PROČ JE ČÍNSKÁ KOMUNISTICKÁ STRANA ZLÝ KULT

III. PODSTATA KULTU KOMUNISTICKÉ STRANY

Proč je komunistická strana tolik tyranská a ďábelská? Zlý duch komunistické strany vstoupil do světa, aby zde sehrál hrůzostrašnou úlohu. Komunistický manifest končí známou pasáží:

„Komunisté opovrhují těmi, co zakrývají své názory a cíle. Otevřeně prohlašují, že konečný cíl se dá dosáhnout pouze násilným svržením celého dosavadního společenského řádu. Ať se panující třídy třesou před komunistickou revolucí! Proletariát v ní nemá co ztratit, pouze svoje okovy. Dobýt může celý svět.“

Posláním tohoto přízraku bylo použít násilí k otevřenému napadení lidské společnosti, rozbití starého světa, „odstranění soukromého vlastnictví“, „odstranění osobitosti, nezávislosti a svobody buržoazie“, odstranění vykořisťování, rodinných svazků mezi lidmi a nastolení vlády proletariátu nad celým světem.

Tato politická strana otevřeně vyhlašuje touhu „bít, ničit a okrádat“ a v Komunistickém manifestu deklaruje, že „Komunistická revoluce je nejradikálnějším rozchodem s tradičními vlastnickými vztahy; není divu, že v jejím průběhu se nejradikálněji účtuje s tradičními idejemi.“

Odkud pocházejí tradiční myšlenky? Podle ateistických zákonů přirozeného vývoje vycházejí ze zákonů přírody a společnosti. Jsou výsledkem systematického kosmického vývoje. Podle těch, co věří v Boha, jsou však lidské tradice a morální hodnoty dané Bohem. Bez ohledu na jejich původ jsou nejzákladnější lidská morálka, normy chování a standardy na posuzování dobrého a zlého poměrně ustálené; byly základem usměrňování lidského chování a udržování společenského uspořádání po tisíce roků. Když lidstvo ztratí morální normy a standardy na posuzování dobrého a zlého, nezdegenerují lidé na zvířata? Když Komunistický manifest deklaruje svou vůli „fundamentálního rozkolu s tradičnými idejemi“, ohrožuje základ pro normální existenci lidské společnosti. Komunistická strana se tak stala zlým kultem, který přinesl lidstvu zkázu.

Celý Komunistický manifest, který vysvětluje řídící principy komunistické strany, je prosáknutý extrémistickými vyhlášeními, ale neobsahuje ani špetku vlídnosti a tolerance. Marx a Engels si mysleli, že objevili zákon společenského vývoje pomocí dialektického materialismu. Od chvíle, kdy objevili tuto „pravdu“, všechno zpochybňovali a odmítali. Tvrdohlavě vnucovali lidem svou iluzi komunismu a neváhali propagovat násilí, aby zničili existující sociální struktury a základy kultury. Zlý duch, kterého Komunistický manifest vložil do nově narozené komunistické strany, je proti zákonům nebes, poškozuje lidskou povahu, je arogantní, mimořádně sobecký a úplně mimo kontrolu.

IV. KOMUNISTICKÁ TEORIE POSLEDNÍHO SOUDU – STRACH O PŘEŽITÍ STRANY

Marx a Engels vložili do komunistické strany zlého ducha. Lenin založil komunistickou stranu v Rusku a pomocí násilnických darebáků svrhnul přechodnou vládu sestavenou po únorové revoluci [8] a spolu s ní i buržoazní revoluci v Rusku, převzal vládu a získal opěrný bod pro komunistický kult. Avšak Leninův úspěch neznamenal vítězství proletariátu ve světě. Právě naopak, jak se píše v prvním odstavci Komunistického manifestu, „všechny mocnosti staré Evropy vstoupily do svaté aliance, aby zahnaly tuto příšeru“. Potom, co se komunistická strana zrodila, okamžitě čelila krizi svého přežití a obávala se zničení.

Po Říjnové revoluci [9] nepřinesli ruští komunisté (bolševici) lidem mír ani chléb, ale svévolné zabíjení. V prvních liniích prohrávali válku a revoluce zhoršovala ekonomiku. A tak se lidé začali bouřit. Občanská válka se rychle rozšířila po celé zemi a rolníci odmítali dodávat do měst potraviny. Největší nepokoje pocházely od kozáků na řece Don, jejich boj s Rudou armádou přinesl brutální krveprolití. Popis barbarského vraždění, které se odehrávalo, lze najít v Šolochovově „Tichém Donu“ a v jeho dalších povídkových souborech. Vojenským jednotkám pod vedením bývalého admirála Bílé armády Alexandra Vasilijeviče Kolčaka a generála Antona Děnikina se v jednom bodě téměř podařilo porazit Komunistickou stranu Sovětského svazu. Už jako nově vzniklá politická síla čelila komunistická strana odporu téměř celého národa, komunistický kult byl prostě příliš zlý na to, aby si získal srdce lidí.

