Tohle není žádná diamantová kachna, ale zpráva roku. A skvělý dárek k 50. narozeninám Evropské jižní observatoře. Ale kufry zatím nebalte a rakety nestartujte. K bydlení ta planeta moc není.

www.eso.org

Pokud jde o fakta, jenom shrnu, co je už teď jistě veřejně známo a mediálně šířeno. Alfa v souhvězdí Kentaura, vlastním jménem Toliman nebo také Rigel Kent (má i další odvozená jména) je trojhvězdou. Ústřední dvojici tvoří hvězdy velmi podobné Slunci. Alfa Centauri A je o malinko hmotnější než Slunce (1,1x), zatímco Alfa Centauri B je o něco méně hmotná (0,9 hmotnosti Slunce), neboli obě jako by Slunci z oka vypadly. Dvojici vzájemně rozlišíme jen dalekohledem, ale dohromady je dobře vidět očima jako jedna z nejjasnějších hvězd na obloze. Jak by také ne, když je tak blízko. Světlo od ní k nám letí jen něco přes 4 roky. Od nás ji ale neuvidíme, nachází se na jižní obloze, je pozorovatelná z oblastí o zeměpisné šířce menší než 30°. V uctivé vzdálenosti od ústřední dvojice obíhá třetí složka – červený trpaslík, zvaný Proxima Centauri. Ta je díky vzájemné konfiguraci formálně Slunci nejbližší hvězdou. Je ale tak malá, že není pozorovatelná očima.

Tým evropských astronomů, který pracuje se spektroskopem HARPS – strojem na odhalování exoplanet, kterému dodává světlo 3,6 metrový dalekohled na vrcholu chilské hory La Silla, odhalil, že okolo Alfy Centauri B obíhá planeta přibližně o velikosti Země. Abych dostál nárokům na přesnost, jež jsem deklaroval v minulém blogu vysvětlím, že s tou "velikostí" je to složitější. Průměr té planety neznáme. Přísně vzato neznáme ani její hmotnost. Způsob, jakým HARPS hledá planety, totiž umožňuje změřit jen spodní hranici hmotnosti planety. Ta činí 1,13 (+/- 0,09) hmotnosti Země. S velkou pravděpodobností je ale planeta hmotnější. HARPS totiž měří sotva patrné periodické posuny absorpčních čar ve spektru hvězdy v důsledku tzv. Dopplerova jevu. Pohyb spektrálních čar vzniká tím, že planeta svou gravitací "popotahuje" za hvězdu, a její hmotný střed se tudíž v prostoru pohybuje po miniaturní elipse. My jsme z toho ale schopni zaznamenat jen pohyb směrem od nás a k nám, nikoli do strany. Kdyby exoplaneta obíhala okolo svého slunce přesně v rovině, z níž se díváme, bylo by uvedené číslo opravdu hmotností planety. Má-li dráha planety vůči nám nějaký sklon, pak se do naší roviny promítne jen část rychlosti pohybu hvězdy, zbytek nám uniká. Proto se u planet objevených touto metodou uvádí jen spodní hranice hmotnosti a mlčky se předpokládá, že všichni víme, že hmotnost bude téměř s jistotou o něco vyšší.

Pokud jde o to balení kufrů, pak než se vydáte na cestu, měli byste vědět ještě to, že planeta obíhá okolo Alfy Centauri B ve vzdálenosti 6 miliónů kilometrů (a stihne to jednou kolem dokola za 3 dny), takže na povrchu můžeme očekávat teplotu hodně přes 1000 Kelvinů.

Upřímně řečeno, samotný objev exoplanety v soustavě Alfy Centauri, nic důležitého neznamená. Z hlediska obyvatelnosti planety a možnosti na ni cestovat je v tuto chvíli (a já tvrdím, že za celou dobu existence lidstva se to nezmění) jedno, je-li planeta vzdálená 4 světelné roky nebo třeba 50 či 100. Jako výjimečné je ovšem třeba zmínit to, že je to první planeta typu Země objevená u hvězdy opravdu podobné Slunci. A výjimečný je i příběh s objevem spojený.

Ty příběhy jsou vlastně dva. První začal v pondělí 15. října 2012 v 11:24. V ten okamžik přišla e-mailová zpráva, že Evropská jižní observatoř vydá důležitou zprávu týkající se exoplanet. A že, chci-li se akreditovat, mám vyplnit elektronický formulář. Nic jsem nevyplňoval, jen jsem se zamyslel nad tím, co asi tato dělostřelecká příprava znamená. Maje na paměti, jak tristně to před časem dopadlo s podobnou americkou přípravou na oznámení "důležitého objevu týkajícího se mimozemského života", z níž se pak vyklubal sporný objev bakterií v jezeře Mono, nečekal jsem raději nic velkého a pustil jsem to z hlavy. Za necelé tři hodiny (14:13) mi ta zpráva přišla stejně sama od sebe, aniž bych se někde akreditoval. Kdo by to taky vydržel, s takovou novinkou se nesvěřit, že? Zpráva byla ovšem embargovaná do 17. 10. 19:00 SELČ, čímž mi vznikl problém podobný tomu s Midasovýma ušima (u nás jej pěkně zpracoval Jaroslav Vrchlický). Abych si ulevil od břímě tajemství, vykecal jsem to aspoň doma manželce a dětem. Mimochodem, nevzrušilo je to tak, jak jsem očekával. Dnes jsem se to chystal ještě před skončením embarga prozradit studentům gymnázia, již mají odpoledne přijít na přednášku o gravitaci. Ale všechno je jinak. 24 minut po půlnoci, přišel další e-mail. Embargo je odvoláno, protože zpráva už stejně unikla. Nezbývá mi, než zopakovat: kdo by to taky vydržel, s takovou novinkou se nesvěřit, že? Moje žena ani děti to dál neposlaly. Věřím jim. A přísahám za ně!

Druhý, podstatnější, příběh trval celá staletí. Je jasné, že přes veškerou rétoriku zahrnující potřebu striktně se držet napozorovaných a hlavně ověřitelných dat a nepopouštět uzdu fantazii, všichni astronomové to dělají kvůli tomu, abychom se přesvědčili, že ve vesmíru nejsme sami. Proto hledáme planety mimo Sluneční soustavu a nasloucháme rádiovému šumu z vesmírných dálek. Giordanovi dali astronomové za pravdu už v roce 1995, kdy stejný tým objevil vůbec první planetu obíhající cizí slunce. Jan Neruda dostal odpověď na otázku z Písní kosmických právě teď. Planeta ve Slunci nejbližším hvězdném systému je zpráva důležitá především pro naši psychiku. Tím "naši" teď myslím pateticky na celé lidstvo, a tím "důležitá" jsem chtěl říct ta zatím úplně nejdůležitější.

Článek na stránkách Evropské jižní observatoře (včetně českého překladu)

Odborný článek publikovaný v časopise Nature

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové