19.5.2019 | Svátek má Ivo


ARCHITEKTURA: Návrat do Evropy

20.11.2018

Jak jsme si řekli na konci minulého dílu (viz zde), neoblíbená stalinská architektura, zvaná sorela, končí na sklonku padesátých let. Světová výstava v Bruselu v roce 1958 byla pro naše umělce, samozřejmě nejen architekty, ale také výtvarníky, designéry, hudební skladatele, divadelníky i filmaře skvělou příležitostí poměřit po dvou desetiletích své síly s kolegy ve svobodném světě. Vítězný soutěžní návrh na československý pavilón byl dílem tří představitelů meziválečné avantgardní architektury Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného. Zejména druhý z nich měl za sebou významné stavby, např. projekt funkcionalistického obchodního domu Bílá labuť (1938-1939), k principům funkcionalismu se pak vrátil již v letech 1956-1957, kdy rovněž v Praze postavil Dům módy na Václavském náměstí, byť ještě zdobený reliéfem ve stylu socialistického realismu. Náš pavilón v Bruselu byl příkladem nejmodernější architektury té doby a vyrovnal se skvělým kreacím zahraničních projektantů. Měl ocelovou konstrukci a plášť ze skla a zlatavé skleněné mozaiky. Tvořily ho tři hranoly, propojené prosklenými křídly. Ještě odvážnější byla sousední restaurace, jejíž elegantně prohnutá partie byla vyzdvižena nad terén subtilními ocelovými sloupy.

Z. Edel - J. Lavička: Parkhotel

Z. Edel - J. Lavička: Parkhotel

Rafinovaná byla i náplň pavilonu s ukázkami špičkových strojírenských výrobků, ale také řady artefaktů, na nichž se podíleli Jiří Trnka, Vincenc Makovský se svými žáky, Alois Fišárek a jeho škola z Umprum, skláři Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová nebo René Roubíček. Součástí naší expozice byla i novátorská Laterna Magika Alfréda Radoka, kombinující prvky divadla a filmu. Porota výstavy ocenila i celkovou provázanost a koncepci, včetně libreta Jindřicha Santara. V mimořádně silné konkurenci Čechoslováci překvapivě uspěli a získali Zlatou hvězdu za nejlepší prezentaci. Samozřejmě, naše expozice měla i své stinné stránky, podobně jako ty další v Montréalu 1957 a Ósace 1970. Exponáty byly většinou vyrobeny jen pro tyto akce a nedaly se zakoupit. Řada umělců, která měla po letech půstu a totální izolace poprvé možnost vycestovat na Západ, se musela ještě před otevřením výstavy vrátit domů… Komunističtí papaláši takový úspěch nečekali a nevěděli, jak se k němu postavit. Doma se o něm proto víceméně mlčelo. Rozsáhlá publikace o EXPO v Bruselu vyšla až po několika letech a s velmi tendenčními texty.

F. Cubr-J. Hrubý-Z. Pokorný: Bruselská restaurace

F. Cubr-J. Hrubý-Z. Pokorný: Bruselská restaurace

Džin byl však vypuštěn z láhve a návrat do Evropy se tedy nakonec přece jen dostavil. V následujících letech postupně ovládli zkostnatělé umělecké svazy představitelé mladší generace a dogmatici ztratili své dominantní postavení. Na prahu šedesátých let se navíc podařilo úspěšné atributy z Bruselu přestěhovat do Prahy – pavilón byl znovu smontován v areálu Výstaviště (tehdy ovšem Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, tzv. Fučíkárně nebo Juldě-Fuldě), kde stál až do roku 1991, kdy ho zničil požár. Restaurace Praha EXPO ´58 stojí dodnes v Letenských sadech, i když dnes slouží jako administrativní objekt. Laterna magika zakotvila v paláci Adria, nyní funguje na Nové scéně Národního divadla. Design z výstavy byl natolik populární, že se pro něj vžil u nás název bruselský styl, a dozníval ještě v následující dekádě. Byl vlastně dokonalým opakem sorely – pracoval s moderními materiály, jako byla ocel, sklo a plasty, byl pestře barevný a nevyhýbal se ani organickým tvarům.

