O BEZOHLEDNÉ POVAZE ČÍNSKÉ KOMUNISTICKÉ STRANY

II. ČKS OBĚTOVALA EKONOMICKÝ ROZVOJ (pokračování)

EKONOMICKÉ NEVÝHODY ZAPŘÍČINĚNÉ KRÁTKOZRAKÝM JEDNÁNÍM

Tváří v tvář vážné krizi legitimity, začala ČKS v roce 1980 realizovat politiku reformy a otevřenosti. Její dychtivost po rychlém úspěchu umístila Čínu do nevýhodné pozice, označované ekonomy jako „prokletí toho, kdo přichází později“.

Koncept „prokletí toho, kdo přichází později“ nebo „výhody toho, kdo přichází později“ (jak to nazývají někteří jiní odborníci) se vztahuje na fakt, že rozvojové země, které se začaly rozvíjet později, napodobují rozvinuté země v mnoha aspektech. Mohou buď napodobit jejich sociální systém nebo technologické a průmyslové modely. Napodobení sociálního systému je obvykle těžké, protože taková reforma by ohrozila nezadatelné zájmy některých sociálních nebo politických skupin; rozvojové země tedy inklinují k napodobení technologií rozvinutých zemí. I když technologické napodobení může vytvořit krátkodobý ekonomický růst, může být příčinou mnohých skrytých rizik, anebo dokonce dlouhodobého ekonomického úpadku.

Jde skutečně o „prokletí toho, kdo přichází později“, cestu k selhání, kterou se ČKS vydala. V posledních dvaceti letech vedl čínský „technologický rozmach“ k určitým úspěchům. Ty si ČKS přivlastnila, aby ji sloužily za důkaz oprávněnosti její vlády, díky nim nadále odolává politické reformě, která by podlomila její vlastní zájmy. Tímto způsobem obětovala dlouhodobé zájmy národa.

BOLESTIVÁ CENA ZA EKONOMICKÝ ROZVOJ ČKS

Zatímco se ČKS neustále chlubí svým ekonomickým pokrokem, ve skutečnosti je domácí ekonomika na nižší úrovni, než za vlády Čchien-lunga (1711-1799) dynastie Čching. V té době tvořil čínský hrubý domácí produkt (HDP) 51% celkového světového domácího produktu. Potom, co Sunjatsen založil Čínskou lidovou republiku (tedy v období Kuomintangu), se čínský HDP podílel na celosvětovém 27%. V roce 1923 sice procenta poklesla, ale stále to bylo úctyhodných 12%. V roce 1949, když se ČKS zmocnila kontroly, byl tento údaj 5,7%, ale v roce 2003 byl čínský HDP nižší, než 4% světového celku. V protikladu s ekonomickým úpadkem v období Kuomintangu, který byl zapříčiněn několika desítkami let válek, nepřetržitý ekonomický úpadek v době vlády ČKS se děje v mírovém období.

Aby utužila svou vládu, ČKS dnes touží po rychlém úspěchu a okamžitých výnosech. Nemohoucí ekonomická reforma, kterou spustila, aby ochraňovala svoje zájmy, přišla zemi velice draho. Za rychlým ekonomickým růstem posledních dvaceti letech stojí přehnané čerpání přírodních zdrojů nebo dokonce mrhání jimi - byl získán pouze za cenu zničení životního prostředí. Značné části čínského HDP je dosaženo obětováním možností budoucích generací. V roce 2003 Čína přispěla méně než čtyřmi procenty ke světové ekonomice, její spotřeba oceli, cementu a ostatních materiálů ale tvořila třetinu celkové globální spotřeby [3].

