28.9.2020 | Den české státnosti


ZANINY CESTY: Žleby nejsou (zdaleka) jen zámek

9.9.2020

Je pondělí, stojím na zastávce v Žlebech a rozhlížím se, co nás tu čeká. Vpravo je vidět věž kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi, vpravo zřícenina hradu Lichnice. Oboje tak deset kilometrů od místa, kde zrovna jsem; tady budou fajn výlety.

Zámek Žleby

Zámek Žleby

Úterní ráno je horké a upršené. Odcházíme, házím paní domácí do schránky dvoustovku, kterou nám včera večer půjčila v hospodě, a píšu jí SMS, ať vidí, že jsem nezapomněla. Vzápětí přichází odpověď, že ehm… do schránky za deště teče.

Odjíždíme do Kutné Hory, na nádraží nás chytá obrovský slejvák, proudy vody bubnují na plechovou střechu nad nástupištěm. Ještě že nás to chytlo tady…

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci

Míříme do Sedlce, ne do kostnice, tu známe, ale na prohlídku kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Je skoro holý, ale tím spíš vynikne úžasná gotická architektura z přelomu 13. a 14. století. Sedlecký kostel byl v té době největším chrámem českého království. Husité ho vyplenili a pobořili, rekonstruoval ho až Santini ve stylu nádherné barokní gotiky.

Je tu vystavená Sedlecká monstrance, která je jednou z nejstarších dochovaných gotických monstrancí na světě. 

Smí se i do prvního podkroví, mohli jsme obdivovat (a fotit) třeba úžasné samonosné točité schodiště.

Pak zpátky na nádraží a do Čáslavi, kde jsme měli v plánu především cukrárnu a pak i něco kultury – gotický kostel sv. Petra a Pavla, Otakarovu věž (ta funguje jako rozhledna, ale pro klíče člověk musí do Infocentra, takže jsme se nerozhlédli), synagogu…

Středa – máme docela nabitý program. Nejdřív jedeme do Nových Dvorů, je tam moc hezký zámek, resp. zámek je moc hezky propojený galerií s kostelem, aby panstvo nemuselo chodit blátem mezi kmány. O kousek vedle byl klášter s vlastním kostelem, ten ale prakticky není vidět, jsou tam všude ploty.

Pokračujeme do obce Jakub, dříve Svatý Jakub, kde je stejnojmenný kostel, a to sice románský. Románských kostelů je u nás málo a zejména tak perfektně zachovaných, nepřestavěných a velkých. Neví se jistě, kdo ho nechal postavit, ale uvnitř vystavují písemný doklad (autentiku) o vysvěcení v roce 1165.

Románský kostel sv. Jakuba

Románský kostel sv. Jakuba

Kostel stojí za zdí, ale narazili jsme na průvodkyni, což bylo fajn, protože jsme se dostali i dovnitř, ale na druhé straně to byl trochu problém, protože jsme potřebovali chytit autobus a paní byla zatraceně hovorná. Vzala nás i na věž ke zvonům… a mluvila a mluvila, až nám ten autobus ujel. Nicméně za úžasný  zážitek to stálo, kostel je čerstvě zrestaurovaný a opravdu krásný, nevím, jestli je u nás jiný takový.

Svezli jsme se tedy aspoň vlakem do Kutné Hory a podle Vrchlice došli do Malešova, kde jsme se zastavili v pivovaru na skvělé palačinky se slaninou a sýrem a pokračovali zpátky do Hory. Objevila jsem totiž, že je tam cestou akvadukt, který kdysi přivádět do města vodu (jestli jsem správně pochopila, tak v Hoře nebyla pitná voda kvůli příměsím, co doprovázely stříbro). Moc toho z něj ale vidět není – je dílem zarostlý a dílem obklopený oplocenými zahrádkami.

Kutná Hora v dálce

Kutná Hora v dálce

Zpátky v Kutné Hoře jsme svižným krokem prošli kolem sv. Barbory, propletli se do naší oblíbené kavárny (geniální malinový dortík pavlova) a na vlak domů. Uf…

Už řadu let jsem se chtěla vypravit na Seč, na přehradu. Byli jsme tam kdysi s Frantou, ještě než se synek narodil, a moc se mi tam líbilo. Tak tentokrát to až takové nebylo. Zaprvé bylo děsné vedro, za druhé byla přehrada obložená mraky lidí a stánků s hranolky a smažákem. Takže čtvrtek jsme zakončili neslavně ve Žlebech v hospodě Na Šumavě (kde lidi berou ty nápady na jména). Nesla se tam k nám krásná vůně z pekárny naproti.

Zřícenina hradu Lichnice (někde uprostřed rozhledny :-)

Zřícenina hradu Lichnice (někde uprostřed rozhledny :-)

Pátek byl lepší. Sice vedro možná ještě větší, ale skoro celý výlet jsme zvládli ve stínu. Dojeli jsme do Třemošnice a vydali se na zříceninu Lichnice. Ta sice vypadá docela na kopci, ale kupodivu se tam jde docela snadno. Byli jsme tam brzo, takže na holém kopci nebyl problém ještě chvíli pobýt a vylézt na rozhlednu, vestavěnou do zbytku věže.

Vraceli jsme se Lovětínskou roklí. Na tu jsem se těšila, je úzká a hluboká, ideální místo pro horký den. Krásná cesta podle potoka, samozřejmě občas se jde bahnem nebo po šutrech ve vodě… ale pěkné, moc pěkné. Dole se jsme se protáhli mezi poli do historické Berlovy vápenky. Vyfotila jsem si vnitřek jejího komínu a vypila zonku z automatu, samé pěkné zážitky.

Zřícenina hradu Lichnice zdálky

Zřícenina hradu Lichnice zdálky

Paní v kase nám poradila, kudy dojít do lihovaru (kde se vaří i pivo, prý moc dobré), tak jsme se vrátili do lesa a po nějakých čtyřech kilometrech už vylepšovali pitný režim. A na vlak a domů. Po poli podle nás jezdil traktor a děsně prášil…

V sobotu jsme ještě zašli na zámek – jenže aby se člověk dostal na nádvoří, musí si zaplatit prohlídku. To nás až tak neláká, tak jsme šli do obory na bílé jeleny, místní pozoruhodnost. Prý je v poledne krmí. A opravdu - v poledne rozhlas ohlásil, že bude krmení jelenů, jeleni vstali a šli se krmit. Klasický Pavlovův reflex.

Pak už bylo takové horko a dusno, že jsme zbaběle zalezli domů a jen koukali na vlaštovky, jak nám posedávají na oknech.

V neděli jsme zabalili a jeli do Prahy. Doma jsem dlouze hledala nabíječku k mobilu, i paní domácí jsem napsala SMS, jestli jsem ji tam nezapomněla. Našla jsem ji, když jsem vyndávala prádlo z pračky…

Foto: Zana. Další fotky najdete tady na Rajčeti.

Zana Neviditelný pes