J. Polák - J. Šalda: Bytovky na Hadovce

J. Polák - J. Šalda: Bytovky na Hadovce

K. Prager: Makromolekulární ústav

K. Prager: Makromolekulární ústav

F. M. Černý: Věže emauzského kostela

F. M. Černý: Věže emauzského kostela

V šedesátých letech bylo již také možno – byť omezeně – cestovat i na západ od našich hranic. Architekti tak sledovali nové trendy a styly, jako byl strukturalismus, metabolismus, skulpturalismus nebo brutalismus. A pár staveb na našem území mělo skutečně mezinárodní úroveň, i když samozřejmě často chyběla vyšší kvalita provedení, dokonalý detail, sofistikované materiály. Neúnosná byla i doba výstavby. Na druhé straně se konala řada soutěží, i když málokdy byl vítězný návrh realizován. K mimořádným dílům patřily například pavilon Z brněnského výstaviště (Z. Alexa), lanová konstrukce plaveckého stadionu v Českých Budějovicích (B. Böhm), v Praze makromolekulární ústav AV (K. Prager), nové skořepinové věže kostela na Emauzích (F. M. Černý), Edelův Parkhotel, plavecký stadion v Podolí (R. F. Podzemný), nové letiště v Ruzyni, čs. ambasády v Brasílii (obě stavby K. Filsak), Londýně (J. Bočan), brněnské realizace architektů I. Rullera nebo V. Rudiše atd. Ikonou československé moderny se stal bezesporu Hubáčkův hotel s vysílačem na Ještědu, dokončený ovšem až v následující dekádě, podobně jako Filsakův hotel Intercontinental nebo obchodní dům Kotva manželů Machoninových v Praze. Vysokou úroveň měl i svého času nejvyšší dům v Praze – budova podniku zahraničního obchodu Strojimport na Vinohradech (Z. Kuna) nebo budova Federálního shromáždění tamtéž (J. Kadeřábek – K. Prager – J. Albrecht).

R. F. Podzemný: Plavecký bazén Podolí

R. F. Podzemný: Plavecký bazén Podolí

Šedesátá léta ovšem přinesla i sporné počiny. Celosvětově to byla také éra určité pýchy: příliš se nedbalo na kontext a ohled k často kvalitní starší zástavbě byl malý. Mnoho nových budov tak nerespektovalo měřítko a charakter místa, alespoň z dnešního úhlu pohledu. Snad největší problémem bylo řešení nedostatku bytů. Na rozdíl od Západu u nás dominovala panelová technologie výstavby, která přinesla uniformitu i banální urbanismus. Dlužno ovšem říci, že první sídliště měla ještě rozumné měřítko a vznikly i kvalitní příklady, jako byla Lesná v Brně (V. Rudiš a kol.) nebo Invalidovna v Praze (J. Polák - M. Rejchl ad.). Dá se tedy říci, že šedesátá léta byla jakýmsi návratem k odkazu meziválečné architektury. Bohužel jen krátkým, neboť následující dvě dekády tzv. normalizace znamenaly opět stagnaci. Ale o tom zase příště.

LN, 27. 10. 2018

Foto Pavel Hroch a archív autora

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998



Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče
Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče

Je mi 20, jemu bude 30. Tvrdí ze ja mám sex na prvním místě, ale on už ne.. je pravda ze změnil práci. Je ridic. Predtim ale dělal náročnější práci a sex ještě byl několikrát týdne. Teď stěží jendou a to ještě on si nevzpomene ani měsíc…

Diskuse


J. Kanioková
20:38
20.11.2018

M. Krátký
13:53
20.11.2018

J. Lepka
10:48
20.11.2018

počet příspěvků: 3, poslední 20.11.2018 08:38









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.