Od osmdesátých do konce devadesátých let se pouště v Číně zvětšily z přibližně 1000 na 2460 čtverečních kilometrů. Podíl orné půdy na obyvatele se též snížil z asi 2 mu v roce 1980 na 1,43 mu v roce 2003 [4]. Zabírání orné půdy pro účely průmyslové výroby vedlo Čínu v krátkém časovém období ke ztrátě 100 milionů mu orné půdy. Avšak používá se vlastně jen 43% této zkonfiskované půdy. V současnosti je celkové množství vypouštěné odpadní vody 43,95 miliardy tun, čímž je kapacita životního prostředí převýšena o 82%. V sedmi hlavních říčních systémech tvoří 40,9% voda nepitná pro lidi nebo pro dobytek. 75% procent jezer je znečištěných, takže vytvářejí různé stupně eutrofizace [5]. Rozpory mezi člověkem a přírodou v Číně nebyly nikdy tak intenzivní, jako jsou dnes. Ani Čína ani svět nemohou unést tento nezdravý vývoj. Oklamáni povrchním leskem výškových budov a obytných sídel si lidé neuvědomují blížící se ekologické krize. Jakmile přijde čas, kdy příroda začne od lidských bytostí vybírat dluhy, přinese to čínskému národu katastrofální následky.

Pro porovnání, Rusko po opuštění komunismu zároveň uskutečnilo ekonomické a politické reformy. Po prožití krátkého období agonie se zaměřilo na rychlý ekonomický rozvoj. Od roku 1999 do roku 2003 se ruský HDP zvýšil o 29,9%. Životní standard jeho obyvatel se významně zlepšil. Západní obchodní trhy začaly diskutovat nejen o „ruském ekonomickém fenoménu“, ale též do perspektivních oblastí Ruska v široké míře investovat. Rusko stouplo v žebříčku zemí atraktivních pro investice ze zahraničí ze 17. místa v roce 2002 na 8. místo v roce 2003, a stalo se tak poprvé v historii jednou z deseti investory nejoblíbenějších zemí světa.

Dokonce Indie, země, která je v myslích většiny Číňanů chudá a plná etnických konfliktů, se těší významnému a rychlému rozvoji, dosáhla od ekonomických reforem v roce 1991 ekonomického růstu 7 – 8% za rok. Indie má poměrně úplný právní systém tržní ekonomiky, zdravé finančnictví, dobře rozvinutý demokratický systém a stabilní mentalitu veřejnosti. Byla uznána mezinárodním společenstvím za zemi s velkým potenciálem rozvoje.

Naopak ČKS se zaobírá pouze ekonomickou reformou, aniž by uskutečňovala politické změny. Falešné zdání ekonomiky, která v krátkém časovém období vykročila k prosperitě, překáží přirozenému rozvoji sociálního systému. Tato neúplná reforma způsobuje stoupající nerovnováhu v čínské společnosti a vyostřuje sociální konflikty. Finanční příjmy obyvatelstva nejsou systematicky chráněny stabilní sociální strukturou. Navíc při privatizování státního majetku využili funkcionáři Strany své pozice, aby si naplnili své vlastní kapsy.

OPAKOVANÉ KLAMÁNÍ VENKOVANŮ ZE STRANY ČKS

ČKS se v procesu získávání moci spoléhá na venkovany; obyvatelé venkova v oblastech kontrolovaných ČKS zasvětili v počátečním „budovatelském“ obdobStraně všechno, co měli. Ale potom, jakmile ČKS získala kontrolu nad zemí, venkované zakusili krutou diskriminaci.

Když se ČKS chopila moci, zavedla velmi nespravedlivý systém: systém registrace bydlišť. Tento systém důrazně dělí lidi na obyvatele vesnic a ty ostatní a vytváří tak bezdůvodnou separaci a opozici uvnitř země. Venkované nemají zdravotní pojištění, podporu v nezaměstnanosti ani starobní důchody a nemohou si brát půjčky z bank. Jsou nejen nejchudší třídou v Číně, ale také třídou, která odvádí nejvyšší daně. Venkované musejí platit povinnou daň ze spoření, sociální daň, administrativní daň, zvláštní vzdělávací poplatek, poplatek za řízení porodnosti, poplatek za milice a vzdělávání, poplatek na stavbu cest a kompenzační poplatek lidové armádě. Kromě všech těchto poplatků musejí též povinně prodávat za symbolickou částku státu část úrody, kterou vypěstují a platit polnohospodářskou daň, daň z půdy, daň z místní výroby, řeznickou daň a mnoho dalších poplatků. Na rozdíl od nich, obyvatelé měst nemusejí platit tyto poplatky a daně.