Zkušenosti Čínské komunistické strany byly podobné těm ruským. Od „incidentu Mari“ a „masakru 12.dubna“, až po pětinásobné potlačení v oblastech, nad kterými měli kontrolu…čínští komunisté nakonec museli podstoupit 25 000 kilometrový „Dlouhý pochod“. ČKS neustále čelila krizi zničení.

Komunistická strana byla zrozená s odhodláním zničit starý svět všemi prostředky. Potom musela sama čelit skutečnému problému: jak přežít. Komunistická strana žije v neustálém strachu ze svého zániku. Obava o přežití se stala hlavním rysem komunistického kultu, středobodem jeho zájmu. Když se mezinárodní komunistická aliance propadla do chaosu, krize přežití ČKS se zhoršila. Od roku 1989 se stal její strach z vlastního zániku přítomnějším, její skon se přiblížil.

V. ZBRAŇ NA PŘEŽITÍ KOMUNISTICKÉHO KULTU – BRUTÁLNÍ ZÁPAS

Komunistická strana neustále zdůrazňovala železnou disciplínu, absolutní poslušnost a organizační principy. Ti, co vstupují do ČKS, musejí odpřísáhnout:

„Chci vstoupit do Čínské komunistické strany, abych podporoval stanovy Strany, následoval její směrnice, plnil členské povinnosti, vykonával rozhodnutí Strany, přísně následoval stranickou disciplínu, udržoval tajemství Strany, byl poslušný Straně, usilovně pracoval, zasvětil celý svůj život komunismu, byl připravený obětovat všechno pro Stranu a lid, a nikdy Stranu nezradil.“

Stanovy ČKS, kapitola I., článek 6

ČKS nazývá tuto kultu podobnou oddanost Straně „citem pro stranické věci“. Žádá od svých členů, aby byli kdykoli připraveni vzdát se všech osobních přesvědčení a principů a zachovávat absolutní poslušnost Straně a jejím vůdcům. Když Strana chce, abyste byl laskavý, potom byste měl být laskavý; když Strana chce, abyste činili zlo, potom byste měli činit zlo. Jinak nesplníte standard člena Strany a neprokážete silný „cit pro její věci“.

Mao Ce-tung řekl: „Marxistická filosofie je filosofií boje.“ Aby podporovala a udržovala své principy, ČKS se spoléhá na mechanismus pravidelných bojů uvnitř Strany. Pomocí neustálé mobilizace brutálních bojů proti „nepřátelům“ uvnitř i zvenčí Strany, ČKS odstranila disidenty a nastolila rudý teror. Současně neustále „pročišťuje“ stranickou základnu, zpřísňuje pravidla svého kultu a zvyšuje svou ničivou sílu. Takové jsou zbraně, které ČKS používá, aby prodloužila čas svého bytí.

Mezi vůdci ČKS byl Mao Ce-tung nejzkušenější v ovládnutí této zbraně - brutálního zápasu v rámci Strany. Násilnost a zlomyslnost jeho metod se začala projevovat okolo roku 1930 v oblastech kontrolovaných čínskými komunisty, v takzvané „sovětské oblasti“.

V roce 1930 Mao Ce-tung inicioval revoluční teror v sovětské oblasti v provincii Ťiang-si. Ten vstoupil do historie jako „očištění antibolševických jednotek (AB) jednotek“. Tisíce vojáků Rudé armády, stranických členů a civilistů na komunistických základnách bylo brutálně zavražděno. Tento incident vyšel z Maova despotismu. Potom, co Mao založil sovětskou oblast v Ťiang-si, musel čelit místní Rudé armádě a stranickým organizacím v jihozápadním Ťiang-si, vedenými Li Wenlinem. Mao nemohl vystát organizovanou opoziční sílu přímo pod nosem a použil nejextrémnější metody na potlačení stranických členů, které podezříval z disidentství. Od konce listopadu do poloviny prosince prošla první linie Rudé armády přes „rychlý úklid“. Na každé úrovni armády, včetně divizí, regimentů, praporů a čet, byly založeny organizace na zbavení se kontrarevolucionářů, které zatýkaly a zabíjely stranické členy z rodin velkostatkářů nebo bohatých rolníků a také ty, co si stěžovali. Během jednoho měsíce bylo ze 40 000 vojáků Rudé armády 4 400 označených za elementy AB jednotek a včetně 10 kapitánů byli všichni popraveni.

