Ne, nebudu ty knížky číst, vzbuzují nevhodné představy. Ale přeložit je musím. A ty srny jsem tu onehdy viděla!

Teď serpentiny za výrobnou knedlíků a za chvilku budu doma. Schválně, co bude k večeři? Že bych zavolala, aby... ale houby. Zvládnou to sami a domů je to už jen pár kilometrů. Tak šup přes most, tady taky stávají policajti a dneska tu nejsou! Ještě tu vynášecí zatáčku...

Ještě že v autě hřeje topení, aspoň mi nemrznou nohy. Vlakem je ježdění sice levnější, ale cesta by mi trvala asi dvě hodiny a ty studené nohy... brrr.

A jsem skoro doma. Jak to, že je benzinka zavřená? Jak na ty výpary zítra nastartuju? Ale to je jedno, to se nějak vyřeší. Stejně to bude až zítra a navíc můžu sednout na kolo a vzít do košíku kanystr. Kolo - místní způsob řešení mnoha problémů.

Musím z toho auta vylézt? Je tu teplo a v rádiu mi hraje hudba, protože ani jedna naladěná beseda nebyla k poslouchání. Jsem tak unavená. A mluvte na mě už dneska pomalu a rozhodně česky, už mám dneska angličtiny až po krk.

No a už jen najet na chodník. Vytáhnout hromadu učebnic, notebook, nákup. Psice už mlátí do dveří, podle čeho to moje auto poznají?

U okna se mihly děti. Tak jo, já to poberu a jdu. Už na mě čekají.

Matylda Neviditelný pes