Na začátku roku 2004 vydal čínský premiér Wen Tia-pao „Dokument č.1“, ve kterém se uvádí, že čínský venkov prochází nejtěžším obdobím od počátku ekonomické reformy v roce 1978. Příjem většiny venkovanů stagnuje anebo dokonce klesá. Venkované se stali chudšími a propast mezi nimi a městskými obyvateli se zvětšuje.

Na lesní farmě ve východní provincii S’čchuan věnovaly vyšší úřady 500 000 jüanů (přibližně 60 500 dolarů) na projekt zalesňování. Vedoucí lesní farmy nejprve vložili 200 000 jüanů do svých vlastních kapes a potom přidělili zbývajících 300 000 jüanů na vysazování stromů. Jak každá vrstva vládních úředníků vzala část peněz, které přes ni šly, venkovanům, kteří skutečně zalesňování prováděli, nakonec zůstalo jen minimum prostředků. Vláda se přesto nemusela obávat, že by venkované odmítli na projektu pracovat kvůli nedostatečnému financování, jsou tak chudí, že pracují za velmi málo peněz. Také proto jsou výrobky vyráběné v Číně tak levné.

STRANA VYUŽÍVÁ EKONOMICKÉ ZÁJMY, ABY TLAČILA NA ZÁPADNÍ ZEMĚ

Mnoho lidí věří, že obchodování s Čínou podpoří lidská práva, svobodu projevu a demokratickou reformu v Číně. Po více než deseti letech je zřejmé, že tato domněnka je pouze zbožným přáním. Porovnáním zásad pro obchodování v Číně a v západních zemích získáme jasný příklad. Bezúhonnost a přehlednost obchodování v západních zemích je v Číně nahrazena osobními vztahy, úplatkářstvím a zpronevěrou. Mnoho západních podniků se stalo přímými viníky korupce, vyvolané v Číně; některé podniky dokonce pomáhají ČKS skrývat její porušování lidských práv a pronásledování vlastních lidí.

ČKS se chová jako mafie, která ve vztahu se zahraniční diplomacií sází na ekonomickou kartu. Když jde např. o smlouvu na výrobu letadel v Číně, uzavřenou s Francií nebo Spojenými státy, závisí jednání na tom, která země bude mlčet ohledně porušování lidských práv.

Mnoho západních obchodníků a politiků je poháněno a ovládáno ekonomickými zisky z Číny. Určité firmy s informačními technologiemi z USA a Kanady dodaly ČKS specializované produkty na blokování internetu. Firmy, provozující některé internetové stránky, souhlasí s vlastní cenzurou a filtrují informace, které se ČKS nelíbí - jen aby mohly vstoupit na čínský trh.

Podle informací z čínského Ministerstva pro obchodní styky získala Čína prostřednictvím různých smluv se zahraničními společnostmi do konce dubna 2004 celkově 990 miliard dolarů. Obrovská „transfúze zahraničního kapitálu“ do ekonomiky ČKS je evidentní. Ale v procesu investování nepřinesl zahraniční kapitál čínským lidem změnu k lepšímu ve věcech demokracie, svobody a lidských práv. ČKS těží ze své propagandy bezvýhradní spolupráce se zahraničními investory (kteří jsou zase úzce propojeni se zahraničními vládami), některé země, aby vydělaly, dokonce Číně i pochlebují. Za použití uměle vytvořené „ekonomické prosperity“ Číny se úředníci ČKS stali nesmírně obratnými ve spolčovaní se s firmami - rozdělují si státní majetek a zamezují politickým reformám