14.10.2019 | Svátek má Agáta


VÝCHOVA A VÝCVIK: O soužití koček a psů

27.7.2006 23:23

Když jsme domlouvaly mou spolupráci se Zvířetníkem, psala mě paní Ruščáková, jestli bych neměla nějakou radu, jak zařídit, aby mohla své dva psy s klidným srdcem pustit na zahradu i s jejich koťátkem ...,,jak uvěřit psům, kteří tvoří smečku, že se kočka nežere? Když jsem u toho, může už kotě okusovat Kazanovi uši, Daník na něj také jenom kouká. Ale jak je kočka na zemi, okamžitě se k ní vrhají a začínají ji honit. Zkoušíme to jen v obýváku, kde má kotě plno schovek, ale nelepší se to. Představa, že bych kočku pustila se psy na zahradu mi tak připadá ještě opravdu vzdálená. Přitom kotě je bystré a opatrné, ale proti dvěma psům nemá šanci.´´

To mě přimělo vzpomenout si, jak k nám do rodiny přišel první kocour Alf. Stalo se to před čtrnácti lety, byli jsme na dovolené se psy a německá ovčačka Haidinka chytila myšku a donesla mě ji jako aport. Živou, s pochroumanou nohou. Tak jsem myšku dala do plastové přepravky, poučila jsem syna o lásce ke všem tvorům a vysvětlila jsem mu, že milou myšku musíme zachránit, protože má nemocnou nožičku a stala by se kořistí prvního dravce.

Myšku jsme si krmili, ochočili ji a odvezli do Prahy. Druhý den po příjezdu ochočená myš s náhle zázračně zahojenou nožičkou opustila námi dodané terárium a zabydlela se v našem panelovém 3+1/L teráriu. To, že žije a bydlí s námi jsme poznali brzy - nešel telefon. Milá myška byla asi telefonní specialistka a překousala drát. A druhý den znovu. A další den znovu.

Pořád nám nešel telefon a chodila jsem kupovat nové spojky a opravovalo se a hádali jsme se. Byl to přece můj nápad - vézt myš do Prahy. Oponovala jsem výchovným efektem, který měl můj čin přinést. Potom jsem rezignovala - dobře, seženu někde kočku, ať myšku chytí. Myslela jsem si, že sehnat kočku bude jednoduché, ale opak byl pravdou. Všichni moji známí krmili kočky granulemi a paštičkami a zapřisáhli se, že jejich kočka myš nechytí. Měli pravdu.

Chtěla jsem si půjčit kočku v útulku a nakonec jsem objevila paní Kočkovou (jmenovala se určitě jinak, ale měla doma a na zahradě asi třicet koček), ke které jsem si jela kočku myšilovku vypůjčit a nějak se stalo, že jsem si odvážela pětiměsíčního zrzavého kocoura, který byl zaručený myšilov (paní mě i předváděla, jak kocourek loví, jak vždycky z toho okna skočí na zahradu a už jí nese myš ...) natrvalo, jak jsem paní Kočkové slíbila.

Přinesla jsem zaručeného myšilova domů a položila jsem všechny psy tvrdým příkazem lehni - zůstaň na obrovský pelech v obýváku. Německá ovčačka Haidinka, doga Arinka a šarpejka Claudie byli poté poučeny mým pro tuto chvíli vysokým a pištivým hlasem ve snaze o jejich dobrou náladu, že je to KAMARÁD. Měla jsem Alfa v náručí a dala jsem ho holkám očichat, některé ho i přátelsky olízly.

Vzpomínám si na ten večer, jako kdyby to bylo včera - všechny holky způsobně ležely a "usmívaly se" psím úsměvem, sedla jsem si na gauč vedle manžela, také se usmála, jak jsem to bravurně zvládla a řekla holkám vesele: "Volno!"