V následujícím období začal Mao trestat disidenty v sovětské oblasti. V prosinci 1930 nařídil Li Šao-ťiuovi, generálnímu tajemníkovi hlavního politického oddělení první linie Rudé armády a předsedovi Výboru pro očištění, aby se ve jménu generálního hraničního výboru vypravil do města Fu-tchien v provincii Ťiang-si a prošetřil zde místní komunistickou vládu. Li Šao-ťiu zatkl členy Akčního výboru provincie a osm náčelníků dvacáté Rudé armády, včetně Tuan Liang-pi a Li Paj-fang. Použil metody mučení, jako například bití a pálení těla. Lidé, kteří byli mučení tímto způsobem, měli zranění všude po svém těle, zlomené prsty, popáleniny a nemohli se hýbat. Na základě soudobých historických dokumentů křičely oběti tak hlasitě, že to pronikalo až k nebesům; kruté metody mučení byly mimořádně nelidské.

Sedmého prosince 1930 šly manželky Li Baifanga, Ma Minga a Čou Miana navštívit své manžely do vězení, avšak byly zatčeny, prohlášeny za členky AB jednotek a krutě mučeny. Bili je, pálili je všude po těle a zejména v rozkroku, do prsou je řezali nožem. Během tohoto krutého mučení Tuan Liang-pi nakonec dosvědčil, že Li Wen-lin, Ťin Wan-pang, Liou Ti, Čou Mien, Ma Ming a další byli vedoucími AB jednotek, a že ve školách Rudé armády je mnoho dalších členů AB jednotek.

Od 7. prosince do večera 12. prosince, tedy v průběhu pěti dní, Li Šao-ťiu a další zatkli více než 120 údajných členů AB jednotek a desítky jim nadřízených „kontrarevolucionářů“ v surových čistkách ve Fu-tchienu. Bylo popraveno více než 40 lidí. Kruté činy Li Šao-ťiua nakonec vyvolaly „Fu-tchienský incident“, který 12. prosince 1940 otřásl sovětskou oblastí. [3]

Od sovětské oblasti až po Yan’an se Mao spoléhal na svou teorii a praxi zápasu a postupně si ve Straně vybudoval absolutní moc. Poté, co se Strana dostala v roce 1949 k moci, pokračoval Mao ve svém vnitrostranickém zápase. Na Osmém plénu Ústředního výboru ČKS v Lušanu v roce 1959 zahájil nečekaný útok na Pcheng Te-chuaje a svrhnul ho z jeho pozice. Všichni hlavní vůdcové, kteří se zúčastnili konference, byli požádaní, aby zaujali stanovisko; několik těch, kteří se odvážili vyjádřit odlišný názor, bylo označeno za „antistranický blok Pcheng Te-chuaje“. Během Velké kulturní revoluce byly staré kádry v Ústředním výboru ČKS postupně jeden za druhým trestány, avšak všechny se vzdaly bez boje. Kdo by se odvážil říci jediné slovo proti Mao Ce-tungovi? ČKS vždy zdůrazňovala železnou disciplínu, loajálnost Straně a organizační principy vyžadovaly absolutní poslušnost vůdci. Tento stranický princip byl hluboce posílen pokračujícími politickými zápasy.

Li Lisan, kdysi stranický vůdce, byl během Velké kulturní revoluce dohnaný k sebevraždě. Když mu bylo 68 let, vyslýchali ho v průměru sedmkrát za měsíc. Jeho žena Li Ša byla považována za sovětského revizionistického špióna a poslali ji do vězení; její místo pobytu bylo neznámé. V absolutním zoufalství spáchal Li sebevraždu požitím velkého množství uspávacích pilulek. Před svou smrtí napsal Li Lisan dopis Mao Ce-tungovi, který přesně vyjadřoval „stranické city“, podle kterých se člen ČKS nevzdává ani na prahu smrti:

Předsedo,
vstupuji nyní na cestu, kdy zradím Stranu spácháním sebevraždy,
a nemám žádné prostředky, kterými bych svůj zločin obhájil. Jen jedna
věc: moje rodina ani já jsme nikdy nekolaborovali s nepřátelskými státy.
Pouze v této otázce žádám centrální vládu, aby prozkoumala fakta
a vyvodila důsledky na základě pravdy...

Li Lisan, 22. června 1967 [13]

Zatímco Maova filosofie zápasu nakonec vehnala Čínu do katastrofy nemající obdoby, politické kampaně a především vnitrostranický zápas, který je celostátně praktikován „každých sedm nebo osm let“, nakonec zajistily přežití ČKS. Vždy, když byla uvedena do chodu nějaká kampaň, menšinových 5% bylo pronásledováno a zbylých 95% se ještě více přimknulo k základní stranické linii, což zvýšilo soudržnost Strany a její ničivé schopnosti. Tyto zápasy také eliminovaly „váhavé“ členy (kteří nebyli ochotni vzdát se svého svědomí) a útočily na jakoukoliv sílu, která se odvážila odporovat. Pomocí tohoto mechanismu zápasu získali nadvládu ve Straně ti členové ČKS, kteří měli největší touhu zápasit a byli nejlepší v používání chuligánských metod. Vůdci kultu se vždy stávali nebojácní lidé s bohatými zkušenostmi z bojů a plni stranického ducha. Tyto boje uštědřují těm, kteří je přežili, „krvavé lekce“, a způsobují jim vymytí mozku. Současně dodávají energii ČKS, posilují její bojechtivost, zajišťují její přežití a zabraňují tomu, aby se z ní stala umírněná skupina, která by se bojů vzdala.

