První díl najdete tady.

Den třetí:

Přejeli jsme řeku Tamar a opustili Devon. Pokračujeme do Cornwallu.

Náš busík je legrační, velmi, ale opravdu velmi stará Toyota. Netopí ani nechladí, pokud se nám něčeho takového zachce, a náš řidič, postarší tělnatý Pákistánec trvá za každého počasí na tom, že musí mít otevřené okno. Ať už proto, že z nás (po mokrém průchodu soutěskou) stoupá pára a on nevidí ven, nebo že je horko a jinak se chladit nedá. Taky je dost zatvrzelý – na uzoučké silničce dnes donutil k couvání kamion (pravda je, že tam neměl co dělat, ten kamion).

Tintagel

Od rána je krásné počasí, fotogenické oblaky se honí oblohou. Na programu je hrad krále Artuše Tintagel, tedy zbytky hradu vysoko na útesech nad mořem. Vždycky znova mě překvapí, jak je moře do kopce, když k němu člověk přichází :-). Hrad je... no, taková zřícenina, ale výhled je z něj nádherný. Však taky jsme stoupali a stoupali jak mravenci, než jsme k němu dorazili.

Hospoda Jamaika – tuhle knihu od Daphne du Maurier zná aspoň podle jména nejspíš každý. Opravdu byla centrem pašeráků; dnes – hodně rozšířená – očividně funguje jako magnet na turisty. Ale mají tady relativně levné jídlo, ke kterému si můžeme přidat dušené zeleniny, kolik chceme (dosud jsme měli velice intenzivní pocit, že cokoliv domorodec najde v kuchyni, okamžitě usmaží).

Hospoda Jamajka

Je tu taky muzeum pašeráctví, které je v tomhle kraji doložené od 12. století a prý bylo původně docela počestné zaměstnání (zdejší půda rodí pouze kamení a moc jiných možností obživy tu – krom hornictví – nikdy nebylo). Tahle zlatá éra skončila po napoleonských válkách, kdy vláda měla najednou dost vojáků a potřebovala je něčím zaměstnat. Ovšem abychom si to moc neromantizovali – pašeráctví je jedna věc, něco trochu jiného bylo tzv. pozemní pirátství, popsané v Hospodě Jamajka (postavím falešný maják na útes, vhodných míst všude dost, až loď ztroskotá, pobiji posádku a z vraku odvezu všechno, co jde zpeněžit).

Lanhydrock

Lanhydrock – krásně zachovalý panský dům s rozsáhlými zahradami. Byli jsme hlavně vevnitř, mají úžasně popsaný a zdokumentovaný běžný život viktoriánského panstva i služebnictva. Průvodci tu nechodí s návštěvníky, ale setrvávají ve svojí místnosti a tam vysvětlují, případně předvádějí, co vidíme. Většinou jsou (dokonale) kostýmovaní a hrají to naprosto perfektně, žádná šaráda pro děti, ale silně korektní uhoněné pokojské a poněkud nadutě sebevědomí komorníci.

Lanhydrock dnes patří britské dobrovolné nestátní organizaci National Trust, která se zabývá ochranou přírodních a kulturních památek. National Trust po válce koupil nebo dostal – a zachránil - mnoho podobných majetků, když panský způsob života vzal za své a zchudlá šlechta už nebyla schopná je udržovat.

Den čtvrtý:

Minac Theatre

Minac Theatre – v třicátých letech 20. století si majitelka opuštěného panství na útesech vymyslela, že by tam bylo pěkné a romantické mít divadlo. Tak si ho postavila. Sama (první roky opravdu sama jen se svým zahradníkem). Když to vidíte, nechápete. Ta ženská musela přemístit tuny, spíš desítky tun kamení. Pracovala na tom až do smrti – zřejmě je to zdravé: zemřela tuším nějak kolem devadesátky. Divadlo má 800 sedadel a hraje se v něm od velikonoc do září (za každého počasí, lidé přece mají kabáty a deštníky, ne?)

K divadlu patří zahrada, která vzbouzí velmi intenzivní dojem jihu Itálie. Ještě to tady uvidíme víckrát, v Cornwallu je jarně středomořské klima. Mimochodem vedle divadla je pláž Porthcurno, prý nejkrásnější v Anglii. Chodili k ní zástupy lidí s lehátky a plastovými kyblíčky. Moc se nikdo nekoupal, ale po kolena ve vodě jich bylo povícero. Podle cedule měl vzduch 16 a voda 14 stupňů.

Cornish pasty

V hospodě jsme pojedli pravé cornwallské zapékané pečivo (Cornish pasty) – takovou... spíš tašku než taštičku, plněnou směsí (brambor? nebo tuřínu?) a hovězího masa s pěkně krumplovaným okrajem. Paní průvodkyně nám pak vysvětlila, že tohle typicky jedli horníci – v dolech bylo ledacos jedovatého, třeba arzen. Takže milou taštičku drželi za ten okraj, který pak zahodili. Bylo nám po ní oběma velmi těžko, asi že nejsme horníci.

Land ́s End je nejzápadnější bod Anglie a jako takový samozřejmě velká turistická atrakce se všemi průvodními jevy masové turistiky. Ale my tu byli brzo ráno a Angličané moc časní nejsou, takže jsme si užili nádhernou krajinu s divokými žulovými útesy, vřesem a kručinkou. A jako zvláštní prémii i duhu nad mořem, respektive nad majákem na skále v moři. A to prosím na nás nepršelo!

Kručinka a vřes

Královská dynastie Plantagenetů se prý jmenovala podle kručinky, která tu všude roste (plante genêt). Mému laickému oku se jeví jako hlodáš. Je moc hezká, ostře žlutě kvete, zejména v kombinaci s rozkvetlým vřesem vypadá úžasně. A taky dost úžasně píchá, což jsem zjistila, když jsem měla (ještě po čtrnácti dnech mám) ruku plnou drobných ostrých špiček – něco jako mořský ježek, akorát se to nechystá vyhnít, jednotlivé kousky je třeba pěkně jehlou vydloubat.

St. Michael ́s Mount – neboli hora sv. Michala. Podle pověsti tu založila klášter jakási irská svatá, jejíž jméno jsem zapomněla, leč v hlavě mi zůstalo, že sem z Irska připlula na lístečku. Podle historiků klášter na ostrůvku založili mniši z Normandie (viz příchod Normanů na anglické území) po vzoru svého Saint Michel. Po čase se zjistilo, že z hlediska bezpečnosti přístavu lépe než klášter funguje hrad, a ten tam stojí dodnes.

St. Michael’s Mount z Marazionu

Museli jsme se rozhodnout, jestli stihneme zahradu nebo interier (a ten jsme už absolvovali v Lanhydrocku), tak jsme šli tentokrát do zahrad. Domorodci do nich chodí s dekou (bez plastových kyblíků a lopatek, protože kolem jsou žulové balvany). Koupí si něco k pití a leží a koukají na vodu. Ale nejdřív je třeba se na ostrůvek dostat. To je možné za odlivu pěšky po cestě z kamenných kvádrů, která (místy) vyčnívá nad okolním pískem obnaženým odlivem. Za přílivu se jezdí za libru loďkou. Vyzkoušeli jsme oboje :-).

Penzance – hezké přímořské městečko. Z kolonády na nábřeží dohlédneme na St. Michael ́s Mount. Taky tu mají velký park silně středomořského typu. Jako všude v Cornwallu je vidět strašný nedostatek pracovních příležitostí a nedávnou krizi. Určitá ošumělost, hodně zavřených obchodů.

Foto: Zana. Prohlédnout si je můžete i přímo zde na Rajčeti.