Nastala mela. Potom manžel chtěl, abych kocoura hned odvezla zpátky. Řekla jsem mu, že je náš. Potom kocour bydlel v kuchyni za zavřenými dveřmi. V průběhu dalších dní a týdnů si na sebe naši psi a kocour Alf zvykli. V průběhu dalších let si na sebe zvykli tak, že kocour spal se psy, stal se panem docentem a vyučoval v psí škole celých dvanáct let. Stal se z něj kocour - učitel a fackovač psů s velkým sebevědomím, který dokonce běhal naproti novým psům, aby je mohl zfackovat a chytil za to nejednu do kožichu ode mně, protože jsem se o něj bála. Stal se totiž mou první kočkou a první kočka, to je něco jako první láska.

Dnes mám už jiné kočky a žijí s námi i s borderkami a se starou šarpejkou Claudií a se psy, kteří bydlí u nás. A protože co kočka, to jiná povaha, napíšu vám o jejich příchodu k nám a seznámení se psy třeba příště.

A představte si, že teprve několik měsíců po příchodu Alfa jsem našla v naší panelákové špajzce mrtvou a vypasenou myš. To, že u nás bydlí jsem věděla jen já (prostě luxujete, vytíráte a malá černá hovínka ji prozradila). Alf jí nikdy neublížil a myška zesnula pod poslední poličkou, kde měla hnízdo, zrní a vodu. Nikdy už žádný kabel nepřekousala.

Kdybych měla sepsat Pravidla pro začátek výchovy psa a kočky v jedné domácnosti, vypadala by asi takhle:

1) Pokud je váš pes menší než vaše velká dospělá kočka, hlídejte psa.

2) Pokud máte psa se sklonem lovit a zabít kočky, ještě jednou zvažte, zda je vůči oběma zvířatům rozumné mít je v domácnosti najednou.

3) Pokud je vaše kočka mladá, bojí se psů a váš pes ji chce pronásledovat s možnými nekalými úmysly, oddělte je a doufejte, že si zvyknou. Kočka musí mít vždy dostatek prostoru a skrýší: vyříznuté díry ve dveřích domu, kůlny, garáže nebo stromy, střecha na kterou vyskočí. Pozor: je kočka dostatečně rychlá, aby psovi utekla? Malé kotě to nemusí zvládnout a ohlídat je odděleně musíte zatím vy, než kotě doroste.

4) Snažte se trávit čas se svými zvířaty dohromady, klidně kočku na klíně - ale pamlsky je oba podělujte spravedlivě. Psa při tom můžete trošku povelovat - sedni, dej pac a připravte si na vaše sezení nějaké fajn dobrůtky, tahle hra by je mohla bavit.

5) Při každém pronásledování kočky okamžitě zakročte a zakažte svému psovi, aby kočku honil (Zakřičte hromovým hlasem FUJ, hoďte po psovi klíče, botu - nechcete mu ublížit, ale musíte bránit kočku)

6) U některých psů neuškodí, pokud s nimi budete pravidelně každý den procvičovat poslušnost na vodítku vedle kočky (která zrovna jí z misky, když nebude povahou provokatérka postávající).

7) Dávejte jim krmení odděleně - váš pes si kočku asi nebude chtít pustit k misce a požene ji, navíc by kočce asi snědl její jídlo. Nesnažte se jedné straně okatě přilepšovat, aby na sebe nežárlili.

8) Dopřejte oběma stranám dostatek času, aby si na sebe zvykli.

Z předcházejících bodů je jasné, že vychováván bude hlavně pes, ale kočky umějí přiběhnout na zavolání a pochopí i zákazové FUJ, tu svou to můžete naučit také, pokud se vám chce. Někdy se stává, že vaše zvířata vytvoří zvířecí smečku, která spí, odpočívá, jí a žije pohromadě bok po boku.

Chce to čas a velice záleží na povahových vlastnostech jedinců. Samozřejmě záleží i na velikosti a rychlosti psa a kočky - nesmíme zbytečně riskovat, že kočce bude ublíženo. A počítejte s tím, že jestli se strhne nějaká divočina a běžíte kočku zachránit, podrápe VÁS - tak to prostě na světě chodí, některé začátky jsou těžké :)).

Myslím, že na toto téma jsem nevyčerpala všechny rady a snažila jsem se jen poskytnout velmi obecný návod.

Věra Brunclíková