Tento stranický princip vyžadovaný ČKS pochází z její povahy kultu. Aby dosáhla svého cíle, ČKS je odhodlaná se odříznout od všech tradičních principů a nelítostně bojovat s jakoukoliv silou, která by ji v jeho dosažení bránila. Proto potřebuje vycvičit a zotročit všechny své členy, ti se stanou bezcitnými a nespravedlivými nástroji Strany. Tato povaha ČKS pochází z její nenávisti k lidské společnosti a k tradicím a z její extrémní sobeckosti a opovrhování životy lidí. Aby dosáhla svůj takzvaný ideál, ČKS používá násilí za každou cenu, chce zničit svět a odstranit všechny, co smýšlejí jinak. Takový kult se samozřejmě setkává s opozicí lidí, kteří mají svědomí, a tak musí jejich svědomí a shovívavé myšlenky odstranit, aby nakonec všichni uvěřili v jeho učení. Aby zajistila svoje přežití, musí ČKS v prvé řadě zničit svědomí lidí, jejich dobrou vůli a morální standardy a udělat z nich krotké otroky a nástroje své vůle. Podle logiky ČKS jsou život a zájmy Strany nad vším ostatním; dokonce nad společným zájmem všech členů Strany, a tak musí být každý jednotlivý člen připraven se pro Stranu obětovat.

Podívejme se do historie ČKS na případy jednotlivců, kteří si buď udrželi myšlení tradičních intelektuálů jako Čchen T-siou a Čchu Čchiu-paj nebo jim záleželo na zájmech lidí jako Chu Jao-pang a Čao C‘-jang anebo šlo o úředníky odhodlané nenechat se zkorumpovat a sloužit ostatním jako Ču Žung-ťi. Bez ohledu na to, že tito lidé (kteří postrádali osobní ambice) Straně prospěli – ta se jich nakonec zbavila a odvrhla je nebo je omezila „stranickými zájmy“ a disciplínou.

Stranický princip, který byl pěstovaný v lidech během mnoha let bojů, je nakonec v kritických okamžicích přinutil ke kompromisu nebo ke vzdání se, protože pro ně podvědomě bylo přežití Strany nejvyšší prioritou. Raději obětovali sami sebe a přihlíželi, jak zlé síly páchají vraždy, než aby zpochybnili samotnou existenci Strany svědomitými a soucitnými myšlenkami. Toto je přesně výsledek mechanismu zápasu uvnitř ČKS: z dobrých lidí udělá nástroje pro své použití a stranický princip použije na omezování nebo dokonce odstranění lidského svědomí v největším možném rozsahu. Desítky „plánovaných zápasů“ svrhlo do propasti více než 10 stranických vůdců na nejvyšších úrovních; žádný z nich nedopadnul dobře. I když Mao Ce-tung byl u moci 43 roků, brzy potom, co zemřel, jeho ženu a synovce uvěznili, což Strana oslavovala jako velké vítězství maoismu. Je to komedie nebo fraška?

Potom, co ČKS získala politickou moc, následovala vlna politických kampaní, od vnitrostranických bojů až po zápasy mimo Stranu. Toto se dělo během éry Mao Ce-tunga a stejně i v postmaoistické éře „reforem a otevřenosti“. V osmdesátých letech, když lidem byla umožněna malá troška svobody myšlení, ČKS zahájila kampaň Opozice buržoazní liberalizaci a navrhla Čtyři základní principy, aby si uchovala absolutní moc. V roce 1989 se uskutečnilo krvavé potlačení studentů, kteří mírumilovně žádali o demokracii, protože ČKS nepopřává sluchu demokratickým touhám. Devadesátá léta byla svědkem rychlého nárůstu počtu praktikujících Falun Gongu, kteří věří v pravdivost, soucit a snášenlivost, ti musejí od roku 1999 čelit genocidě, protože ČKS nedokáže tolerovat lidskou povahu a shovívavé myšlenky. Používá násilí ke zničení lidského svědomí a utužení své moci. Od vstupu do 21. století, kdy internet spojuje celý svět, ČKS utrácí obrovskou sumu peněz na blokování sítí a monitorování internetu s cílem odhalit domácí liberály. Čeho se ČKS nejvíce bojí je volný přístup k informacím.